Polská technická kontrola osobního auta stojí od září 2025 o polovinu víc než dřív. A to je teprve začátek.
Když polské ministerstvo infrastruktury v září loňského roku zvedlo cenu pravidelné prohlídky osobního vozu ze 98 na 149 zlotých, tedy skok zhruba o tři stovky korun, řidiči si zanadávali a šli platit. Jenže resort ministra Dariusze Klimczaka mezitím chystá mnohem širší balík změn, který nemíří jen na peněženku. Cílem je proměnit technickou kontrolu z často formálního razítka v dohledatelný, fotkami podložený a hůř obcházený proces. Na jaře 2026 se rýsují obrysy novely, která má zavést každoroční valorizaci poplatků, povinnou fotodokumentaci vozidla i přísnější emisní diagnostiku. Tři vrstvy změn, již platná, chystaná a zatím jen mediálně diskutovaná, se přitom v polském veřejném prostoru míchají dohromady. Pojďme je rozplést.
Co už platí: skok na 149 zlotých
Tvrdý fakt, který nepotřebuje podmínku ani budoucí čas: nařízení ministra infrastruktury (Dz.U. 2025 poz. 1223) stanovilo nový sazebník technických kontrol s účinností od 19. září 2025. Pravidelná prohlídka osobního automobilu stojí 149 zł místo dosavadních 98 zł. Nárůst o 52 % je nejvýraznější jednorázové zdražení polské STK za poslední roky.
Pro českého řidiče je to číslo vzdálené, naše STK stojí jinak a řídí se českou legislativou. Ale jako signál o směru, kterým se region ubírá, je výmluvné. Polsko otevřeně říká: technická kontrola byla podfinancovaná, stanice neměly na investice do vybavení a výsledkem byly nekvalitní prohlídky. Vyšší cena má být jedním z nástrojů nápravy.
Každoroční zdražování: záměr, ne hotová věc
Právě tady začíná zóna, kde je třeba rozlišovat mezi platným právem a legislativním záměrem. Ministerstvo infrastruktury 31. března 2026 požádalo o zařazení návrhu zákona do legislativního plánu vlády a 16. dubna to oficiálně potvrdilo v odpovědi na petici. Součástí připravované novely je mechanismus zákonné valorizace poplatků za technické kontroly.
Co o něm víme:
- Cílem je navázat výši poplatku na objektivní ukazatel, podle sekundárních zdrojů pravděpodobně na průměrnou mzdu za čtvrté čtvrtletí předchozího roku.
- Ministerstvo chce, aby cena rostla automaticky, bez nutnosti pokaždé měnit nařízení.
- Finální text zákona ani přesný vzorec ale k dnešnímu dni nejsou veřejně dostupné.
Klimczak v květnu 2026 v pořadu Graffiti na Polsat News uvedl, že chce mít projekt na stálém výboru vlády ještě před letními prázdninami a že nové předpisy by měly platit nejpozději od nového roku. Zároveň se ale distancoval od dřívějších mediálních spekulací o „pokutové ceně“ 600 zlotých za opožděnou kontrolu, podle jeho slov opožděná přirážka v novele být nemá. Číslo 600 zł, které obíhalo polskými médii, pocházelo ze starších pracovních návrhů a nikdy se nestalo platným právem.
Fotky, dřívější termín a konec kontrol „na telefon“
Nejviditelnější praktická změna pro řidiče nebude v ceně, ale v tom, co se bude dít na stanici. Ministerstvo veřejně potvrdilo tři konkrétní směry:
- Dřívější návštěva bez ztráty termínu. Řidič bude moci přijet na pravidelnou kontrolu o několik dní dřív, aniž by se mu posunulo datum příští STK. Drobnost, která ale odstraní častou výmluvu pro odkládání.
- Povinné fotografování vozidla a tachometru. Každá kontrola po sobě zanechá vizuální stopu, fotografii auta na stanici a snímek stavu tachometru.
- Širší systémový dohled nad stanicemi. Starší reformní linie z roku 2018 počítala se silnější rolí státního dozoru (TDT), kalibrací zařízení a archivací výsledků. Část těchto prvků se nyní vrací.
