Nový prezidentský speciál měl létat už v roce 2024. Sliby se nenaplnily a Boeing na něm teď tratí miliardy

V únoru 2020 americké letectvo oznámilo, že modifikace dvou Boeingů 747-8 na prezidentské speciály VC-25B začaly a nové stroje mají „zahájit provoz v roce 2024″. O šest let později je realita jinde. Termín se posunul minimálně o čtyři roky, Boeing na programu veřejně odepsal přes 2,8 miliardy dolarů a letectvo mezitím muselo narychlo sehnat provizorní letoun, protože stávající pár VC-25A z roku 1990 dosluhuje rychleji, než se jeho nástupce rodí. Příběh nového Air Force One není jen o jednom opožděném letadle. Je to učebnicový příklad toho, co se stane, když se logika pevné ceny střetne s realitou „létajícího Bílého domu“.

Kontrakt, který přenesl riziko na výrobce

Celý problém začíná u typu smlouvy. Americké ministerstvo obrany uzavřelo s Boeingem takzvaný kontrakt s pevnou cenou (firm-fixed-price). Podle Federal Acquisition Regulation to znamená jediné: cena se neupravuje podle skutečných nákladů dodavatele. Veškeré riziko překročení rozpočtu leží na Boeingu, stejně jako případný zisk, pokud by se vešel do limitu. Pravidla přitom výslovně říkají, že tento model se má používat tam, kde jsou rizika „rozumně předvídatelná“.

U běžné sériové zakázky to dává smysl. U letadla, které má být létajícím ekvivalentem Bílého domu, s vlastním komunikačním systémem, zdravotnickým zázemím, systémem sebeobrany, schopností autonomního pozemního provozu a úrovní zabezpečení srovnatelnou s prezidentskou rezidencí, je „rozumná předvídatelnost“ přinejmenším diskutabilní. Boeing pravděpodobně kalkuloval s tím, že vyjde z komerční platformy 747-8 a úpravy zvládne v rámci odhadnuté ceny. Jenže prezidentské specifikace rozbily výhodu „jen modifikovaného dopravního letounu“ mnohem důkladněji, než kdokoli čekal.

Problémy českého brankáře Vítka v novém klubu. Fanoušci Middlesbrough přišli s nekompromisní kritikou

SportyŽivě.cz

1 h

Kde se ztratily miliardy

Veřejně vykázané ztráty Boeingu na programu VC-25B narůstaly rok po roku. Z účetních výkazů odeslaných americké Komisi pro cenné papíry (SEC) lze sestavit následující přehled:

Nejtvrdší rok byl 2022, kdy Boeing naráz odepsal téměř 1,5 miliardy dolarů. Oficiální armádní zpráva SAR z prosince téhož roku pojmenovala příčiny: přechod dodavatele interiérů, problémy s návrhem kabeláže, termíny výroby a instalace, omezená průchodnost modifikačních prací a pomalé tempo realizace. V roce 2023 Boeing sám doplnil, že zdražování způsobily konstrukční změny, nestabilita pracovní síly a vyjednávání s dodavateli.

A účet nemusí být konečný. V posledním čtvrtletním výkazu k 31. březnu 2025 Boeing výslovně napsal, že „riziko přetrvává“ a mohou přijít další odpisy. Jde o takzvané předběžné ztráty (reach-forward losses), tedy účetní odhad budoucích ztrát, které firma promítne do výsledků předem. Skutečný konečný účet bude známý až po dodání obou strojů.

Proč se termín posunul o čtyři roky

Americké letectvo v dubnu 2026 potvrdilo, že dodání VC-25B se nyní očekává v roce 2028. Oproti původnímu plánu z roku 2020 je to minimálně čtyřletý skluz. Ještě v březnu 2023 armáda počítala s tím, že první stroj převezme v roce 2027 a druhý o rok později.

Klíčový pojem, který se v dokumentech z roku 2026 opakuje, je nestabilita požadavků (requirements instability). Jinými slovy: zadání se měnilo i po podpisu smlouvy. U běžného letadla by změna specifikace interiéru znamenala přestavbu kabiny. U prezidentského speciálu se i drobná úprava požadavku propisuje do kabeláže, elektromagnetické ochrany, certifikace, testování a bezpečnostních protokolů. Každá taková změna spouští kaskádu dalších prací.

Odpovědnost je smíšená. Boeing nezvládl výrobní realizaci: interiéry, kabeláž, instalace, kapacitu modifikačního centra. Ale americká vláda zároveň přiznává, že nestabilita jejích vlastních požadavků byla významným zdrojem zpoždění. Boeing v dokumentech pro SEC opakovaně zmiňuje, že harmonogram resetuje „tak, jak se upravují požadavky“.

Provizorní řešení a stárnoucí flotila

Stávající dvojice VC-25A létá od roku 1990. Letectvo je popisuje jako stroje s nedostatečnými schopnostmi, rostoucími náklady údržby a zastaráváním dílů. Generální údržba jednoho kusu zabírala výrazně přes rok. Aby armáda překlenula období do příchodu VC-25B, rozjela takzvaný překlenovací program: do služby zařadila provizorní Boeing 747-8i, který prošel letovými testy a v létě 2026 se chystal k nasazení. Podle letectva tento krok pomohl urychlit odhadované dodání finálních VC-25B o jeden rok oproti předchozímu harmonogramu. I tak ale „zrychlená“ verze znamená rok 2028.

Prakticky vzato jde o přiznání, že bez provizorního řešení by se prezidentská přeprava ocitla v kritickém stavu. Překlenovací letoun zároveň slouží k budování výcviku posádek, dodavatelského řetězce a údržbového zázemí pro budoucí flotilu 747-8.

Český kontext: jiný rozměr, podobná logika

Srovnávat americký prezidentský speciál s českou vládní přepravou je jako porovnávat dálniční most s lávkou přes potok. Přesto i v Česku existují příklady, kdy vládní letecká technika překročila původní rozpočet. Nejznámějším případem je generální oprava motorů vládního Challengeru CL-601, kde ministerstvo obrany přiznalo navýšení celkové ceny zhruba o 80 milionů korun. Aktuálně probíhá modernizace dvou Airbusů A319CJ za schválenou cenu necelou miliardu korun bez DPH, zatím bez veřejně evidovaného překročení rozpočtu.

Provoz obou českých vládních Airbusů u 241. dopravní letky stál podle dat ministerstva obrany, která zveřejnil Kverulant, celkem 1,47 miliardy korun za roky 2019 až 2024. Je to zlomek toho, co Boeing proděl jen na účetních odpisech za jediný rok. Rozdíl v řádech ilustruje, proč je VC-25B programem, který nemá ve světě skutečnou paralelu, a proč je tak těžké ho dodat včas a za původní cenu.

Program VC-25B není příběhem jedné chyby. Je to důsledek systémového rozporu: fixní cena předpokládá předvídatelnost, ale létající Bílý dům je ze své podstaty nepředvídatelný. Boeing z tohoto rozporu zatím nevycouvá a letectvo nemá jinou alternativu než čekat. Rok 2028 je aktuální cíl. Jestli bude i konečný, neví s jistotou ani jedna strana.