Lídr v rozvážkové službě potravin, česká společnost Rohlík Tomáše Čupra, začíná vybavovat svůj vozový park mimořádně zajímavými automobily. A dokonale tak boří všechny mýty.
Když se dívám na to, jak Rohlík Tomáše Čupra přestavuje část své flotily na elektrododávky Battswap s výměnnou baterií, přijde mi to jako jeden z nejpraktičtějších příkladů „elektromobility bez ideologie“, které u nás zatím máme. Ne proto, že by výměna baterie byla cool technologická hračka, ale protože řeší největší bolest flotil: čas.
Elektromobil u kurýrní služby = extrémní prověrka funkčnosti
Klasické nabíjení je pro kurýrní provoz často brzda – auto stojí, řidič čeká, dispečink přepočítává zpoždění a časová okna u zákazníků se rozpadají. Swap koncept tohle obrací naruby: energie není něco, na co se čeká, ale „modul“, který se vymění a auto jede dál.
A to je přesně důvod, proč mi to k Rohlíku sedí. Rohlík funguje jako rychlá a přesná logistická mašina: objednávky sbírá v distribučních skladech (typicky kolem velkých měst), zboží je rozdělené podle teplotních režimů (suché, chlazené, mražené) a doručení stojí na plánování tras a krátkých časových oken.
Zákazník nechce jen „někdy dnes“. Typický zákazník Rohlíku chce konkrétní slot, často v řádu hodin a v některých případech i velmi rychle po objednání. V takovém modelu není prostor na to, aby se dodávka na 30–60 minut odstavila na nabíječce. Minuty jsou v téhle službě „konvertibilní měna“. Neb minuty rozhodují, kolik objednávek jedna dodávka stihne, kolik řidič zvládne zastávek, jak stabilně vychází doručovací okna a kolik stojí celá směna.
Kromě rychlosti „nabíjení“ i kooperace s odběrnou sítí
Výměna baterií navíc dává smysl i z hlediska energetiky. Když nabíjíte klasicky „na autě“, často se dostanete do situace, kdy potřebujete nabít rychle (dražší, vyšší špičky v odběru) jen proto, že provoz tlačí. Swap stanice umožňuje oddělit „provoz auta“ od „nabíjení baterií“. Auta si prohazují baterie rychle, ale samotné baterie se můžou dobíjet chytřeji v čase a výkonu, který dává smysl pro síť i cenu elektřiny. V ideálním případě to znamená stabilnější spotřebu energie a menší stres jak pro logistiku, tak pro infrastrukturu.
Čínské Nio a jeho výměnné baterie v osobních vozech
Tohle mimochodem není čistě český nápad. Nejznámějším globálním hráčem, který sází na výměnu baterií, je čínský výrobce NIO. Ten už roky buduje síť automatických swap stanic a nabízí bateriovou výměnu jako službu (včetně možnosti „baterie jako předplatné“).
NIO používá swap u řady svých modelů. Typicky u sedanů ET7 a ET5 (včetně ET5 Touring) a u SUV řad ES/EL (např. ES6/EL6, ES7/EL7, ES8/EL8, v některých trzích také EC6). NIO tím ukázalo dvě věci, které mi přijdou důležité i pro evropskou logistiku. Za prvé, swap může fungovat ve velkém, pokud je standardizovaný a je pro něj infrastruktura. Za druhé, dává největší smysl tam, kde auta jezdí hodně a pravidelně – tedy ve flotilách, službách a v městském provozu. Přesně v tom prostředí, kde je i Rohlík.
Rohlík je v mnohém revoluční, swap baterií tady navíc dává mimořádný smysl
A právě tady se mi líbí, že Rohlík přistupuje k elektromobilitě racionálně: městská logistika je ideální pro elektrický pohon (ticho, nulové lokální emise, rekuperace při brzdění, lepší komfort pro řidiče) a výměna baterií k tomu přidává to, co je u rozvozu nejcennější – nepřerušovanou práci.
Když má auto být neustále v pohybu a doručovat s přesností, swap je logický způsob, jak odstranit „nabíjecí pauzu“ z rovnice.
Z pohledu ambicí Rohlíku navíc dává smysl i širší evropský kontext. A i když je Rohlík ryze česká firma, jeho ambice jsou minimálně velmi evropské – už delší dobu buduje know-how pro země Evropy, ať už pod značkami typu Knuspr (Německo), Gurkerl (Rakousko), Kifli (Maďarsko) nebo Sezamo (např. Rumunsko a další trhy).
Evropské ambice a ekologická doprava? Mohlo by to vyjít
V momentě, kdy chcete růst v Evropě, začnou být bezemisní flotily a vlastní logistická efektivita konkurenční výhodou. Města totiž budou tlačit na emise a hluk, zákazníci budou tlačit na přesnost a rychlost a náklady budou tlačit na efektivitu. Swap koncept je v tomhle potenciálně hodně zajímavý. Mimo jiné i proto, že je „škálovatelný“. A pokud se osvědčí v jedné metropoli, dává smysl ho replikovat tam, kde je podobný provozní profil.
Pro mě je tedy příběh Rohlíku a Battswapu zajímavý hlavně tím, že elektromobilitu překlápí z debat o dojezdu do úplně jiné roviny: do roviny dostupnosti auta pro práci. A to je přesně to, co rozhoduje u kurýrních služeb. Ne „kolik to ujede na papíře“, ale „kolik objednávek zvládne jedna dodávka za směnu“ – a jestli se kvůli energii musí zastavit, nebo jen rychle „přehodí“ baterii a jede dál.
Protože, co si budeme povídat, nikdo nechce poslouchat výmluvy typu „chtěl jsem vám ten nákup dovézt už opřed hodinou, ale ještě jsem neměl nabito”. Speciálně, pokud tu hodinu „tvrdnete doma” zcela zbytečně a jen kvůli tomu nákupu. Souhlasíte?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8400
Zákony
|
PŘEČTENÍ: 5923
