Nová auta vynikají jednou zajímavou vlastností: jejich provoz i obsluha bývá stále složitější. Vaše babička v Tesle? Zapomeňte. Existuje nějaké řešení?
Nemusíte být zrovna znalci a mít za sebou desítky zkušeností s různými automobily, abyste poznali, že složitost jejich obsluhy se s postupem času jenom zvyšuje. Kde je ta doba, kdy stačilo sednout v podstatě do jakéhokoli automobilu, zasunout klíček a nastartovat, a zbytek už byl víceméně stejný. Snad až na kulisu převodovky. Dnes? Obrňte se trpělivostí, vezměte si k ruce (tlustý) manuál nebo kamaráda na telefonu. A i tak budete možná tápat. Co s tím?
Jsou stále složitější auta opravdu tím, co chceme?
Odpověď není jednoduchá. Možná bychom si mohli nejprve definovat prvky, které opravdu CHCEME (A POTŘEBUJEME), a pak ty, které nám spíš PŘEKÁŽÍ. Určitě chceme ABS, airbagy, klimatizaci, ESP, elektrické stahování oken, centrální zamykání, možná ještě parkovací senzory nebo kamery. Vyhřívané sedačky/volant. Dobré audio. A u něj by to pomalu mohlo končit. Co víc potřebujete pro komfortní jízdu? Těšíme se na vaše odpovědi na konci článku.
A pak tady máme všechny ty ostatní, které nám spíše PŘEKÁŽÍ. Systém start-stop, pochopitelně, budiž mu přisouzeno čestné místo. Speciálně pokud je nevypínatelný. Dotykové displeje, které nejsou ani intuitivní, ani bezpečné, pokud se máte za jízdy něčím proklikávat. Kdo to vlastně k čertu vymyslel? Chápu, úspora nákladů, malé LCD je levnější, než 10 tlačítek. A zvládne toho 10x víc. Ale bezpečnější? Ani omylem. A neměla by bezpečnost být na prvním místě?
Zvládla by generace Z jezdit v „analogových“ autech?
Proč vlastně máme v autech něco, co většinově nechceme/nepotřebujeme? Rozumím tomu, že výrobci mají určité mantinely, v nichž se musí pohybovat. A my zase máme jejich výrobky, s nimiž musíme žít. Každý, kdo se projel v „klasickém“ autě třeba z přelomu devadesátých let vám potvrdí, jak zvláštním způsobem je ta jízda uklidňující. Protože všechno funguje, při jízdě nejste ničím rozptylováni a dotykový displej máte v „kastlíku“. Na svém chytrém telefonu.
A tam by také mohl zůstat. A auta by mohla zůstat auty, nikoli „pojízdnými iPady“, jak se kdosi vtipně vyjádřil. Otázkou je, jak se k tomu staví dnešní „generace Z“, pro níž je překvapení cokoli, co se nevyskytuje na internetu, případně to nikdo nesdílí. Oni chtějí sdílet. I auta. Nechtějí je vlastnit, nechtějí o nich nic vědět. Opravit v noci na dálnici? Zapomeňte. Napíšu do chatu odtahovce. Pro tuhle generaci je naopak středový displej větší než 4K televize u vás v obýváku výhrou.
Tesla, iPhone a sdílení versus Dacia a tlačítkový telefon
A tak máme dva odlišné tábory a masu „neurčitých“ někde mezi nimi. Jak typické. Na jedné straně teenageři, čerstvě opustivší středoškolské lavice, pro něž jsou třeba Octavia první generace nebo BMW E46 neuvěřitelně old school „piksly“ (vážně?) a něco, za co se pomalu stydí a určitě to nepostují u sebe na sociálních sítích. Pokud někdo z nich tento nemoderní článek čte a své E46 od tatínka se chce zbavit, nechť se prosím ozve redakci, nemusí jí ani sdílet, koupím jí.
A na druhé straně ty, jimž se dokonale trefila do noty Dacia. Z jejího prvního Sandera jsme si dělali všichni vtipy, jaký je to středověk. Pamatujete? A víte co? Vyšlo jim to. Nestíhají vyrábět. I to Sandero. Sice druhou generaci, modernější, ale pořád v podstatě jednoduché auto. To stejné Duster – výborný mix dostupné techniky, ani gram digitální techniky navíc, příjemná cena. Nový Jogger? Lidé jim trhají ruce. Možná, že i tohle bude nakonec cesta…
Jakou zkušenost s přetechnizovanými a komplikovanými auty máte vy?
Zdroj: Autorský text Michala Sztolára
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 12197
