Platí dopravní značení, i když je pod sněhem? Naše analýza vyhlášky 30/2020 ukázala mezery, které hrají ve prospěch řidičů

V zákoně o silničním provozu je ustanovení, které řeší nečitelné registrační značky na autech, podle samotné policie napsané chybně. O nečitelných dopravních značkách u krajnice ale zákon mlčí. Právě v tomhle tichu dnes vznikají největší spory i nejdražší omyly řidičů.

Policie přiznala „chybu v zákoně“. Jenže jen u plechu na nárazníku

Na stůl v redakci AutoŽivě dorazila oficiální odpověď Policejního prezidia podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V jedné věci je překvapivě přímočará: policie sama píše o „chybě v zákoně“ u § 5 odst. 2 písm. l zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu.

Podle policie současné znění dopadá i na jízdní kola, která žádnou registrační značku nemají, a proto má ministerstvo dopravy text opravovat. Najednou už nejde o hospodské řeči, ale o státní přiznání černé na bílém. Jenže tahle „oprava“ se týká výhradně registračních značek vozidel.

Pokuty pro řidiče i spolujezdce: Německé úřady zpřísňují postihy za užívání Waze jako varování před radary a kontrolami

AutoŽivě.cz

3 h

Zmíněné ustanovení (§ 5 odst. 2 písm. l zákona 361/2000 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2026) zakazuje řídit vozidlo s registrační značkou zakrytou, nečitelnou nebo upravenou. Cílí na plech na nárazníku, ne na plech u krajnice. A to je zásadní rozdíl, který většina řidičů vůbec neřeší.

Současně § 4 písm. c téhož zákona ukládá každému řidiči povinnost řídit se dopravními značkami. Kombinace obou paragrafů tak vytváří paradox: stát si všimne chyby u SPZ, ale u zasněžené padesátky v obci mlčí.

V zákoně totiž nikde nenajdete jednoduchou větu typu „nečitelná dopravní značka neplatí“. Právo naopak předpokládá, že značka platí, a teprve konkrétní řízení může tenhle předpoklad zlomit, takže všechno se láme až při důkazní bitvě mezi vámi a úřadem.

Redakce AutoŽivě proto dnešní stav nevnímá jako amnestii, ale jako minové pole. A právě v něm začíná vyhrávat ten, kdo rozumí vyhláškám, judikátům a hlavně ví, co musí prokázat, aby se z minového pole dostal bez újmy.

Sníh, špína, led. Kdy dopravní značka opravdu přestává platit

Klíč k většině zimních hádek s policisty neleží v zákoně, ale ve vyhlášce 294/2015 Sb. (ve znění účinném od 1. 7. 2025). Ta v § 3 odst. 8 přesně popisuje, kdy dopravní značka přechodné úpravy provozu „neplatí“: když je přeškrtnutá oranžovo-černým pruhem, překrytá červeným křížem, zakrytá deskou nebo úplně sundaná. Sníh, špínu ani led tu nenajdete.

§ 2 odst. 1 téže vyhlášky 294/2015 Sb. navíc vyžaduje, aby značka byla z dostatečné vzdálenosti včas viditelná. Právo tak nepostaví zasněženou ceduli automaticky mimo hru, spíš otevírá spor o to, zda byla v konkrétní chvíli reálně čitelná.

Soudy už tento spor několikrát řešily. V kauze 41 A 22/2022 Krajský soud v Brně zrušil pokutu, protože úřad nedoložil situaci přesvědčivými, časově označenými fotografiemi. Naopak v případu 19 A 7/2016 Krajský soud v Ostravě potvrdil vinu řidiče za jízdu v zákazu předjíždění, přestože svodidla část značky zakryla, symbol byl ale rozpoznatelný a značka z dostatečné vzdálenosti čitelná.

Z toho plyne nepříjemný závěr: tam, kde úřad nedokáže spolehlivě doložit, jak značka vypadala v době přestupku, má řidič slušnou šanci uspět, ale jakmile soud uzná, že byla i přes částečné zakrytí rozpoznatelná, argument „neviděl jsem“ často neobstojí. Rozhoduje, co leží ve spise, ne co si pamatujete z místa přestupku.

