Audi má krom mnoha pokrokových řešení na svém kontě i několik opravdu působivě úsporných modelů – jako je právě tento.
Snaha Evropské unie (a nejen jí, abychom tedy byli objektivní) o postupný útlum vozů se spalovacími motory a přechod na bezemisní vozidla je všem našim čtenářům dobře známý, věnovali a věnujeme se mu v desítkách článků. A byť jsme si vědomi toho, že pokrok nelze zastavit, přesto se tu a tam vkrade myšlenka, že některé vozy nebylo nutné hned „odstavit“. Neb byly (a jsou) skutečně rekordně úsporné, a jejich celková uhlíková stopa možná dokáže EV celkem slušně konkurovat. Pojďme se na jeden takový podívat společně.
Audi jako hrdý nositel „Vorsprung durch Technik“ – a také Dieselgate
A možná není překvapivé, že výrobcem jednoho z nejúspornějších malých vozidel, které kdy brázdily silnice této planety, je Audi. Ano, ta Audi, jejíž dlouhé roky užívaný slogan zněl „Vorsprung durch Technik“, neboli „Náskok díky technice“ a která má za sebou notnou řádku technických inovací a prvenství, první zcela pozinkovanou karoserií počínaje a bezpečnostními systémy Procon-Ten nebo hliníkovou karoserií ASF či motory TDI konče. A hliník a TDI hraje, celkem pochopitelně, hlavní roli i u našeho „rekordmana“.
Pokud však zmíníme TDI, možná se sluší jedním dechem dodat i „Dieselgate“. Aféra, která svého času (a není to tak dávno, to jen lidská paměť je velmi milosrdná a na nepříjemné věci rychle zapomínáme) otřásla pozicí koncernu Volkswagen tak zásadně, jak se to dosud žádné jiné kauze ani náznakem nepovedlo. A která, byť si o jejím opravdu a reálně škodlivém účinku můžeme myslet cokoli (soukromě se domnívám, že zdaleka nebyl takový, jak velký byl kolem něj mediální „humbuk“) byla jedním ze spouštěcích impulsů konce spalovacích motorů.
Ztráta důvěry spustila proces, jehož důsledky zažíváme dnes
On totiž přechod na elektromobilitu nepřišel „jen tak z čistého nebe“. A Dieselgate zamávalo nejen strukturami a procesy v celém Volkswagenu, ale zamávalo i důvěrou v automotive jako takový, a důvěrou ve spalovací motory jako takové. A co bývá důsledkem ztráty důvěry ve vztazích? Často rozchod, ukončení nebo alespoň zásadní omezení spolupráce. EU se s Volkswagenem rozejít dost dobře nemohla, ale zasáhnout jej na citlivém místě – omezovat a ve finále ukončit výrobu a prodej spalovacích motorů – mohla.
A to také přesně udělala. Čas trhnul oponou, píšeme rok 2023 a téměř dnes a denně řešíme to, že s příchodem roku 2025 začne platit norma EURO 7 (případně o něco později, pokud současná vyjednávání dopadnou dobře) a o deset let později začne platit ten absolutní, poměrně drsný zákaz všeho spalovacího. To je za chvíli. Omlouvám se současně všem svým milým PT čtenářům za tento poměrně dlouhý historický exkurs, chtěl jsem však připomenout, že nic nevzniklo (a nevzniká) náhodou a ona všudypřítomná kauzalita (a tedy souvislost mezí příčinou a důsledkem) je patrná i zde.
Malé, hliníkové, rekordně úsporné a navýsost praktické
Pojďme se však podívat na auto, které může být v podstatě ukázkovým příkladem toho, jak se někdy „s vaničkou vyleje i dítě“ a které už ve svém čase dokázalo na poli efektivity a úspornosti tolik, jako se to následně povedlo už jen opravdu velmi sporadickým výjimkám. Není navíc pochyb o tom, že první generace Audi A2 je opravdu ukázkovým příkladem auta, které zcela zásadně „předběhlo svou dobu“, na což ve finále nejvíc doplatilo samo.
Na opravdu malém půdorysu (délka 3 826 mm, šířka 1 674 mm, výška 1 555 mm a rozvor 2 339 mm) se v roce 1999 (před 24 lety!!!) Audi povedlo postavit působivě řešené malé MPV, s karoserií využívající nebývale velkou měrou hliník a praktickým interiérem, který se „uvnitř zdál větší než zvenku“. Design A2 v lecčems připomínal první (a designově dosud nepřekonanou) generaci Audi TT, stylem Bauhaus inspirované lemy blatníků jsou ostatně u obou modelů téměř identické.
Revoluční A2 posbírala ze všech Audi to nejlepší
Konstrukce karoserie potom chytře využilo „příbuzenského vztahu“ s velkou (a patřičně drahou) celohliníkovou A8, ve finále tedy před vámi stálo malé, kompaktní MPV do města i mimo něj, vybavené tím nejlepším, co v té době bylo k mání. Vorsprung durch Technik? Tady nepochybně. Pozitivní dojem dotvářel tříválcový motor 1,2 TDI 3L pod kapotou, jenž sice opravdu nešel přeslechnout a jehož výkon 45kW nebyl ničím, co by kohokoli „poslalo do kolen“, ale jeho trumfy byly jinde.
Uměl totiž skutečně a reálně jezdit za 3 litry na 100 km. Spolu s opravdu miniaturním Lupem 3L tak tehdy koncern měl vozy, jejichž nároky na palivo byly extrémně malé (jiná byla tehdy i cena nafty, nezapomeňte) a svým majitelům opravdu šetřily nemalé peníze v peněženkách. Ani „standardní“ motory 1,4 TDI nebyly pochopitelně nijak neúsporné, ale jezdit v hliníkovém kompaktu prémiové značky za 3l na 100 km bylo před téměř čtvrt stoletím čímsi nevídaným.
A bylo by v podstatě i dnes. Zůstává tedy otázka: opravdu se měl ukončovat vývoj technologie, která by dnes dokázala plnit emisní normy, a přitom zůstat navýsost úsporná? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!
Galerie
Souhlasíte s tím, že podobně úsporné modely by neměly končit?
Rady
|
PŘEČTENÍ: 8393
PŘEČTENÍ: 9328
