Statistiky nové elektromobility v Německu vypadají skvěle. Pokud se člověk ale zahloubá do statistik, zjistí celkem jednoduše, že tady něco nehraje. A někdo tady tak trochu podvádí.
V německých tiskových zprávách o elektromobilitě se pravidelně objevují „rekordní měsíce“. Křivky nových registrací míří strmě nahoru, komentáře mluví o průlomu, o zrychlení přechodu na elektřinu.
Vážně? Bývám v Německu hodně často, a to bych tím pádem měl na každém rohu potkat jedno nové VW ID.4, jedno nové Audi e-tron, případně nové elektrické BMW iX3. Dobře, tak aspoň Teslu. Jaká je ale realita? Zrovna já myslím nemám problém poznat drtivou většinu aut během vteřiny. Tím spíš ale musím konstatovat, že těch elektrických potkávám v Německu minimum. Zato celkem jasně vidím, jak se třeba v závodě VW ve Zwickau přerušuje výroba z důvodu malého odbytu. Jak to, když všechno je tak skvělé a všechny křivky směřují vzhůru?
Papírový boom, který na silnicích nevidíte
Vysvětlení je stejně tak prosté, jako současně smutné. Ten „elektromobilní úspěch“ je z velké části jenom na papíře. Významný podíl v něm totiž tvoří auta, která si na sebe formálně přihlásí sami prodejci nebo přímo výrobci, bez skutečného koncového kupce.
Jak je to možné? Jednoduše. V praxi to vypadá tak, že nový elektromobil je administrativně zaregistrován jako předváděcí vůz, flotilové auto nebo klasická „denní registrace“. V technickém průkazu je prvním držitelem dealer nebo automobilka, ale z pohledu statistik jde o zcela nové auto, jako kdyby si ho koupila běžná rodina. Čili klasická „finta fň“. Vlk se nažral, koza zůstala celá. Němci a čachrování se statistikami? Vítejte v reálném světě, model 2025.
Německý trik s elektromobily: výrobci si je registrují sami na sebe a statistiky letí vzhůru
Rozdíl oproti normální registraci je přitom zásadní. Standardně se auto poprvé přihlašuje na člověka nebo firmu, která ho reálně zaplatila a začne ho používat. U samoregistrací však zůstává vůz fyzicky na dvoře dealera, přesto už figuruje v oficiálních číslech jako „prodán“.
V Německu se tento mechanismus v posledních letech výrazně používá právě u elektromobilů. Není to nic úplně nového, dlouhodobé sledování tiskových zpráv to ukazuje jasně: například v prosinci 2022 padl rekord nových registrací elektroaut, jejich podíl přesáhl polovinu všech nově přihlášených osobních vozů, jenže celoroční objednávky i produkce byly slabší než dřív.
Na papíře boom, v reálném životě mnohem střízlivější obrázek, a to je teprve začátek příběhu o tom, jak se čísla „vylepšují“ ještě dál.
Kolik aut si v Německu registrují sami výrobci
Jak velký je tenhle fenomén v absolutních číslech? Podle dostupných přehledů připadá v Německu zhruba třetina prvních registrací osobních aut na výrobce a dealery, nikoli na soukromé kupce. To je samozřejmě gigantické číslo, zcela neodpovídající běžné realitě trhu. Prodejci mají prodávat, nikoli registrovat.
U elektroaut je tento podíl v poslední době ještě výraznější. Analýzy pro první pololetí 2025 mluví o tom, že samotné samoregistrace výrobců tvořily kolem čtvrtiny všech nově registrovaných bateriových vozů a v průběhu roku se tento podíl blížil k třetině.
Jinými slovy, nejde o pár kusů „na předváděčky“, ale o masovou praxi, která zásadně ovlivňuje obraz trhu. Ve statistikách přitom samoregistrované vozy figurují v kolonce „nové registrace“ úplně stejně jako auta prodaná běžným řidičům.
Oficiální čísla tak krátkodobě vypadají skvěle, přestože velké množství elektromobilů dál stojí u dealerů a na silnici se ještě neobjevilo. Druhé dějství téhle hry totiž přichází teprve po několika týdnech nebo měsících.
Tehdy se samoregistrované vozy masově objevují v nabídce jako předváděcí auta, krátkodobě registrované kusy nebo „mladé ojetiny“ s velkými slevami, a právě tady začíná být vidět, jak z technického triku vzniká problém. Tedy minimálně etický problém.
Motivace automobilek a kde se láme etika
Když se podíváme na motivace výrobců a dealerů, nejsou nijak záhadné. Jsou naopak zcela racionální a dobře zapadají do prostředí, ve kterém se dnes automobilky pohybují. Samoregistrace jim totiž mj. pomáhají:
- plnit objemové cíle a bonusové stupně,
- získat vyšší rabaty od výrobců,
- nechat oficiální ceníky „čisté“ a zároveň nabízet velké slevy,
- vylepšovat statistiky pro prezentace investorům.
U elektroaut k tomu přistupuje tlak na flotilové limity emisí CO₂ a snaha ukázat, že obří investice do elektromobility se vyplácejí. V takovém prostředí je pak velmi lákavé malinko si „přisladit“ čísla, aby grafy v prezentacích mířily správným směrem. Respektive malinko dost. A jestli si myslím, že tohle už je za hranou etiky a férové komunikace směrem k veřejnosti? Nemyslím, jsem o tom hluboce přesvědčen. A nejsem sám.
I německé profesní organizace označují samoregistrace za „umělé impulzy“ a připomínají, že přestože nejde o podvod v pravém slova smyslu, zkresluje to veřejnou debatu. Zdánlivě neutrální pojem „nová registrace“ totiž míchá dohromady reálně prodaná auta s těmi, která nikdo nechtěl a prodejce je jen zapsal na sebe. A to jsem ještě opravdu zvědav, co nastane, až se v Německu od 1. ledna 2026 vrátí opět určitá forma podpory prodeje. To možná teprve zažijeme číselné turbulence.
Jak to bude dál?
Dokud ale politici i výrobci budou potřebovat vyprávět příběh o úspěšné transformaci (možná bych to tady s dovolením spíše než příběhem nazval „pohádkou”), pak budeme možná svědky takovéhoto bezskrupulózního klamání veřejnosti a křivení statistik. Není ale náhodou důležitější to, co skutečně potřebujete, než to, jak dobře to vypadá v číslech či statistikách v tiskové zprávě? Co myslíte?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 3574
Zákony
|
PŘEČTENÍ: 3748