Odpovědnost za neudržované nebo nečitelné značky přitom neleží na policistovi u vašeho okénka. Zákon 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (ve znění účinném od 10. 9. 2025) ukládá povinnost údržby a oprav vlastníkovi komunikace, tedy státu, kraji nebo obci, a dopravní značení řadí mezi součást a příslušenství silnice.

V Praze proto městské části odkazují na správce typu TSK a zveřejňují kontakty pro hlášení závad. Pokud jen zavoláte na 158 a nic nezdokumentujete, systém správce často vůbec neosloví, a to má přímý dopad na to, co vám později přistane ve schránce.

A jestli na mokré dálnici jedete „podle pocitu“, protože osmdesátku sotva tušíte pod špínou, nemůžete spoléhat na to, že vám to soud automaticky odpustí. § 4 zákona 361/2000 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2026) vám přikazuje přizpůsobit rychlost podmínkám a řídit se dopravními značkami, takže pokud je značka z doporučené vzdálenosti v principu čitelná, odpovědnost za rychlost i následky obvykle zůstává na vás.

Právě tady se láme největší mýtus zimních silnic: neplatí, že sníh všechno smaže, platí, že bez důkazů smaže hlavně vaše šance na úspěch.

Mýty z internetu, tvrdá judikatura a jediná obrana řidiče

Diskuse na sociálních sítích znějí sebejistě. „Cedule pod sněhem neplatí, můžeš v obci klidně devadesát,“ radí si řidiči navzájem. Realita soudních síní je ale výrazně střízlivější, a hlavně dražší.

Stejný český soud, který v případu 19 A 7/2016 řešil částečně zakrytou značku „Zákaz předjíždění“, potvrdil sankci právě proto, že symbol zůstal viditelný a srozumitelný. Nebyla to učebnicová instalace, ale značka, kterou průměrný řidič pořád pozná, a to soudu stačilo.

Redakce AutoŽivě v těchto rozsudcích vidí jasný vzkaz: mýtus „když nevidím všechno, neplatí nic“ u soudu prostě neobstojí. A to ani tehdy, když cedule vypadá na fotce z internetu opravdu tristně.

Krajský soud v Praze ve věci 52 A 8/2024 znovu připomněl presumpci správnosti dopravního značení. Úřady a soudy vycházejí z toho, že značka platí a odpovídá předpisům, dokud někdo v konkrétním řízení neprokáže opak. Odůvodnění cituje i starší judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž musí řidič značku respektovat i tehdy, když trpí technickými nedostatky.

Technické podmínky TP 65, na které se odvolávají krajské úřady, přitom doporučují, aby byla značka mimo obec čitelná zhruba na 100 metrů a v obci přibližně na 50 metrů. To je rámec, v němž se pohybují i soudy, když posuzují, zda jste měli šanci značku přečíst.

Klíč proto neleží v představě, že sníh automaticky ruší přestupek, ale v tom, jak situaci zachytíte vy sami. A právě tady se začíná rozhodovat o tom, jestli budete jen platit, nebo se dokážete bránit.

Jak se bránit u zasněžených značek: rozhoduje váš telefon a pár správných kroků

Řidič, který v krizovém momentu vytáhne mobil a začne fotit, nemá jen „pro jistotu vzpomínku“. Buduje si důkazní štít, bez kterého bude u úřadu v podstatě bezbranný.

Silnou pozici získáte zejména tehdy, když:

• vyfotíte značku z různých vzdáleností tak, jak ji reálně vidíte z auta,
• ponecháte v souborech časové údaje (EXIF) bez úprav,
• jasně popíšete, z jaké vzdálenosti v obci či mimo obec jste značku už nerozpoznali.

Takový řidič staví konkrétní, detailní příběh proti anonymní větě úřadu „značka byla v pořádku“. Pokud navíc odešle podnět správci komunikace a v přestupkovém řízení jasně odkáže na § 2 vyhlášky 294/2015 o povinné viditelnosti značek, výrazně zvyšuje šanci, že úřad nebo soud uzná pochybení na straně státu.

Redakce AutoŽivě proto uzavírá: největší trik zasněžených značek nespočívá v tom, že vám automaticky smažou přestupek, ale v tom, že bez vlastních důkazů budou soudy dál vycházet z předpokladu, že značka platila. I kdyby vám v reálném čase sníh objektivně bránil ji přečíst, v papírech bude situace vypadat úplně jinak, a právě to rozhodne o vašem výsledku.