Banální pokuta za 1 km/h navíc se ve švýcarské Juře změnila v účet kolem 70 tisíc a tříletý maraton. A nepříjemná paralela s českým paragrafem se nabízí až překvapivě rychle.
Jeden cvak radaru, 1 km/h nad limit po odečtu tolerance, pokuta za pár stovek. Ve švýcarské Juře z toho ale vznikne účet přes 2 600 franků a tři roky tahanic. Co je na celém ovšem nejzajímavější, je podobnost s českým systémem a paragrafem o odpovědnosti provozovatele. Pojďme se na to celé podívat podrobněji a společně.
Z pokuty 40 franků je účet přes 2 600. Stačil 1 km/h a jedno odmítnutí
Na silnici v kantonu Jura blikne radar, displej ukáže 64 km/h v úseku se šedesátkou. Policie odečte povinnou technickou toleranci 3 km/h, do systému zapíše 61 km/h a vznikne tak přestupek za 1 km/h nad limitem po odečtu. Ne, tohle opravdu nikomu z vás nepřeji. O 1 km/h a patálií až nad hlavu.
Tarif Jury má pro překročení o 1 až 5 km/h jednotnou blokovou pokutu 40 franků, tedy zhruba 1 050 korun. Jenže tato pokuta z roku 2022 se ukáže být vším možným, jen ne banální pokutou na zaplacení a zapomenutí.
Řidič totiž pokutu nezaplatil, a hlavně odmítnul říct, kdo seděl za volantem. Kantonální úřady rozjedou standardní mašinérii, spor putoval k soudu a po sérii opravných prostředků skončil až u federální instance. Podle serveru watson.ch se během tří let účet za soudní výlohy vyšplhaly na víc než 2 600 franků, ke kterým se stále přičítá původních 40 franků pokuty.
Nebylo lepší zaplatit rovnou 40 franků? Ptám se mimo jiné i proto, že 40 franků je průměrně velký nákup ve švýcarském supermarketu, podotýkám. Spíše průměrně malý. Neb za 40 franků toho v tom košíku opravdu moc mít nebudete. Švýcarsko nebyla a není levná země, co naplat.
Zato 2 600 franků? To už je malinko jiné kafe. V redakci AutoŽivě jsme tu cifru jen tak zkusmo „hodili do kalkulačky“ s kurzem Celní správy 26,28 Kč za frank a dostali se na zhruba 68 tisíc korun. Za to je u nás i ve Švýcarsku slušný, samozřejmě ojetý skútr. Všechno kvůli 1 km/h nad limit po odečtu tolerance a rozhodnutí neprozradit řidiče.
Rozpadá se tím oblíbený mýtus, že se „1 až 2 km/h neřeší“. V Juře totiž policie i metodika Policie ČR shodně odečítají 3 km/h jako technickou toleranci, takže výsledných 61 km/h v šedesátce představuje plnohodnotný přestupek. Jura v kategorii 1 až 5 km/h nad limitem navíc výslovně uvádí pevnou blokovou sankci 40 franků bez ohledu na příjem řidiče, což redakce AutoŽivě ověřila v oficiálním ceníku kantonu.
Rozhodující roli ale nakonec převezme jedno nenápadné ustanovení federálního zákona. Článek 7 švýcarského zákona o blokových pokutách LAO říká, že pokud policie přímo nezastaví řidiče, je bloková pokuta vedena na držitele vozidla uvedeného v dokladech. Ten má lhůtu na to, aby sdělil jméno a adresu skutečného řidiče, a pokud to ve stanovené době neudělá, zůstává pokuta na něm.
Nezaplatí‑li a brání se, přechází věc do běžného trestního řízení se souvisejícími náklady, což je přesně okamžik, kdy se stín téhle úpravy začíná nebezpečně blížit i české legislativě.
Český § 125f: neprozradíte řidiče, platíte jako provozovatel a rovnou přihazujete 2 500 Kč
Český zákon o provozu na pozemních komunikacích pracuje s podobnou logikou, jen v jiné terminologii. § 125f zákona 361/2000 Sb. říká, že když úřad nezjistí konkrétního řidiče, typicky u úsekového měření nebo radaru bez zastavení, řeší přestupek s provozovatelem vozidla, tedy osobou zapsanou v registru.
Ústavní soud tento princip takzvané objektivní odpovědnosti v roce 2018 potvrdil nálezem Pl. ÚS 15/16. V praxi to znamená, že český provozovatel se ocitá ve velmi podobné roli, v jaké je ve Švýcarsku držitel vozidla zapsaný v technickém průkazu.
