Po letech testování padlo jasné slovo: přísady v benzínu nemají hodnotu. Palivo je všude stejné, říká expert

Nevím, jak to máte vy, ale mně občas u stojanu přepadnou myšlenky na to, jestli si nepřiplatit za „lepší benzín“, a dopřát svému autu trochu něčeho lepšího. Opravdu lepšího? Zapátral jsem trochu po aditivovaných palivech, a výsledek překvapil i mně. Pojďme se na to podívat společně.

„To levnější bude určitě horší, radši tam dám to fajnšmekrovské, ať motor netrpí.“ To je zajímavá úvaha, a zřejmě ji nemám jenom já. Jenže čísla ukazují něco jiného. Tak třeba v Německu: Tam je běžný benzín zhruba o šest centů na litr lacinější, ale sahá po něm jen menšina řidičů. Většina dobrovolně platí víc, za pocit bezpečí a „lepší“ palivo, ne za prokazatelně jiný efekt.

Dvě tlačítka u stojanu, jeden motor v autě

Právě tenhle rozpor mezi pocitem a realitou je klíčový. Na jedné straně obavy, že levnější palivo motoru ublíží, na druhé straně tvrdá data z dlouhodobých testů, která mluví úplně jinak. A tady se příběh začíná lámat.

Trest za řízení auta s brýlemi? Předpisy to uvádějí jasně. Kdo dnes udělá chybu, zaplatí 2 500 Kč pokutu

AUTOZIVE.cz

3 m

Jenže dlouhodobé testy prémiových paliv tenhle pocit výrazně zpochybňují. U benzinů s vyšším oktanovým číslem se u běžných sériových motorů naměřil nárůst výkonu obvykle pod dvě procenta a jen nepatrné změny ve zrychlení či spotřebě, na hranici měřicí tolerance.

Testy prémiových paliv: čísla, která marketing nechce slyšet

U dražších naft se po tisících kilometrů jízdy ukázalo zlepšení výkonu v řádu jednotek procent a jen o trochu nižší spotřeba, podle hodnotitelů neúměrné cenovému příplatku. Z hlediska běžného provozu jde tedy spíš o kosmetické rozdíly než o revoluci v nádrži. Nebo také o velmi slušný marketing.

Já nechci rozporovat to, že opravdu kvalitní aditiva například zlepšují cetanové číslo u nafty, stejně jako vylepšují kvalitu benzínu, snižují opotřebení motoru či zvyšují odolnost proti klepání. To určitě nikoli. Jeden příklad za všechny: dnes již klasický šestiválec BMW N52 s nepřímým vstřikováním vyloženě miluje kvalitní (prémiový/aditivovaný) benzín, ačkoli jej nemá nijak předepsaný. Internetová fóra jsou plná příspěvků o tom, jak zmizelo specifické klepání a vibrace poté, co majitelé přešli na prémiové palivo.

Současně oficiální monitoring kvality ukazuje, že naprostá většina běžných benzinů stabilně splňuje stejné jakostní normy jako prémiové směsi. Přísady, o kterých je řeč, jsou směsi detergentů, inhibitorů koroze a zlepšovačů oktanového či cetanového čísla, které se do jinak stejného základního paliva přidávají v různých dávkách.

Z hlediska norem ale musí i „obyčejné“ palivo splnit stejné požadavky jako to prémiové, proto mohou odborníci říkat, že pro běžné auto je palivo z různých stojanů v zásadě stejné. A právě tady do hry vstupuje otázka, co vlastně doporučují nezávislí experti.

Co doporučují odborníci a za co si skutečně připlácíte

Odborníci z velkých autoklubů a zkušebních organizací se v hodnocení shodují překvapivě jednoznačně. Doporučují řidičům, aby především tankovali palivo s oktanovým nebo cetanovým číslem, které předepisuje výrobce jejich auta.

