Polský zákon po platformách chtěl ověřit bezúhonnost řidičů, ale u cizinců mimo EU neuměl sáhnout na trestní rejstřík jejich domovské země. Varšava teď mezeru opravuje.
Představte si řidiče z Uzbekistánu, který si v Poznani otevře aplikaci Bolt, nahraje doklady a čeká na schválení. Platforma udělá přesně to, co jí ukládá zákon: ověří identitu, řidičský průkaz a vyžádá si potvrzení o bezúhonnosti z polského Celostátního rejstříku trestů. Jenže polský rejstřík o tomto člověku nic neví, nikdy v Polsku nežil, nikdy tu nebyl souzen. A systém ECRIS, který propojuje trestní rejstříky členských států EU, na Uzbekistán nedosáhne. Výsledek? Řidič projde, aniž kdokoli ověřil, co má v záznamech doma. Polské ministerstvo infrastruktury teď dokončuje novelu zákona o silniční dopravě, která má tuto díru zacelit.
Kde přesně mezera vznikla
Klíčový je článek 27e polského zákona o silniční dopravě. Ten platformám ukládá, aby před zahájením spolupráce s řidičem získaly mimo jiné potvrzení o bezúhonnosti. Zákon ale výslovně neříká, že u občanů třetích zemí musí jít i o výpis z domovského státu. A právě tady se otevírá prostor.
Polský Celostátní rejstřík trestů (KRK) umí přeshraničně zprostředkovat data jen pro polské občany a občany EU, a to prostřednictvím unijního systému ECRIS. U člověka z Gruzie, Pákistánu nebo Ukrajiny KRK jednoduše nemá odkud čerpat. Potvrzení, které platforma získá, tak de facto říká jen to, že dotyčný nebyl odsouzen v Polsku. O jeho minulosti ve vlasti nic.
Formálně přitom zákon řidiče s trestní minulostí vylučuje. Článek 27e zakazuje spolupráci s osobami odsouzenými za trestné činy proti životu a zdraví, proti sexuální svobodě, za vybrané drogové delikty i s těmi, kdo mají zákaz výkonu povolání řidiče. Problém nebyl v tom, že by takové činy byly povolené. Problém byl v tom, že je stát u části řidičů neuměl zachytit.
Co změnu spustilo
Impuls přišel zdola. Na zasedání senátního týmu pro regulaci trhu taxi 18. února 2026 vystoupili zástupci Poznaně a popsali realitu, se kterou se potýkají denně: ruční kontrola zahraničních dokumentů, ověřování QR kódů na potvrzeních z cizích zemí, zachycené padělky, a žádná centrální metodika, jak s tím pracovat. Úředníci v podstatě improvizovali.
Širší bezpečnostní tlak ale existoval už dříve. Polské ministerstvo digitalizace v roce 2023 zavedlo přísnější pravidla pro platformy právě v reakci na opakované zprávy o sexuálních útocích v sektoru přeprav objednaných přes aplikace. Povinné osobní ověření řidiče, pořízení fotografie obličeje, digitální kopie dokladů a průběžné kontroly selfie snímkem, minimálně jednou za 50 jízd a ne méně než jednou za sedm dní. Tyto změny ale mířily hlavně na identitu. Otázku zahraniční trestní minulosti nechaly stranou.
Že nejde o akademický problém, ukázala celostátní policejní akce „TAXI“ z 20. až 21. března 2026. Během dvou dnů policie zkontrolovala 9 111 řidičů, zaznamenala 2 165 dopravních přestupků, odhalila 84 porušení zákona o silniční dopravě a zadržela 59 osob podezřelých z trestných činů.
Co vláda chystá
Podle mluvčí ministerstva infrastruktury Anny Szumańské resort dokončuje novelu, která má po části cizinců nově vyžadovat i potvrzení o bezúhonnosti ze země původu. Deklarované cíle jsou tři: bezpečnost cestujících, bezpečnost silničního provozu a rovnější konkurenční podmínky na trhu taxi. Ještě v květnu 2026 Senát hovořil o tom, že novela je „v předvečer“ zařazení do vládního plánu legislativních prací, a v červnu mluvčí ministerstva avizovala podání žádosti „v nejbližších dnech“.
Přesné paragrafové znění návrhu zatím veřejně k dispozici není. Není tedy jasné, zda se povinnost bude vztahovat výhradně na nové žadatele, nebo i na stávající řidiče. Precedent ale existuje: při předchozí bezpečnostní změně musely platformy do 1. října 2023 znovu prověřit i všechny řidiče nabrané před účinností zákona. Zpětné doověření je tedy realistická možnost.
Vedle zpřísnění požadavků na bezúhonnost se v debatě objevuje i záměr vytvořit Centrální bázi řidičů taxi, která by soustředila ověření všech podmínek na jednom místě a zbavila samosprávy nutnosti improvizovat s cizími dokumenty.
Jak je na tom Česko
Polská novela není žádný evropský průlom. Je to spíš dohánění mezery, kterou jiné země už mají pokrytou. Český Portál veřejné správy výslovně uvádí, že občan jiného členského státu EU musí při žádosti o oprávnění řidiče taxislužby přiložit výpis z rejstříku trestů své domovské země. Občan třetí země musí doložit výpis z domovské země a případně i ze země posledního pobytu. Čestné prohlášení nestačí.
Podobně Berlín vyžaduje pro povolení k přepravě osob oficiální Führungszeugnis, tedy úřední výpis z trestního rejstříku.
Srovnání ukazuje, že polský problém nebyl v tom, že by prověřování řidičů bylo něco nového nebo neobvyklého. Byl v tom, že zákon formuloval povinnost tak, že u cizinců ze zemí mimo EU ji nebylo možné reálně naplnit. Platformy plnily minimum dané zákonem, ale zákon jim nedal nástroje ani návod, jak spolehlivě ověřovat dokumenty ze zemí, kde žádný automatický informační kanál neexistuje.
Oprava nedodělku, ne revoluce
Stát tím v podstatě opravuje technicko-legislativní nedodělek předchozích bezpečnostních změn. Princip, že řidič nesmí mít trestní minulost, v polském právu existuje roky. Chyběl jen mechanismus, který by ho dokázal prosadit i u lidí, jejichž minulost leží mimo dosah polských a unijních databází. Otevřená zůstává otázka, jak bude ověřování fungovat v praxi; Poznaň už ukázala, že samotná zákonná povinnost bez centrální infrastruktury a metodiky nestačí. Papír z Uzbekistánu nebo Gruzie někdo musí umět přečíst, ověřit a rozpoznat padělek.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 2344
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 7373