Proč právě fotky? Protože dosavadní systém umožňoval absurdní praxi. V březnu 2026 opolská prokuratura obvinila čtyři diagnosty z vydávání nepravdivých potvrzení o technické způsobilosti. Více než sto kontrol proběhlo fiktivně, diagnostům stačily fotky auta, VIN štítku a technického průkazu zaslané telefonem. Vozidlo na stanici nikdy nebylo. Obviněným hrozí až deset let vězení, prokurátor jim uložil dozor, kauci i zákaz výkonu povolání. Povinná fotodokumentace pořízená přímo na stanici míří přesně proti tomuto schématu.
Smazané chyby: co diagnostika skutečně umí
Tvrzení, že diagnostika odhalí i smazané chyby, zní jako sci-fi. Realita je prozaičtější, ale pro řidiče s upraveným emisním systémem stejně nepříjemná.
Polské ministerstvo avizuje přísnější kontrolu emisních systémů prostřednictvím palubní diagnostiky OBD/EOBD. Přesný technický protokol zatím nebyl veřejně zveřejněn, ale princip je v automobilovém inženýrství dobře známý. Po smazání chybových kódů z řídicí jednotky zůstávají stopy: emisní monitory, tedy testy, které auto průběžně provádí na katalyzátoru, DPF filtru, EGR ventilu nebo systému SCR, se resetují do stavu „nedokončeno“. Aby se všechny monitory znovu dokončily, musí auto najet desítky až stovky kilometrů v různých režimech jízdy. Pokud diagnostik vidí, že auto nemá žádné aktivní chyby, ale většina monitorů je ve stavu „nepřipraveno“, je to silný indikátor čerstvého smazání paměti.
U vozidel se softwarově maskovaným nebo fyzicky odstraněným DPF filtrem je situace ještě průhlednější. Emulátor sice umlčí kontrolku na palubce, ale data v řídicí jednotce často vykazují anomálie, nesoulad mezi teplotními čidly před a za filtrem, podezřele nízký protitlak, chybějící regenerační cykly. Právě tyto nesrovnalosti může přísnější OBD kontrola zachytit.
Polská Nejvyšší kontrolní komora (NIK) už v roce 2017 popsala, proč starý systém selhával: u dieselů se měřila v podstatě jen kouřivost, téměř 40 % emisních kontrol probíhalo chybně a standardní dýmoměr u auta s vybranou vložkou DPF často neukázal žádnou odchylku. Reforma mění přístup, místo spoléhání na jednoduchou měřicí metodu chce využít data, která auto samo generuje.
Český kontext: jiný systém, podobný směr
Polská reforma se vztahuje výhradně na polský systém SKP a na vozidla registrovaná v Polsku. Českých pravidelných STK se přímo netýká. Nepřímo ale vysílá signál, který stojí za pozornost.
Český systém má v jednom ohledu náskok: informační systém technických prohlídek (IS TP) propojuje stanice technické kontroly s ministerstvem dopravy v reálném čase. Centralizovaná datová infrastruktura, o kterou Polsko teprve usiluje, v Česku už funguje. Na druhou stranu polský balík změn, povinné fotky, přísnější emisní diagnostika, trestní postih fiktivních kontrol, jde v některých aspektech dál, než kam se zatím posunula česká praxe.
Pro řidiče s autem registrovaným v ČR, kteří jezdí do Polska, platí jednoduchá logika: polská reforma nemění české termíny ani české protokoly STK. Ale technicky nevyhovující vozidlo, s odstraněným DPF, smazanými chybami nebo nefunkčním emisním systémem, může mít problém při silniční kontrole kdekoli.
Skutečný posun polské reformy není v tom, že STK bude dražší. Je v tom, že má být těžší ji obejít. Povinné fotky, digitální stopa, OBD diagnostika a reálné tresty pro diagnosty, kteří razítkují vzduch, to dohromady mění pravidla hry víc než padesát zlotých navíc na pokladně.
