Sedli jste za volant po dvou pivech? Nový zákon počítá se zabavením auta i nástupem do vězení

Český boj s opilými řidiči míří do tvrdší fáze. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc v únoru 2026 veřejně potvrdil, že chce přitvrdit vůči řidičům pod vlivem alkoholu a drog, a to prostřednictvím častějších nepodmíněných trestů a snazšího zabavování vozidel. Konečně, chtělo by se dodat. Nejde přitom o vzdálený legislativní záměr bez opory v realitě. Data z roku 2025 ukazují, že alkohol a návykové látky za volantem jsou problém v řádu desetitisíců případů ročně, a stávající systém podmínek a zákazů řízení podle ministerstva na část pachatelů prostě nezabírá.

Dvě piva nejsou maličkost, i když to tak vypadá

Česko patří v Evropské unii k menšině zemí, kde platí nulová tolerance alkoholu za volantem pro všechny řidiče bez výjimky. Žádný limit, žádná tolerance pro „jedno pivo k obědu“. Zákon č. 361/2000 Sb. nezná situaci, kdy by naměřená hodnota nad nulou byla v pořádku. Přesto si část řidičů stále myslí, že dvě piva jsou bezpečná hranice, za níž se nic vážného nestane. Tato kalkulace je právně neobhajitelná a v praxi čím dál riskantnější.

Přestupkový systém přitom od ledna 2024 výrazně přitvrdil. Za jízdu pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky hrozí pokuta až 25 000 korun a zákaz řízení až na 18 měsíců. Kdo odmítne dýchat do alkotesteru nebo podstoupit odběr krve, riskuje pokutu až 75 000 korun a zákaz řízení na tři roky. A to jsme stále jen v rovině přestupků, tedy v situaci, kdy se nic závažného nestalo a hladina alkoholu nepřekročila hranici trestního práva.

Pět let: Laďka Něrgešová poprvé nahlas řekla, kolik času jí lékaři dávají a o co prosí osud

VIPživot.cz

1 d

Kde přestupek končí a trestní věc začíná

Hranice mezi přestupkem a trestným činem není v zákoně vyjádřena přesnou hodnotou promile, ale judikatura Nejvyššího soudu ji fakticky stanovila. Podle závěrů shrnutých Nejvyšším státním zastupitelstvím platí, že žádný řidič není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v krvi nejméně 1,00 g/kg. Od této hodnoty soudy nepřipouštějí individuální výjimky. Není prostor pro argument, že já to zvládám lépe. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku pak v základní skutkové podstatě hrozí odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

Čísla z roku 2025 ukazují, jak velký je tento problém v praxi. Ministerstvo dopravy evidovalo celkem 18 215 přestupků a trestných činů spojených s alkoholem a návykovými látkami při řízení. Z toho bylo 5 974 případů základní skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, 1 249 případů závažnější varianty spojené s nehodou a 5 573 odmítnutí vyšetření. Nejvyšší státní zastupitelství pak ve své zprávě za rok 2024 uvádí, že pro trestný čin podle § 274 bylo stíháno nebo řešeno ve zkráceném přípravném řízení 10 037 fyzických osob, a v této kriminalitě nadále dominují alkohol a metamfetamin.

Zabavení auta není novinkou, ale mohlo by se stát pravidlem

Část veřejnosti si myslí, že zabavení auta je něco, co přijde teprve s novým zákonem. Ve skutečnosti policie institut zajištění vozidla a návrh na propadnutí věci používá už dnes, zejména u recidivistů a řidičů, kteří sedají za volant přes platný zákaz řízení. V lednu 2026 policie informovala o případu, kdy opilý řidič přišel o auto i řidičský průkaz, a podobné případy nejsou ojedinělé. Zlínští policisté například v jednom období zabavili vozidla hned pěti řidičům.

Tejcův záměr ale míří dál. Chce, aby byl tento nástroj dostupnější a používanější, a otevírá přitom otázku, která je ze všech nejcitlivější: za určitých podmínek by mohlo být zabaveno i vozidlo třetí osoby, tedy auto půjčené, rodinné nebo služební. Přesné paragrafové znění nové úpravy zatím není k dispozici, ale samotná debata o tom, zda může sankce dopadnout i na nevinného vlastníka, ukazuje, jak daleko je ministerstvo ochotno zajít. Jde o právně i eticky složitou otázku, a právě proto je celý návrh tak výbušný.

Podmínky recidivisty nezastaví, říká ministerstvo

Hlavní argument pro zpřísnění není statistický, ale praktický. Dosavadní systém podmíněných trestů a zákazů řízení podle Tejce selhává na lidech, kteří se k alkoholu za volantem opakovaně vracejí. Zákaz řízení na papíře neznamená, že dotyčný skutečně přestane jezdit, a podmíněný trest bez reálného výkonu nepůsobí jako odstrašující zkušenost. Ministerstvo proto tlačí na to, aby nepodmíněné tresty přestaly být výjimkou a staly se standardní reakcí na závažnější nebo opakované případy.

Tento přístup má své odpůrce. Soudcovská unie dlouhodobě upozorňuje na to, že automatické zpřísňování trestů nemusí vést k nižší recidivě, a že klíčová je spíš jistota trestu než jeho výše. Druhý spor se vede o to, zda je účinnějším nástrojem krátký nepodmíněný trest, nebo majetkový zásah v podobě ztráty vozidla. Obě strany přitom souhlasí, že dosavadní praxe nestačí, jen se neshodnou na tom, co ji má nahradit.

Evropa jde stejným směrem, jen jinými cestami

Česko není v tomto pohybu osamocené. Řada evropských zemí v posledních letech přitvrzuje vůči opilým řidičům, ale volí přitom různé nástroje. Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Litva, Polsko a Švédsko používají v rámci justičních systémů tzv. alkoholové zámky, zařízení, která zabrání nastartování auta, dokud řidič neprokáže nulovou hladinu alkoholu. Itálie tento program zavedla v prosinci 2024 a účinný je od července 2025. Evropský parlament zároveň prosazuje, aby zákaz řízení uložený za závažné delikty v jedné členské zemi platil automaticky v celé EU.

Česká cesta přes tvrdší tresty a snazší zabavování aut je tedy součástí širšího evropského pohybu, jen s jiným důrazem. Zatímco část Evropy sází na technická opatření, která recidivistovi fyzicky zabrání v jízdě, Tejcův přístup staví na tom, že ztráta auta a reálný pobyt ve vězení jsou dostatečně silné motivátory. Která strategie funguje lépe, ukáže čas, ale to, že se něco měnit musí, zpochybňuje málokdo.

Můj názor? Za mně jedině souhlas. Kdokoli pod vlivem (nebo dokonce pod vlivem a se zákazem řízení) nemá na silnici co pohledávat. Právo na řidičák není dané ústavou. A pokud to opravdu riskuje, a riskuje tím i zdraví a životy všech kolem, pak musí počítat i s důsledky.

Čísla z roku 2025 jsou v tomto ohledu výmluvná: přes osmnáct tisíc evidovaných případů, přes deset tisíc stíhaných osob a tisíce odmítnutí testů ročně. Pokud má nová úprava skutečně dopadnout na recidivisty a ne jen přidat další vrstvu papírových sankcí, bude záležet na tom, jak přesně bude napsána, a jak důsledně ji budou soudy ochotny používat.