Smrtelné nehody na přechodu jsou neštěstím. Znalecké posudky, měření, reakční doby i rychlosti. Jenže co když to zaviní cyklista?
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Škoda každého lidského života, který vyhasne v rámci dopravy. Nicméně někdy je to sporná otázka. Kdo za to může? V případě kolize cyklista versus auto obvykle rychlý soud hází vinu na plechovku. Jenže vážně to tak je? Podobnou analogií, jako že u soudu o opatrovnictví jsou lepšími rodiči matky a ne otcové. Není to tak. V redakci AutoŽivě jsme před časem zaregistrovali případ nehody automobilu a cyklisty. Pro jezdce na jednostopém stroji to skončilo nakonec úmrtím. Jsou prostě rozsudky, které projdou médii a nikdo si jich nevšimne. A pak jsou takové, jež změní optiku, se kterou se díváme na nejcitlivější situace v dopravě. Tenhle patří do té druhé kategorie.
Mýtus ohledně přechodu pro chodce platí, a ne jenom jeden
Přichází do prostředí, kde se roky mechanicky opakovala jednoduchá rovnice „přechod rovná se absolutní vina řidiče“. Přestože zákon nikdy nic tak absolutního nepsal, praxe to často tak vykládala. Přelomový verdikt, o němž je řeč, však připomíná dvě věci, které se občas v emocích ztrácejí. Povinností je více, jsou rozloženy na obou stranách vozovky. A kauzální řetězec u smrtelné nehody nelze zkrátit do jediné věty, že „se špatně podíval“. V téhle chvíli nejde o relativizaci ochrany chodců, těm je dána zákonem mimořádná pozornost. Jde o návrat k textu paragrafů a jejich systematickému výkladu v konkrétním kontextu.
Pro připomenutí rámce, řidič má povinnost přizpůsobit rychlost a způsob jízdy tak, aby mohl zastavit před přechodem pro chodce, dávat přednost chodci, který vstoupil, a chovat se ohleduplně. Zároveň však zákon ukládá chodci povinnost vstupovat do vozovky s rozmyslem, neohrozit sebe ani ostatní, nevstupovat náhle do jízdní dráhy vozidla a na přechodu se nezdržovat a nezastavovat bezdůvodně. Není to nerovnováha, ale komplementární systém. Jenže je problém, když do této rovnováhy někdo vnese chybu. Cyklista. Záměrně říkám cyklista. Tím myslím člověk, který jede po přechodu pro chodce na kole. Nevede ho, není to chodec. Jede, je to cyklista.
Jednoduché, přechod pro chodce není přejezd pro cyklisty
Tedy pro něj neplatí výše uvedené. Před dvěma lety v Ostravě došlo ke střetu, kdy auto před přechodem pro chodce dalo cyklistovi přednost. Nemělo. Řidič v druhém autě už nestihl reagovat, došlo ke srážce. Cyklista utrpěl zranění, těm pak podlehl. Řidič pak dostal podmínku a peněžní trest. V první soudní instanci. Nenechal to tak a šlo to dál. Nejvyšší soud se vyjádřil ve prospěch řidiče auta. Potvrdil, že cyklista jedoucí na přechodu pro chodce nemá žádná práva ve smyslu práv chodce. Řidič ani nemusí zpomalit před přechodem.
Já s tím souhlasím. Je to přechod pro chodce. Cyklista není chodec. Vím, že se opakuji, ale zdůrazňuji tím, že cyklista nemůže čekat stejná práva jako chodec. Naopak, podle mého názoru, pokud vjíždí na silnici z chodníku, dává přednost. Nejenom zprava, ale i zleva. Takže očekávat nějakou ohleduplnost cyklista nemůže. Pokud je krytý chodci, je to jiná věc. Tam řidič auta prostě nemůže s cyklistou kolidovat. Vidí chodce a respektuje je. Ale rychle jedoucí cyklista, po chodníku (další chyba), který to náhle stočí na přechod?
Před přechodem pro chodce má cyklista povinnost sesednout
Je mi líto, ale tady jde člověk na kole sám proti sobě. Tedy jede, abych sám sebe chytil za slovo. „Cyklista není chodec.“ Znovu opakuji, tentokrát ale jako doslovný citát z oficiálního prohlášení Policie ČR. I ta vysvětluje, že pokud člověk na kole jede, tak je to cyklista a není chodec. Chce-li využít přednosti na přechodu pro chodce, musí kolo vést. Pak se stanete chodcem a začnou platit pravidla týkající se chodců. Chodec smí podle policie přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. To platí samozřejmě i pro cyklistku, co vede kolo. Zdůrazňuji vede!
Tedy pro chodce, člověk vedoucí kolo nemusí být nutně cyklista. Moje babička nebyla cyklista, když mi koupila pod stromeček kolo a vedla ho domů. Sama na kole nejezdí, neumí to. Zpět k chodníku a k otázce jízdy po něm. Jak už napovídá samotné slovo chodník, je určen k tomu, aby se po něm chodilo. Není to cyklochodník. Jezdit na kole se na něm tedy nemůže, jediné, co lze, je kolo vést. Jedinou výjimkou jsou chodníky, jež zároveň slouží jako cyklostezka a jsou patřičně označené.
Tedy označené značkou (zpravidla Stezka pro chodce s povoleným vjezdem kol, případně klasickou Stezkou pro chodce s dodatkovou tabulku „Cyklistům vjezd povolen“). Přednost na chodníku v každém případě mají chodci. Cyklista je nesmí ohrozit. Jinak řečeno. Cyklista nemá na chodníku co dělat. A stejně tak nemá co dělat na přechodu pro chodce.
Jak to vidíte vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7712
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8970
