V devadesátkách ji měli podnikatelé a hráči. Dnes stojí jako Fabia. Jenže rozdíl mezi levným snem a minou pod rozpočtem poznáte až u prvního servisu.
Ano, kultovní Calibra. Moje hvězda devadesátek. Nikdy jsem si ji nepořídil (v devadesátkách jsem na ni opravdu neměl), nicméně dnes se dají najít za pár desítek tisíc. Ale vyplatí se to? Pojďme se podívat, co dává smysl a na co je lepší zapomenout. A možná zlákám i vás.
Z plakátu devadesátek do bazaru: kolik dnes stojí Calibra
Před třiceti lety parkovala Calibra před hernou, hotelem nebo sídlem firmy, ne před panelákem. Bylo to auto, které ukazovalo, že se vám daří. Dnes mi inzerce na Sauto.cz a Bazoš.cz nabízí stejný tvar karoserie za 65 až 95 tisíc korun, tedy za cenu nudné ojeté Fabie. Mozek hned naskočí: „Fakt můžu mít někdejší auto podnikatelů za plat běžného Čecha?“ Jenže cenovka odpoví jen napůl.
Základní dvoulitr 2.0i s motorem C20NE se v Česku většinou drží právě kolem 65 až 95 tisíc, reálné inzeráty často ukazují částky okolo 69 až 85 tisíc korun. Pěkná Calibra 2.0 16V s motory C20XE nebo X20XEV a výkonem zhruba 100 až 110 kW už míří k částkám kolem 130 tisíc korun a u špičkových kusů i výš, podle stavu a historie. A pokud zamíříte na vysněné Turbo 4×4 C20LET, evropské inzeráty na mobile.de běžně ukazují 18 až 23 tisíc eur, tedy přibližně 485 až 557 tisíc korun.
Jinými slovy. Pokud Calibru, zapomeňte na to, co byste chtěli za motor (Turbo se 150 kW a 4×4 pohon, samozřejmě), a hledejte především zachovalý kus. Opel nevynikal nijak skvělou protikorozní ochranou, je tedy lepší koupit slabší model, ale zachovalý. Než Turbo těsně před smrtí.
Podle údajů německého úřadu KBA, který cituje německá Wikipedie, klesl počet registrovaných Caliber v Německu na zhruba 4 830 aut. Každé další odhlášené nebo havarované auto zvedá cenu těch, které zůstávají v pěkném stavu. Proto má smysl sledovat nejen to, kolik konkrétní kus stojí, ale i to, odkud tahle cenová odvaha pramení a zda ji technický stav opravdu potvrzuje.
Calibra si navíc drží status, na který běžná ojetina nedosáhne. Opel vyrobil zhruba 238 až 239 tisíc kusů, z toho téměř 94 tisíc smontoval finský Valmet Automotive v Uusikaupunki. Aerodynamika s koeficientem odporu vzduchu Cd 0,26 patřila na přelomu 80. a 90. let ke špičce a jméno Calibra vystřelil i titul v mezinárodním šampionátu ITC 1996, který automobilka připomíná v oficiálních tiskových zprávách Opelu. Kult a ceny tím vysvětlíte snadno, ale pořád to neříká, jestli vaše vysněné kupé finančně nerozeberou první rozvody a klempíř…
A právě tady se začne lámat, jestli máte před sebou rozumný youngtimer, nebo budoucí černou díru na peníze.
Motor, ročník, koroze: kde Calibra žere peníze a kde šetří
Kdo chce Calibru, která nezruinuje peněženku, většinou dřív nebo později skončí u dvoulitru 2.0 16V. Motory C20XE a X20XEV dávají zhruba 110 a 100 kW, ochotně se vytáčejí, ještě neznamenají brutalitu turba a zvládnou i běžné české denní ježdění. Na papíře to vypadá jako ideální kompromis mezi radostí a rozumem.
Úplně jiný svět představuje Turbo 4×4 s motorem C20LET a výkonem 150 kW. Tady řidič nedostává jen dvoulitr s turbem, ale i šestistupňovou převodovku Getrag F28, přídavnou převodovku pohonu 4×4 (transfer box) a přetlakovou hydrauliku, která rozděluje sílu mezi nápravy. Podle zkušeností, které shrnují zahraniční klasické magazíny, dokáže už rozdíl v obvodu nebo opotřebení pneumatik zničit spojky v transfer boxu a z přednosti se stane časovaná finanční bomba. I proto málokterá Calibra 4×4 ještě dnes opravdu „hrabe všemi čtyřmi“.
