Legenda z Karosy se vrátila: Autobus, který voněl naftou a dětstvím, dnes stojí miliony korun. Je nejkrásnějším na světě?

Zadní partie se subtilními světly, záď s čistými liniemi. To všechno dohromady dává optický klid klasického vozu s milionovou cenou.

i Foto: Karosa / AutoŽivě
                   

Především však udávala tón, dlouhý, sametově hrubý běh, který si člověk vybaví, i když od poslední jízdy uplynulo dvacet let. Klíčovou veličinou nebyly vrcholné kilowatty, ale zátah – velký zdvih, nízkootáčková charakteristika a stabilní chlazení dimenzované na denní provoz v linkové službě. Výkon šel tedy na kola přes mechanickou, plně synchronizovanou převodovku s dlouhou, přesnou dráhou páky. Správné meziplyny a práce s otáčkami byly součástí řemesla. Pro pohodu posádky se používala tlaková vzduchová soustava. Nejen pro brzdy, ale i pro ovládání některých agregátů. A vzduch si při jízdě typicky odfukoval svou krátkou rytmikou.

Vypadá nádherně a i podle sluchu ho jednoznačně poznáte

Tu poznáte na první dobrou. Karoserie vznikala v Karose Vysoké Mýto jako samonosná nástavba na rám. Profily, výztuhy, velké rovinné plochy plechů, typické „lodní“ prosklení boků s vysokým podílem okenní plochy. Městské verze měly dvoukřídlé dveře vpředu i uprostřed, linkové a zájezdové provedení často jednokřídlé dveře a jinak řešené uspořádání sedaček. Rozvor, převisy i celková délka vycházely z tehdejších standardů pro průjezdnost a otáčení v městské struktuře. Šířka zajišťovala stabilitu bez zbytečné „nafouknutosti“. Interiér byl účelný.

iZdroj fotografie: VitVit / Creative Commons / CC-BY-SA

Plechová palubní deska s přístrojovým štítem analogových ukazatelů tlaku, teplot a otáček, velký tenkostěnný volant, mechanické táhla a páky, které dělaly přesně to, co naznačoval jejich tvar. Přiznávám, že teď se mi autobus líbí. Ale jako dítě, když jsem v něm jel, jsem ho nenáviděl. Ten zápach od motoru, který šel do kabiny. Motor vpředu, zasahující do kabinového prostoru? Tady technologické řešení naopak nebylo to nejlepší. Sedadla v řadách s dostatkem světla od velkých oken, větrací klapky, stropní větrání, topení vedené podél stěn.

Knedlík? Spousta lidí mu dříve, ale ani dnes neřekne jinak

Prostředí, kde se i dlouhá linka dala strávit bez klaustrofobie. Byť za cenu mírné otravy. Ten zápach nebyl nijak příjemný. Tehdy. Dnes? Dnes je to vzpomínka. V tomhle světě tak dává smysl nostalgie. Ale stejně tak dává smysl dnešní cenovka. Dostat RTO do stavu, kdy budete mluvit o špičkovém kuse, není „udělat lak a koupit kobereček“. Je to rám ven, pískování, měření, rovnání, vyvaření. Je to oprava a repase listových per, čepů, silentbloků, těsnění, brzdové soustavy včetně kompresoru a ventilů. Je to demontáž a generální oprava motoru, hlavy, pístní skupiny, čerpadla, trysek, ložisek, těsnění, chladiče.

iZdroj fotografie: Radim Holiš / Creative Commons / CC-BY-SA

S nastavením na dobové hodnoty tak, aby motor nejel „na krev“, ale na stabilitu. Převodovka, tedy synchrony, ložiska, těsnění, nastavení. Je to zadní náprava a diferenciál, které musí být tiché a bez vůlí, aby dlouhá jízda nebyla zápasem s duněním. Elektrika? Původní svazky, ale nové vodiče, dobové koncovky, pojistkové skříňky, relé – včetně renovace světel a přepínačů. A teprve pak přichází na řadu karoserie. Rovnání plechů na velké ploše není trivialita, správné spáry oken a dveří, ručně cínované spoje, dobové profily lišt, zakulacené rohy, chrom, který není „náhražka“ za lesklou fólii.

Generální oprava a renovace vyjde na miliony Kč úplně v klidu

Laky v dobových odstínech dopravních podniků nebo zájezdového schématu, které si pamatujeme z fotografií a filmů. Interiér vyžaduje čalounické řemeslo. Správné materiály, vzory, švy, výplně sedáků, trubkové konstrukce opěradel, madla s patinou, nikoli s levným leskem. Tohle všechno je důvod, proč se dnes špičkové RTO prodávají za miliony korun. Ne proto, že by se „někdo zbláznil“. Ale proto, že náklady na materiál, energii a stovky hodin práce lidí, kteří rozumějí jak náklaďákové technice 60. let, tak karosařině na velkých plochách, prostě sedí.

iZdroj fotografie: Foto: Karosa / AutoŽivě

A když se k tomu přidá doložená historie provozovatele, archivní fotografie, původní štítky a čísla? To je zásada, která v veteránském světě tvoří polovinu hodnoty, částka jde ještě výš. Pak takový kus, kterých není mnoho, může stát miliony Kč. Speciální verze, třeba zájezdová provedení s bohatším čalouněním nebo raritní městské konfigurace s konkrétním rozmístěním dveří, mají na trhu ještě vyšší cenu.

Líbí se vám?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 14 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články