V roce 1988 se Tom Galle, tehdejší šéfdesignér Chrysleru procházel po chodbě, když si ho zavolal do své kanceláře prezident automobilky Robert A. Lutz. Ten se Tomymu svěřil, že by chtěl vybudovat nový projekt, něco jako „znovuzrození kobry.“

Jeho slova znamenala vybudování auta, které by obsahovalo všechny možné technické vymoženosti tamní doby, extra silný motor a náhon na zadní kola. Zkrátka kompletní oživení legendární Cobry.

Designér se pustil do práce. Pro práci použil základní koncept Chrysleru z roku 1985 s pracovním názvem Izod. Po představení konceptu byla široká veřejnost nadšená a tak se konstruktéři pustili do práce.




Shodou náhod se chvíli před sestavením prvního prototypu chystal projekt výkonného motoru V-10 do nákladních vozů Dodge. Základ motoru by mohl dodat novému vozu dostatek síly, ale musel by se upravit do kompaktnějších tvarů. Oslovena byla tehdy automobilka Lamborghini, spadající pod křídla Chrysleru. Ta se postarala o sestavení hliníkového motoru s vnitřním spalováním o výkonu neuvěřitelných 400 koní. Zajímavostí při výrobě motoru bylo použití jednotlivých součástek. Některé patřily do automobilů, jiné zase do náklaďáků. Ale to přece nemuselo nikoho zajímat!

Lutz tehdy oslovil nejzvučnější jména konstruktérů a za pouhých jedenáct měsíců vznikl nový Viper. Přišel nejvyšší čas, představit jej veřejnosti. Ale jak? Do karet tehdy hrálo ohlášení nového safety caru pro závod Indianapolis 500 pro rok 1991. Tehdy bylo skoro rozhodnuto pro Mitsubishi 3000 GT. Američané by výměr asi horko těžko nesli, ale naštěstí přispěchal na pomoc „Viper Team“ a zkonstruoval další prototyp superrychlého vozu, desetiválcového tajfunu v nádherném těle konceptu Izod. Na trať se vydal s Carollem Shelbym za volantem, (jen chvíli po té, co se Shelby podrobil transplantaci srdce) zachránit Ameriku. Propagační tah zafungoval na jedničku a už v roce 1992 se vyrobilo prvních dvě stě kusů Viperů.