Ani chytře zvolený motor ale nic neřeší, pokud karoserie potichu hnije pod prahy. Calibry po roce 1995 dostaly plně galvanizovanou karoserii, tedy zinkovou ochranu plechů, která rez výrazně brzdí, a mnoho z nich sjelo z linky právě ve finském Uusikaupunki. Pokud tedy Calibru, volte důsledně od roku 1996 a novější.
Při prohlídce proto dává smysl dělat úplnou samozřejmost z toho, co mnoho kupců bere jako „nadstandard“:
- rukou čistit a kontrolovat odtoky u skla, střechy a kufru,
- hledat, jestli někdo „neflikoval“ prahy tmelem a čerstvým nástřikem,
- vlézt pod auto a s baterkou koukat do podběhů a na podlahu.
Turbo 4×4: vysněný vrchol, nebo minové pole pro rozpočet
Cenovky rozumných dvoulitrů samy ukazují, že Calibra už dávno nepatří do škatulky „první auto za dvacku“. V české inzerci se u pěkných 2.0 16V, včetně limitovaných edic DTM, objevují částky kolem 130 tisíc korun (konkrétní inzerát ukazoval 129 900 Kč). V Německu se stejné motorizace běžně inzerují zhruba mezi 9 900 a 12 500 eury, tedy přibližně 240 až 303 tisíc korun podle kurzu EUR podle ČNB. V praxi to znamená, že dvoulitrová šestnáctiventilová Calibra už funguje jako uznávaný youngtimer s potenciálem růstu, ne jako levná hračka na dojetí zimy.
Čeští fanoušci ale v diskusích i pod inzeráty často vyhlašují Turbo 4×4 s 150 kW za jedinou „opravdovou“ Calibru. Evropské inzeráty s cenami 18 až 23 tisíc eur, tedy zhruba 485 až 557 tisíc korun, vypadají na první pohled logicky: jde o vrcholný model, navíc vzácný, se silnou image závodních speciálů z šampionátů ITC/DTM a hlavně titul v ITC 1996.
Jenže právě tam, kde Turbo na papíře svítí nejvíc, přichází jeho slabiny. Klasické britské magazíny pro milovníky youngtimerů se shodují, že kombinace transfer boxu, přetlakové hydrauliky a šestistupňové převodovky F28 tvoří Achillovu patu auta. Opravy se velmi snadno vyšplhají k „čtyřciferným“ částkám v eurech, zvlášť když se předchozí majitel o vůz staral spíš pohledem do zrcadla než servisní knížkou.
Když si k pořizovací ceně půlmilionového auta připočtete reálnou možnost dalších desítek tisíc korun za první větší servis, místo radosti dostanete spíš finanční adrenalin, který většina českých rodinných rozpočtů jednoduše neunese.
Otázka proto nezní, jestli je Turbo „nejhezčí“, ale komu vlastně dává smysl a kdo by měl raději mířit o stupeň níž.
Jak vybrat Calibru, která vás nezruinuje
Z pohledu běžného řidiče proto dává smysl poměrně jasná strategii. Kdo chce Calibru jako jediný vůz k paneláku, rozumně cílí na dvoulitr 2.0 16V, ideálně po roce 1995 s galvanizovanou karoserií, doloženou výměnou rozvodů a fotodokumentací oprav plechařiny. Takové auto s cenou někde kolem 130 tisíc korun, případně o něco výš podle stavu, představuje „udržovaný youngtimer“ – někdo za vás už zaplatil bolestivou část svařování a servisu a vy přebíráte žezlo.
Naopak projekty za 65 až 95 tisíc, které vyžadují rozsáhlé klempířské práce a kompletní techniku, začínají dávat smysl až ve chvíli, kdy máte zázemí, druhé auto a čas. Ne když parkujete na sídlišti mezi Octaviemi a potřebujete, aby vás vůz spolehlivě odvezl do práce i v lednu.
Turbo 4×4 patří hlavně do rukou nadšence, který chápe servisní specifika hydrauliky, hlídá shodné pneumatiky na všech kolech a počítá s tím, že část léta možná stráví sháněním dílů místo cest po srazech. Pro někoho takového dává vrcholná Calibra smysl jako sběratelský kus, ne jako každodenní dopravní prostředek.
Pokud ale zvolíte šestnáctiventilový dvoulitr, ročník 1995+, poctivě zkontrolujete prahy, bulkhead, odtoky a hned po koupi investujete do rozvodů a kapalin, získáte za cenu slušné Fabie auto, za kterým se lidé stále otáčejí. A když odoláte tlaku na „jediné pravé Turbo“, pochopíte, že styl devadesátek se dá žít chytře, za české peníze a bez toho, aby vás Opel Calibra finančně zruinoval.
Pak už zůstává jediná otevřená věc: jestli se k nim přidáte s hlavou, nebo jen s očima upřenýma na nejlevnější inzerát.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 2267
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9440
