Tisíce tun soli, každoročně rozsypaných po vozovkách (a s nimi trpící ekologie i karoserie aut) svádí k zamyšlení, jestli je to vůbec nutné – při stále teplejších českých zimách.
Ranní teploty se pomalu, ale jistě dostávají k „bodu zlomu“, respektive se za něj již několikrát v tomto roce podívaly a my jsme museli škrabat zamrzlá okna u aut. Spolu s mrazy a prvním sněhem pak začne i hlavní sezona pro naše silničáře a my se opět začneme potkávat s pluhy a sypači, z jejichž útrob se na silnice valí tisíce tun soli. Jaké jsou vlastně možnosti zimní údržby a musí se nutně vždy a všude solit? Abychom se pak my řidiči dívali, jak nám „kvetou auta“? Pojďme se na to podívat společně.
Překvapení z prvního sněhu v prosinci
Úvodem se rovnou přiznám, že protentokrát vynechám (již notně vousaté) vtipy o tom, jak jsou naši silničáři každoročně překvapeni, ba dokonce šokováni ze skutečnosti, že v prosinci napadnul sníh. Většinou pochopitelně nečekaně a vždy dříve, než bylo v jakémsi plánu a v interních meteorologických předpovědích. Co naplat, i tyto notoricky známé skazky mají možná alespoň trochu reálný základ a i ti, kdož se o stav našich vozovek starají opravdu poctivě se již cejchu „překvapení ze sněhu“ nezbaví.
Zajímavější je však možná něco jiného. Jak uvádí stránky ŘSD, během letošní zimy se o průjezdné komunikace bude starat v rámci 21 středisek správy a údržby dálnice 822 zaměstnanců. Do připravených směn je zařazeno celkem 672 řidičů a 150 dispečerů. Další kapacity, především pro údržbu silnic I. třídy, jsou na zimu v pohotovosti u dodavatelských firem. ŘSD musí přitom i při silném sněžení zajistit vlastními pracovníky průjezdnost více než tisíc kilometrů dálnic v celé ČR.
Technické i materiálové zázemí na zimu je dostatečné
Kromě zaměstnanců jednotlivých SSÚD je potřeba pochopitelně také specializované techniky. ŘSD má k dispozici celkem 213 sypačů a 62 universálních vozidel s různým technickým vybavením – při velké sněhové nadílce například přijdou ke slovu mohutné frézy, schopné zvládnout i ty největší závěje. Ve skladech SSÚD je připraveno přes 55 tisíc tun soli a solného roztoku. K nakládání soli do sypačů je připraveno 52 nakladačů. To je vcelku solidní technická materie i na opravdu tuhou zimu.
Česká republika patří tradičně k „solícím“ zemím, na rozdíl třeba od Itálie, která je k sypání chloridu sodného na vozovky a pod kola aut poměrně skoupá. Ostatně není v tom sama, leckde také používají různé směsi posypových materiálů, se solí i bez ní (Španělsko, Rumunsko). Kdy se tedy vlastně u nás začíná solit a jak vypadá rozdělení samotných prací na údržbě vozovky? Ocitujeme opět materiály ŘSD:
Druhy prací při údržbě vozovek v zimní sezóně
Údržba silnic komunikace rozděluje do jednotlivých okruhů, které jsou rozdělené podle použitých technologií údržby. Každý okruh má svou přesnou trasu, kterou musí řidič s posypovým vozem projet. Samotné okruhy mohou být až 50 kilometrů dlouhé. Není proto reálné, aby například hodinu od začátku kalamity, sněžení nebo třeba náledí byly sjízdné v daný moment všechny silnice okresu. Samotné technologie údržby se pak dají rozdělit do několika skupin.
ODKLÍZENÍ SNĚHU – používají se chemické rozmrazovací materiály, dávkování při posypu chloridem sodným nebo chloridem vápenatým se dělá podle intenzity sněžení. Při malé intenzitě (1 – 1,5 cm za hodinu) se sype dávkou 10 g/m2, při větší intenzitě dávkou 20 g/m2. Posyp solí je nejdražší technologií zimní údržby.
ODSTRAŇOVÁNÍ NÁLEDÍ – na náledí nebo na uježděné sněhové vrstvy se používají chemické rozmrazovací materiály. Ty se aplikují až na zbytkovou vrstvu sněhu, kterou již nelze odstranit nebo snížit mechanickými prostředky. Těmito materiály lze účinně a rychle odstraňovat vrstvy uježděného sněhu do tloušťky 1 – 2 cm nebo náledí do tloušťky 2 mm. Na vyšší vrstvy je nutný opakovaný posyp. Při teplotách kolem -5°C se použije chlorid sodný, při teplotách kolem -15°C pak chlorid vápenatý, případně směs obou chloridů. Minimální dávka pro tento typ posypu je 20 g/m2.
INERTNÍ MATERIÁLY – posyp drtí, pískem, struskou a dalšími materiály se používá na silnicích, které nejsou udržovány pomocí chemických rozmrazovacích materiálů. Pro posyp náledí je vhodný jemnozrnný materiál (zrna menší než 2 mm), na nezledovatělé uježděné sněhové vrstvy s obsahem hrubých frakcí (zrna větší než 4 mm). V zastavěných oblastech se nesmí používat materiál se zrny nad 8 mm. Přímé úseky silnic se sypou dávkou cca 70 až 100 g/m2.
STAVBA ZÁSNĚŽEK – tam, kde je silnice větrem zafoukávána sněhem a tvoří se sněhové jazyky nebo závěje, jsou zásněžky velmi účinné. Často však naráží na neochotu majitelů pozemků povolit osazování těchto zásněžek. Řidičů posypových vozů pak tato kritická místa nedokážou vždy dokonale ošetřit, protože vítr jejich práci opakovaně maří.
SOLANKA – je roztok vody a soli v poměru 22:1 a používá se ke zvlhčování soli při posypu vozovek. Zvlhčením se zajistí rychlejší působení posypu. Solanka se vyrábí přímo na jednotlivých střediscích ŘSD v míchacích zařízeních.
Jak vidno, pro „solení“ jsou stanovena poměrně přesná pravidla včetně toho, kolik soli se má při daných teplotách na m2 umístit. Otázkou zůstává, jestli to je v českých podmínkách (a čím dál teplejších zimách) opravdu natolik nezbytné. A jestli bychom se nenaučili jezdit i bez soli, jen s inertním posypem. Jak to vidíte vy, je sůl na českých silnicích (a následné trable s korozí našich aut) opravdu nutná a nezbytná? Dejte nám vědět v diskusi pod článkem, děkujeme!
Daly by se české zimy zvládnout i bez soli?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 9535
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 11369
