16. června zasáhly ukrajinské drony Moskevskou rafinérii. Dvě primární destilační jednotky odešly ze hry a podle Reuters nemusí jet minimálně do konce roku 2026.
Nebyl to první ani poslední zásah, ale byl to ten, po kterém se fronty na benzin přelily z Krymu až do hlavního města. Ruská produkce benzinu klesla kolem 24. června na zhruba 90 tisíc tun denně, tedy o čtvrtinu oproti loňskému červnovému průměru. Země, která sedí na jedněch z největších ropných zásob planety, najednou řeší, čím natankovat traktory před žněmi.
Anatomie kolapsu: od rafinérie k pumpě
Mechanika krize je přímočará. Ukrajinské síly systematicky zasahují rafinérie a logistické uzly, silnice, železniční trasy, zásobovací koridory. Každý zásah vyřadí konkrétní destilační nebo krakovací jednotku. Opravy nejsou triviální: analytik Sergej Vakulenko z Carnegie Politika upozorňuje, že opakované nouzové zahřívání a ochlazování poškozených jednotek ničí jejich strukturální integritu. U některých závodů už není jasné, jak blízko jsou bodu, za nímž se neopraví vůbec.
Krize se rozjela nejdřív na Krymu, kde útoky na suchozemský koridor přerušily zásobovací trasy už na přelomu května a června. Limit dvacet litrů na auto a den. Fronty sto padesát až dvě stě vozů na jednu pumpu. Čekání šest, osm, deset hodin. Začátkem června se restrikce přesunuly do Moskvy a Podmoskevska, šedesát litrů benzinu a sto litrů dieselu na auto v jedné síti. O tři týdny později stály hodinové fronty i v hlavním městě, jak dokumentovala fotoreportáž nezávislého média Bereg.
Ceny se rozpadly na dva světy. Velké síťové stanice držely regulované ceny kolem 63–73 rublů za litr. Nezávislé pumpy šly na 120–140 rublů. V Sevastopolu se litr benzinu prodával za 189 rublů, pětinásobek toho, co Rusové platili před krizí.
Žně bez nafty
Načasování je pro Kreml mimořádně bolestivé. Červen a červenec jsou v ruském obilnářském pásu špičkou poptávky po dieselu, kombajny, traktory, přepravní logistika. Vladimir Putin 28. června podle Reuters otevřeně přiznal nedostatek paliva a výslovně řekl, že je nutné držet palivové harmonogramy pro zemědělství, „protože na tom závisí sklizeň“. Zřídil krizový štáb.
Farmáři ale nečekají na štáby. Reuters popisuje případy, kdy zemědělci v klíčových oblastech řeší, zda vůbec budou mít čím sklízet. Pokud by výpadky dieselu trvaly celé léto, problém by se z logistického zpoždění mohl přelít do cen potravin. Tak daleko otevřená data zatím nejdou, ale samotný fakt, že to Kreml veřejně řeší, ukazuje na vážnost situace.
Ropný gigant kupuje vlastní ropu zpátky
Nejabsurdnější kapitola krize se odehrává na moři. Rusko vyváží surovou ropu, mimo jiné do Indie, která z ní v červnu odebírala asi 2,7 milionu barelů denně. Indické rafinérie ropu zpracují na benzin a diesel. A hotový produkt putuje zpět do Ruska. Podle Reuters už do Ruska vyplulo nejméně 60 tisíc tun benzinu z Indie, plán nouzových dovozů počítá až se 400 tisíci tunami měsíčně z více zemí. Podobný mechanismus funguje přes Bělorusko, kam ruské firmy posílají ropu ke zpracování a produkt si berou zpět.
Zní to jako záchrana. Není. Při letní spotřebě minimálně 110 tisíc tun benzinu denně činí měsíční potřeba zhruba 3,3 milionu tun. Plánovaný dovoz 400 tisíc tun pokryje asi 12 % poptávky. Zbytek musí zvládnout zbylé domácí rafinérie, které samy čelí dalším útokům. Import je záplata, ne řešení.
Stát navíc schválil dotace na dovoz navázané na indické dodací náklady, s vědomím, že import je dražší než domácí regulovaný prodej. Ruský parlament odsouhlasil daňové změny, zákaz exportu hotových paliv a vláda otevřeně zvažuje snížení palivových norem až na úroveň Euro 2.
Co znamená Euro 2 v nádrži moderního auta
Návrat k normě Euro 2 podle EN 590:1996 znamená diesel s obsahem síry až 500 ppm. Dnešní evropský standard je 10 ppm, padesátinásobný rozdíl. Pro starší auta bez moderních emisních systémů je to snesitelné. Pro novější vozy s filtrem pevných částic, oxidačním katalyzátorem a systémem SCR je to problém.
Nejde o to, že motor okamžitě odejde. Jde o zrychlené zanášení a chemické poškozování emisního vybavení, kratší životnost oleje, vyšší kouřivost a rostoucí servisní náklady. Při delším provozu na takovém palivu hrozí nevratné poškození, záleží na typu vozu a délce používání. Pro zemi, kde se v posledních letech prodávaly i moderní vozy s evropskými emisními systémy, je to paradoxní trest za vlastní modernizaci.
Kdo nese náraz první
Putin na vládní poradě 23. června tvrdil, že útoky na rafinérie situaci na frontě neovlivní. Na trase do Krymu byla z omezení výslovně vyňata vojenská doprava, palivo a léky. Armádní a státní sektor si režim zjevně chrání přednostně, první a největší náraz nese civilní trh.
Běžní Rusové reagují prakticky a podrážděně. Vytvářejí si neoficiální mapy a chatové skupiny, kde sdílejí, na které pumpě je ještě benzin. Reuters zmiňuje i rvačky ve frontách. Na Krymu lidé šetří jízdy, chodí do práce pěšky, nakupují do zásoby nejen palivo, ale i potraviny. Svědectví z poloostrova připomínají válečný příděl: kupon na dvacet litrů vycházel na osm tisíc rublů oproti dřívějším zhruba 1 600.
Pro Česko je dopad nepřímý. Česká vláda v dubnu 2025 oznámila, že republika je poprvé v historii zásobována výhradně neruskou ropou a ORLEN v únoru 2026 potvrdil, že se v Česku od roku 2025 nezpracovala ani kapka ruské suroviny. České pumpy ruská krize přímo nezasáhne, ale nervozita na evropském trhu s ropnými produkty může ceny posunout i tady.
V roce 2022 zněla klíčová otázka „kam Rusko prodá svou ropu“. V létě 2026 zní jinak: čím natankují Rusové doma. Ropná velmoc narazila na nejcitlivější místo, schopnost přeměnit vlastní surovinu v použitelné palivo pro vlastní obyvatelstvo.
