Auto pochází z malé italské karosárny, která se specializuje na výrobu konceptů a malosériových vozů. Když dostala v 60. letech 20. století zakázku na SilverFox, byla už firma OSI (Officine Stampaggi Industriali) známa svým renomé, díky němuž si získala své zákazníky. Úkol zněl jasně, vyrobit závodní unikátní závodní vozidlo, které se nebude jenom účastnit, ale vítězit. Výsledkem je auto tvořené dvěma trupy s nelehkou konstrukcí.

OSI Silver Fox

Proč bylo OSI SilverFox rozděleno vedví?

Neobvyklým tvarem vozu chtěli konstruktéři docílit co nejmenšího odporu vzduchu, který mohl díky oblým tvarům a „díře“ mezi trupy pohodlně klouzat po karoserii. Dva samostatné trupy připomínající plováky byly spojené třemi spojlery, a to včetně kabiny pro řidiče a jeho spolujezdce. Díky takovému rozložení byl vůz teoreticky schopen velmi vysokých rychlostí, což chtěl tvůrce vozu Sartorelli demonstrovat na závodech v Le Mans.

OSI Silver Fox - strana

 

Kvůli odděleným trupům museli konstruktéři vyřešit řadu technických problémů. Prvním z nich byla samotná přední náprava, která nemohla být přímo spojena. V prvním ze spojlerů byla proto instalována spojovací tyč řízení – jinak by nebylo možno koly zatáčet současně a synchronně. Každé kolo mělo samostatné zavěšení ve svém trupu, avšak na pravé byla současně připevněna řídící tyč, a tudíž spojení s volantem.

Umístění motoru a pohon SilverFoxu

Vzhledem ke konstrukci je jasné, že motor nebude v obvyklých místech ve přední nebo zadní části vozu. Konstruktéři museli vymyslet, jak vtěsnat motor do předpokládané konstrukce tak, aby dosahoval skvělých výsledků a neměl problémy. Vybrali si místo vlevo za sedačkou spolujezdce, ale agregát musel být dostatečně malý, aby se tam vešel. Volba proto padla na litrový čtyřválec Alpine od Renaultu, který je natočený směrem ke středu auta. Motor posílá na zadní kola výkon asi 80 koní přes čtyřstupňovou manuální převodovku, která je pevně spojena, aby byl umožněn bezpečný pohon.

OSI Silver Fox - zadní strana

Premiéru odstartoval OSI SilverFox v Le Mans

Konstrukčně se jednalo o velmi zajímavé řešení, bylo však až příliš složité. Autoři chtěli mermomocí ukázat, že je tohle správná cesta ve vývoji aut, tedy alespoň těch závodních. Vůz proto odvezli do Le Mans, kde chtěli všem ukázat, co opravdu dokáže. Byli si téměř jisti, že bude schopen překonat rychlost 250 km/h, ovšem objektivně řečeno by „stříbrná liška“ neměla v závodě moc šancí na úspěch. Soupeřil s technicky jednoduššími, avšak stejně rychlými vozy značek Ford, Porsche nebo Ferrari.

OSI Silver Fox - předek

Chtěného úspěchu se vzdali i sami tvůrci

Úspěch se v Le Mans jednoduše nedostavil, a OSI SilverFox začal postupně upadat v zapomnění, až od něj dali ruce pryč i jeho tvůrci. Po změně vlastnictví karosárny navíc postihly firmu finanční problémy, což znamenalo konec všech posledních nadějí. V roce 1968 byl vývoj a následná výroba SilverFoxu zastavena, a k obnovení už nikdy nedošlo.

Do dnešních dnů se nám dochovalo pouze několik zajímavých obrázků a jeden jediný exemplář. Ten vlastní jakýsi francouzský sběratel a závodník, který ho stále ukazuje na automobilových výstavách a přehlídkách. Vůz je ovšem neschopný provozu, a renovace se jen tak nedočká.