S řidičákem na auto může člověk řídit i motorku, jen musí vědět jakou. Jsou tady omezení, ale o rychlost nikdo nepřijde.
Panuje určité povědomí, co lze řídit s tou kterou skupinou řidičského oprávnění. Tak Ačko je na motorky, Bčko na auto, C, to jsou kamiony, a zbytek veřejnost moc neřeší. Vím to a nemám to ze své hlavy, nejde o nějakou představivost. V rámci čtenářů AutoŽivě jsem udělal krátký průzkum a zjistil jsem, že 78 % dotazovaných neví, co se dá s tou kterou skupinou řídit. A 56 % dokonce neví, co mohou řídit se skupinou, kterou sami vlastní. Krátce to shrnu, ale mířím k motorkám. Nicméně s řidičským průkazem nejběžnější skupiny B můžete řídit osobní automobily, jistě.
Jedna skupina, ale řídit se dají jak auta, tak také motorky
Dále dodávky do celkové hmotnosti 3,5 tuny s maximálně 8 místy pro cestující. Co konkrétně můžete se skupinou B řídit, jsou automobily a dodávky. Tedy vozidla do 3,5 tuny s maximálně 8 místy pro cestující, kromě řidiče. Přívěsy o hmotnosti do 750 kg. V případě těžšího přívěsu nad 750 kg nesmí celková hmotnost jízdní soupravy překračovat 3 500 kg. Dále traktory a samojízdné pracovní stroje do 3,5 tuny. Skútry a motocykly, k tomu se ještě vrátím. Čtyřkolky. Některé čtyřkolky (i když spadají do kategorie motocyklů) vyžadují řidičský průkaz B.
Pokud chcete táhnout přívěs těžší než 750 kg a celková hmotnost soupravy přesahuje 3 500 kg, ale nepřesahuje 4 250 kg, je nutné získat rozšíření B96. Pro připojení těžšího přívěsu s celkovou hmotností soupravy do 7 tun je potřeba rozšíření B+E. Co tedy lze táhnout s řidičákem B? S řidičským průkazem skupiny B tedy můžete řídit osobní auto nebo jiná vozidla do 3,5 tuny s maximálně 8 místy k sezení mimo řidiče, a to buď s přívěsem do 750 kg, nebo s těžším přívěsem, pokud celková hmotnost jízdní soupravy nepřesáhne 3,5 tuny.
Je tady omezení výkonu i objemu motoru, ale je to motorka
S vozidlem do 3,5 tuny můžete bez omezení táhnout jakýkoliv přívěs, jehož největší povolená hmotnost je do 750 kg. To je tedy teorie. Zpátky k motorkám. Když se vezme do ruky řidičák skupiny B a nenápadně se s ním vykročí z auta do světa dvou kol, otevře se totiž zajímavý prostor. Ten rozhodně nekončí u městského popojíždění. Platí totiž, že s B lze v tuzemsku legálně usednout i na motocykly v kategorii A1, ovšem jen za jasně stanovených mantinelů. Musí mít automatickou převodovku, zdvihový objem do 125 cm³ a maximální výkon nejvýše 11 kW. Zároveň je třeba dodržet poměr výkon/hmotnost do 0,1 kW/kg. Přičemž absence řazení otevírá dveře i některým elektrickým motorkám homologovaným právě na 11 kW.
Už to je samo o sobě slušné pole působnosti, které se v reálném provozu projevuje komfortem, jednoduchostí. Často až překvapivou svižností, ale zároveň to chce vzít v potaz, že ne všechno „na papíře“ je stejné jako v praxi. Proto se vyplatí dívat se nejen na technické parametry, ale i na zpracování, servisní zázemí nebo výbavu. Když se podíváme na typické městské stroje, prakticky okamžitě vyplave na povrch široké spektrum stopětadvacítek s variátorem. Vybavených LED světly, nabíječkami, vyhřívanými rukojeťmi, stavitelnými plexi, ABS a někdy i kontrolou trakce.
I s malou motorkou se dá udělat na silnici velké divadlo
Moderní skútry dnes umějí nabídnout překvapivě „autový“ komfort a zároveň nebývají náročné na údržbu. Nejčastějším sezonním zádrhelem je po zimě unavený akumulátor. Mechanické závady se u zavedených značek objevují spíš zřídka. Častěji než konstrukční slabinou bývají důsledkem zanedbání péče, hrubého zacházení nebo neřešených následků drobných pádů. To když se i zdánlivě malý defekt, jako je poškozený chladič, rozvine v drahé „uvaření“ motoru jen proto, že se někdo rozhodl „dojet to“. Cenově se přitom svět skútrů rozkračuje hodně široce. Extrémně levné kusy ze zemí, kde se šetří každá koruna, svádějí svojí cenovkou hluboko k hranici 30 000 Kč.
Ale kvalitou brzd, pneumatik, odolností či jistotou ovladatelnosti bývají znát kompromisy. Licenčně vyráběná technika z Číny je čím dál lepší, ale tomu odpovídá i cenovka. Tradiční jména si drží kvalitu a spolehlivost, které se v bazarových cenách po letech neztrácejí. To je typicky japonská produkce. Podívá-li se člověk na evergreen mezi stopětadvacítkami, Honda PCX je téměř školní ukázkou pragmatického skútru. Jednoduchý jednoválcový čtyřtakt 125 cm³ se vstřikováním paliva, vodním chlazením a klasickým řemenovým variátorem dává 9,2 kW.
Z křižovatky se sbírá na 50 km/h za méně než pět sekund. Na rovince umí překonat 110 km/h, takže se neschovává jen do města, ale zvládne i příměstské přesuny. Tohle není o jedné značce, není to o Hondě. Dodám tedy jména jako Vespa, Yamaha, Peugeot a další. Chci tím říct jedno. Že i člověk, který se drží jen auta a nechce si dělat řidičák na motorku, má šanci. Může sednout na jednostopý stroj bez obav z pokuty.
A může se tak třeba při dojíždění do práce vyhnout stání v kolonách. A jak se začne počasí s koncem roku kazit, vrátit se zase klidně do auta. Jestli je tady někdo, kdo kombinuje auto a skútr, budu moc rád za zkušenosti v komentářích pod článkem. Já jsem prodal motorku. A ano, řeším, jaký skútr si teď koupit.