Pokud motor vyžaduje benzin s oktanovým číslem 95, je pro něj standardní benzin této specifikace, splňující příslušnou normu, plně dostačující. Podobně u nafty, běžné palivo, které projde kontrolou kvality, zvládne každodenní provoz bez problémů.

Prémiové směsi s vyšším číslem a „speciálními“ balíčky přísad přinášejí podle testů v běžném použití jen minimální přínos, rozhodně ne takový, jaký by odpovídal pravidelnému příplatku při každém tankování. A právě ten příplatek vytváří ostrý vnitřní konflikt.

Prémiové palivo bývá o deset až dvacet eurocentů na litr dražší než standard, takže při plné nádrži jde o citelný rozdíl. Statistika, podle níž menšina řidičů volí levnější, ale v zásadě rovnocenné palivo, zatímco většina sahá po dražší alternativě kvůli obavám o motor nebo nedůvěře k nové směsi, dobře ukazuje, jak silné jsou emoce.

U stojanu tak stojí dva tábory: jedni vnímají drahé palivo a aditiva jako investici do spolehlivosti, druzí jako marketingový trik a placebo efekt. Nezávislé testy, které opakovaně nacházejí jen velmi malé rozdíly oproti běžnému, normou schválenému palivu, dávají spíše za pravdu skeptikům, ale tím příběh důvěry nekončí.

Jak probíhaly testy a proč řidiči dál nevěří

Důvěryhodnost těchto závěrů nestojí na jednom rychlém pokusu. Dlouhodobé testy prémiových paliv zahrnovaly tisíce kilometrů jízdy, například čtyřtisícovou trasu s různými typy vozidel, při níž se opakovaně měřil výkon motoru, spotřeba i emise.

U benzinů probíhaly vedle toho zkoušky na výkonových brzdách a standardizované jízdní testy na více modelech aut, vždy za stejných podmínek a s přímým srovnáním mezi standardním palivem doporučeným výrobcem a dražší prémiovou variantou. Teprve z takto systematicky sesbíraných dat vyplynulo, že rozdíly v běžném provozu jsou spíše kosmetické.

Ani to ale neznamená, že řidiči těmto informacím bezvýhradně věří. Dlouhodobý monitoring jakosti paliv ukazuje, že nevyhovující vzorky tvoří jen zlomky procenta zhruba dvou a půl tisíce ročně kontrolovaných vzorků. Přesto se jednotlivé případy nekvalitního či špatně označeného paliva pravidelně dostávají do médií a zanechávají v paměti dojem, že „na pumpách se dějí věci“.

K tomu se přidává obecně nízká důvěra v instituce a také fakt, že reklama patří mezi nejméně důvěryhodná sdělení vůbec. Není divu, že část motoristů má pocit, že se jim u paliv a přísad „neříká celá pravda“. Právě tady se rozhoduje, čemu dáte přednost, emocím, nebo datům.

Závěr: Jak přemýšlet u stojanu

Jak s tím pracovat? Zdravá skepse je na místě, ale stojí za to opřít se o tvrdá data: normy kvality, nezávislé testy a doporučení výrobce auta.

Nezávislé testy ukazují, že pro běžné sériové motory přinášejí prémiová paliva jen velmi malé rozdíly ve výkonu, zrychlení i spotřebě, často na hranici měřicí tolerance. Monitoring jakosti zase potvrzuje, že drtivá většina běžných paliv splňuje stejné normy jako prémiové směsi.

Doporučení odborníků tak funguje jako střízlivá berlička: pokud tankujete palivo v kvalitě, kterou vaše auto potřebuje, nemusíte si neustálým připlácením „kupovat klid na duši“.

Příště u stojanu tak nemusíte věřit ani sladkým slibům v reklamě, ani děsivým historkám z hospody. Stačí si položit prostou otázku, jestli dražší palivo opravdu přinese něco navíc oproti tomu, co už dnes běžně splňuje vaše „obyčejná“ směs.