V jednom mediálně sledovaném případu ve Francii radar ukázal 275 km/h, ale řidič odjel bez trestu. Ve Francii přitom za takovou jízdu hrozí vězení i konfiskace auta. Co rozhoduje o tom, jestli skončíte u soudu, nebo jen zmáčknete plyn?
Francie bere extrémní rychlost ne v rámci přestupků, ale v kategorie trestných činů. Realita na silnici je plná zvratů a právních detailů. Jeden detail u radaru, jedna čárka v zákoně a příběh řidiče se úplně změní.
267 km/h jako trestný čin, ne „tučná pokuta“
Číslo 267 km/h zní jako typické video z dálnice, kde to nakonec skončí vysokou pokutou a pár body. Jenže od 29. prosince 2025 za podobnou jízdu ve Francii nehrozí jen „mastná pokuta“, ale trestný čin.
Francouzské právo označuje extrémní překročení rychlosti o 50 km/h a víc termínem grand excès de vitesse. Podle nové úpravy, kterou popisuje oficiální portál Service-Public.fr, se tahle kategorie přesouvá mezi delikty, za které mohou padnout až tři měsíce vězení, pokuta 3 750 eur a zákaz řízení na francouzském území.
V krajních případech může soud rozhodnout i o konfiskaci auta. Z „rychlého svezení“ se tak během pár minut stává situace, která míří k trestnímu soudu, ne ke správnímu řízení. V AutoŽivě jsme ten posun srovnali s českou realitou a rozdíl připomíná skok z okresního úřadu rovnou před trestního soudce.
Francie zavádí speciální paušální pokutu 300 eur, kterou řidič může celou věc uzavřít bez soudu, pokud vinu rychle přijme a zaplatí. Na papíře stát výrazně přitvrzuje, v praxi ale zároveň hledá způsob, jak extrémy postihnout, a přitom úplně nezahltit soudy.
Právě v tomhle napětí mezi drakonickým zákonem a každodenní realitou na silnici vznikají příběhy, které lidé vnímají jako „právní kličky“. Typickým příkladem je kauza řidiče, kterému radar na dálnici A29 v roce 2023 naměřil 275 km/h, a přesto odjel bez trestu, protože soud v Dieppe uznal, že použitý radar měl homologaci jen do 250 km/h, takže vyšší rychlosti nemůže spolehlivě doložit.
Policisté v takové chvíli nejsou shovívaví, jen prostě nedostali do ruky důkaz, který soud přijme, a proto musí nechat řidiče jet. Jakmile ale radar i hlídka fungují podle tabulek a přístroj má „papírově krytou“ rychlost, je to jiné. Standardní.
Co vás čeká na krajnici: řidičák pryč, kauce, odtah
Představte si českého řidiče, který na francouzské dálnici vytáhne rychlost na 190 km/h v úseku se stočtyřicítkou. Policejní auto ho stáhne na odstavný pruh, hlídka oznámí naměřenou hodnotu a jen o pár vteřin později vytahuje formulář k tzv. rétention du permis.
Podle oficiálního návodu portálu Service-Public.fr mohou policisté po zachycení překročení o 40 km/h a víc na místě zadržet řidičský průkaz a předat věc prefektovi. Ten pak ve lhůtě zpravidla do 72 hodin rozhoduje o správním zákazu řízení, který může trvat až šest měsíců. V AutoŽivě nám z toho vychází jednoduchá věc, ve Francii odevzdáte papíry dřív, než stihnete vyndat techničák.
Jako cizinec navíc neodjedete bez placení. Francouzské předpisy umožňují policii požadovat kauci, pokud řidič v zemi nemá trvalé zázemí nebo hned nezaplatí na místě. Když odmítnete nebo peníze prostě nemáte, auto nekončí jen u krajnice, ale po souhlasu prokurátora míří na odtahové parkoviště.
Mýtus z českých diskusí, že „na cizince nic nemají“, tady mizí velmi rychle. Francie vede dokonce vlastní virtuální bodový účet i pro držitele cizích řidičáků a po vyčerpání bodů uloží dotyčnému roční zákaz řízení na svém území. Na papíře jste tak možná „čistý“ v Česku, ale Francie vás vede jako problémového řidiče.
Žádná „turistika za beztrestností“ a drahé upravené BMW
Řada řidičů z Německa nebo Česka pořád věří, že když doma nedostanou body, mohou v cizině riskovat skoro bez následků. Jenže evropská směrnice už několik let umožňuje, aby si státy vyměňovaly údaje o dopravních deliktech a posílaly výzvy k zaplacení přímo do domovské země řidiče, jak vyplývá z textu směrnice 2015/413.
Francie sice nezasáhne do českého bodového konta, ale podle svého silničního zákoníku vede pro cizince vlastní bodový systém. Po jeho vyčerpání uloží roční zákaz řízení na svém území. V AutoŽivě tomu říkáme „neviditelná nálepka v systému“, doma jezdíte dál, ale při další cestě do Francie riskujete velmi rychlé setkání s hlídkou.
