Těchto 5 off-roadů s pohonem 4×4 seženete do 80 000 korun

                   

Daihatsu Terios 1. generace (1997 – 2006)

Prvním exotem je malý teréňáček vyráběný v Malajsii z japonských dílů. Jeho dvojčetem je Toyota Camry. Pohání ho výhradně benzínová třinástistovka o výkonu 84 koní. Stálý pohon všech kol funguje dobře, ale samozřejmě si své vybere na spotřebě. Chybějící uzávěru diferenciálu supluje krátký první převodový stupeň, to ale do těžšího terénu nestačí. Na druhou stranu, pokud potřebujete levné přibližovadlo na polňačky, lesní cesty a šotolinové silničky, může jít o dobrou volbu. Jen je potřeba dát si pozor na korozi výfuku a vůbec všeho. Alternativou je třeba třeba Subaru Justy nebo offroadovější Suzuki Jimny.

Mazda Tribute 1. generace (2001 – 2007)

Na tomto autě vás hned ze začátku zaujme, že vás vůbec ničím nezaujme. Jeho strohost je až překvapivá, protože Mazda Tribute vznikala v době, kdy se SUV střední třídy snažila oslovit i cílové skupiny obvykle pořizující velké rodinné kombíky. Mazda Tribute nezapře inspiraci v amerických Fordech – je dvojčetem modelu Maverick, nicméně interiér je poněkud spartánský a některá tlačítka připomínají spíše řešení z dodávek. Výhodou je ovšem robustní konstrukce, mechanická spolehlivost, světlá výška a dostatek prostoru. Seženete ji s benzínovým dvoulitrem, větší legraci si ale užijete s V6 o objemu rovné tři litry. Pohon všech čtyř kol není stálý, stará se o něj elektronika. Připomínat u tak starého Japonce korozi je asi zbytečné. Krom toho si u kusů s airbagy od firmy Takata můžete ověřit, jestli se zúčastnily svolávací akce, ale u vozu tohoto stáří vám stejně airbag, i když bude náhodou fungovat, moc nepomůže.

Isuzu Vehicross (1997 – 2001)

Pokud jste příznivci futu-retra, možná vás osloví tento japonský komerční propadák. Kompaktní SUV se vyznačuje šíleným exteriérem a velmi zábavným požitkem z jízdy. Sedí na zkrácené platfomě modelu Trooper, má tedy rámovou konstrukci a v terénu se neztratí. Poháněná má zadní kola a v případě potřeby lze ručně připojit i pohon přední nápravy. Nechybí uzávěra diferenciálu. Nejběžnější (pokud lze slovo „bežný“ v kontextu Isuzu VehiCross použít) motorizace byl V6 o objemu 3, 5 litru, v Evropě se ale spíše setkáme s šestiválcovým třílitrem, který dostával třeba také Opel Frontera. VehiCross je celkem rarita, a tak není moc k sehnání, ale pokud nejde o vyloženě raritní výbavu, drahý není.

Kia Sorento 1. generace (2002-2010)

Prostorný Korejec je k mání nejčastěji se čtyřválcovým turbodieselem 2.5 CRDi. Benzínový šestiválec je sice hladový, ale rozhodně s ním není tolik potíží jako se zmíněným nafťákem, jehož dvouhmotový setrvačník a ERG ventil se postaral o špatnou pověst tohoto asijského výrobce. Pokud chcete čtyřkolku, můžete najít vozy se stálým pohonem obou náprav v poměru 50:50 nebo pohon 4x4Lo, který nabízí volbu režimu pomocí manuálního přepínače. Vzhledem k tomu, že pohon pouze předních kol šetří palivo, asi jde o lepší volbu. Pokud náhodou o starém Sorentu uvažujete, měli byste zkontrolovat, zda předchozí majitel nepoškodil podvozek a při té příležitosti se podívat, zda není zrezivělé brzdové potrubí. I přes problémy se synchrony je lepší volit manuální řazení. Na to, že jde o asijský produkt, je karoserie dobře chráněna proti korozi a podvozek vykazuje velkou odolnost.

Tata Safari 2. generace (2006 – 2012)

Posledním do exotem do party je SUV střední třídy indické provenience. Tata je majitelem britského Range Roveru a v roce 1998 se také vrhla na výrobu SUV. Konkrétně druhou generaci Safari seženete s naftovým dvoulitorvým čtyřválcem pocházejícícm z motoru XD88 od francouzského Peugeotu. Splňuje normu Euro 3 má výkon 87 koní. K dispozici jsou je také naftový třílitr benzínové motory o objemu 2,1 a 2,2 litru, ty opět pocházejí od PSA. Majitelé si pochvalují dobrou průchodnost terénem, ale zdá se, že spolehlivost nebude silnou stránkou indického Range Roveru, stejně tak bezpečnost je velkou neznámou. Pokud ale máte odvahu do toho sednout, seženete mladé modely poměrně levně.

Diskuze Vstoupit do diskuze
81 lidí právě čte
Autor článku

Daniel Hamžík

Zobrazit další články