Smlouvy uzavřené s nájemci benzínek byly uzavřené před desítkami let a na dnešní poměry jsou pro stát neskutečně nevýhodné. Stát má svázané ruce.
Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu prokázala, že někteří provozovatelé čerpacích stanic na českých dálnicích platí za pronájem plochy a odpočívadel částky, které jsou doslova absurdně nízké. Konkrétně v případě dálnice D1 došlo k odhalení historických smluv, kde nájem vychází pouze na 683 korun denně. A tyto smlouvy byly uzavřené na desítky let. Zatímco trh s palivy se od devadesátek dramaticky změnil, tyto kontrakty „zamrzly v čase“ a stát na nich dlouhodobě tratí gigantické částky.
Jak je možné platit tak směšné ceny?
Podle NKÚ se jedná o historické nájemní smlouvy uzavřené Ředitelstvím silnic a dálnic v 90. letech, které provozovatelům benzínek garantovaly původní podmínky často na 30, nebo dokonce až 50 let dopředu. A to bez automatického zvyšování nájemného podle inflace. Některé kontrakty přitom dokonce odvozují nájem od kurzu tehdejší německé marky či rakouského šilinku.
NKÚ přitom uvedl i jeden konkrétní příklad. U jedné z historických smluv inkasovalo ŘSD v roce 2024 zhruba 246 tisíc korun ročně, zatímco u nové smlouvy z roku 2020 na jiném místě přes 6,8 milionu za rok. A to je až 28x více. V praxi to znamená, že někde platí provozovatel za lukrativní dálniční lokaci pumpy částku odpovídající nájmu menšího městského bytu, ale přitom má k dispozici čerpací stanici, obchod a často i restauraci, a to vše bez přehánění s obrovskou návštěvností zákazníků.
Stovky milionů, o které stát přichází
Hospodářské noviny a další média připomínají, že 35 ze 73 platných „starých“ smluv z devadesátek neobsahuje vůbec žádnou inflační doložku. Takže zatímco v době jejich uzavření přinášely ŘSD ročně přibližně 17,5 milionu korun, v roce 2024 to bylo méně, a to kolem 16,9 milionu. Ovšem navzdory tomu, že ceny i obrat na čerpacích stanicích mezitím dramaticky vzrostly.
V současné době se nájemné u nově zprovozněných čerpacích stanic stanovuje úplně jinak. Zájemci soutěží v legitimních aukcích a nájmy jsou ve finále mnohonásobně vyšší. Na některých úsecích dálnic dosahují desítek milionů ročně a zcela běžně obsahují valorizační, respektive inflační doložku. Rozdíl mezi starými a novými nájemními smlouvami v celkovém dopadu znamená, že stát dlouhodobě přichází o stamiliony korun ročně, které by mohl investovat do údržby a rozvoje dálnic.
Dodatečné změny by musely být oboustranné
ŘSD i ministerstvo dopravy se v rámci tohoto případu hájí tím, že tehdejší smlouvy byly uzavřené v souladu s tehdejšími zákony a standardy a jejich jednostranné přecenění či vypovězení by mohlo vést k soudním sporům a arbitrážím. Ve většině případů jde o pevně sjednaný nájem na dobu určitou bez možnosti jednostranné změny ceny. Dodatečné doplnění inflační doložky či jiné změny ve smlouvách by přitom musely odsouhlasit obě strany.
Řidiči jsou bez výjimky rozhořčení
Co na tuto situaci říkají motoristé? Na to se jich dotázala redakce AutoŽivě v anketě. Pan Vostrý, řidič kamionu, nám reagoval slovy: „Když vidím, za kolik se na D1 prodává kafe a bageta, a pak si přečtu, že pumpaři mají nájem pár stovek denně, tak se člověku chce smát i brečet zároveň. Ty pumpy jedou nepřetržitě a tržby mají obrovské. Chápu, že smlouvy jsou staré, ale stát to měl řešit už dávno.“
Paní Zuzana M. z Kolína nám zase sdělila: „Na běžného řidiče to dopadá tak, že platí drahé dálniční známky, stále dražší palivo a ještě zjistí, že čerpací stanice se abnormálně pakují jen proto, že stát před 30 lety špatně nastavil smlouvy. Jsem zvědavá, jestli se něco skutečně změní, nebo to zůstane jen u zpráv v médiích.“
Řešení je zatím v nedohlednu
Kontrola NKÚ předvedla, jak stát nakládá se strategickým majetkem u dálnic – od čerpacích stanic po parkovací místa pro kamiony. Zatímco nově vysoutěžené plochy přinášejí do státního rozpočtu vysoké částky, tak historické smlouvy z 90. let dál běží za podmínek, které absolutně neodrážejí současnou realitu.
Zda se podaří alespoň část těchto kontraktů v příštích letech narovnat, bude záležet na vůli ministerstva i na tom, jak tvrdě bude NKÚ a veřejnost na změny tlačit. Sám jsem zvědavý, jestli se vůbec podaří najít ŘSD nástroje, díky kterým by změny sporných smluv byly vůbec možné.
Jak by měl situaci podle vašeho názoru stát řešit?
PŘEČTENÍ: 6718
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7082