Od 1. července 2024 navíc přestupková matematika výrazně zdraží. Vyhláška č. 145/2024 Sb. totiž zvyšuje paušální náklady správního řízení z 1 000 na 2 500 korun, takže odpor proti původní výzvě k úhradě už neznamená jen bezstarostné „zkusím štěstí“.
Pokud se provozovatel rozhodne jít dál a podá žalobu ke správnímu soudu, zaplatí dalších 3 000 korun na soudním poplatku, a pokud věc dotáhne až k Nejvyššímu správnímu soudu, přidá ještě 5 000 korun za kasační stížnost podle zákona o soudních poplatcích. Redakce AutoŽivě tak v českých podmínkách vidí stejný vzorec jako v Juře, každé „ne“ roztočí měřič nákladů o něco rychleji.
Internetové rady proto často narážejí na realitu víc než samotný radar. Komentáře typu „neprozrazuj řidiče, nic ti nedokážou“ ignorují fakt, že úřad ze zákona sáhne po provozovateli a k samotné pokutě připočte 2 500 korun na nákladech řízení. Ve Švýcarsku tato taktika přidala k původní částce víc než 2 600 franků soudních výloh, v Česku stejný přístup vede k řízení s provozovatelem, k jistému navýšení o 2 500 korun a často ke ztrátě šance vyřešit věc rychle a levně na místě, jak ukazují právě tyto částky.
Modelový spor u české přepážky pak ukáže, jak rychle se „pár kilometrů navíc“ promění v položku, která bolí rodinný rozpočet. K původní blokové pokutě za drobné překročení rychlosti úřad po podaném odporu automaticky přidá 2 500 korun nákladů řízení. Pokud si motorista vezme právníka, přichází na řadu advokátní tarif, kde tarifní hodnota u přestupku činí 10 000 korun a odměna za jeden úkon 1 500 korun. Dvě až tři podání tak představují dalších 3 000 až 4 500 korun plus výdaje a případnou DPH, a když věc skončí u soudu, přistanou na účtu ještě soudní poplatky 3 000 a 5 000 korun, takže drobný spor o rychlost snadno spolkne sumu, za kterou by rodina klidně zaplatila víkend v Alpách, a přitom je to pořád jen začátek širší ekonomické úvahy.
Tři roky boje kvůli 1 km/h a proč soudní vítězství často ekonomicky prohrajete
Případ z Jury ukazuje extrémně vytrvalého motoristu, který se nechce smířit s pokutou za 1 km/h po odečtu tolerance. Podle watson.ch trvá spor od srpna 2022 do ledna 2026, po cestě přes kantonální soud skončí u Federálního soudu a výsledek zn:, víc než 2 600 franků nákladů plus původní pokuta 40 franků.
Starší text švýcarského deníku Blick popisuje dřívější fázi kauzy a mluví o zhruba 1 400 francích, ale pozdější rozhodnutí federální instance sumu dál zvedne. Redakce AutoŽivě proto pracuje s konečnou částkou přesahující 2 600 franků jako s reálným finále tohoto maratonu, což při přepočtu kurzem Celní správy znamená zhruba 68 tisíc korun.
Soudní poplatky 3 000 a 5 000 korun, které zákon o soudních poplatcích pevně stanoví, přitom tvoří jen základní vstupné do hry, a pokud motorista využije právního zastoupení, přidají se i náklady na jeho vlastní advokátní úkony podle vyhlášky o advokátním tarifu. Finální účet tak často původní pokutu několikanásobně převýší, jak ukazují propočty redakce AutoŽivě.
Ekonomický kalkul proto u drobných přestupků často porazí morální hněv, i když řidič skutečně věří ve svou pravdu. Když zvažuje odpor proti výzvě za automaticky změřenou rychlost, měl by do celkového součtu přičíst nejen možnou pokutu, ale hlavně jistých 2 500 korun nákladů řízení, možné tisíce za advokáta a pevné soudní poplatky, pokud věc posune do další instance. U částek v řádu několika stokorun tak podle tohoto propočtu často vítězí strategie „zaplatit a jít dál“, zatímco u vysokých sankcí nebo hrozby zákazu řízení se promyšlená obrana vyplatí mnohem spíš.
Rozhodující rozdíl mezi racionálním odporem a drahou válkou o princip tedy neleží v paragrafech, ale v kalkulačce. Švýcarský motorista z Jury nakonec kvůli 1 km/h navíc a odmítnutí prozradit řidiče zaplatí částku kolem 70 tisíc korun a stráví tři roky v systému odvolání a soudů, český řidič s podobnou dávkou odhodlání může projít v přepočtu velmi podobným kolečkem v korunách a s § 125f místo LAO, takže otázka, který boj za princip skutečně dává smysl, nakonec zůstává na každém z nás. Ostatně, jak to vidíte vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5415
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9211
