1 100 kilometrů se Škodou Kodiaq RS: Největší test, jaký jsem doposud udělal

Konečně se mi dostal do rukou RSový Kodiaq, na který jsem byl už hodně dlouho zvědavý. A musím konstatovat, že mě tohle velké SUVéčko dokázalo pořádně nadchnout. Má totiž něco, co běžnému Kodiaqu chybí. Podstatně větší vizuální šmrnc, ale především solidní výkon. S tímhle autem je prostě radost jezdit a užívat si přitom jeho pozoruhodnou komplexnost. Ale jak je to s jeho konzumací paliva? I k tomu se dostaneme.

Krasavec, co rád křičí, že je RS

Jasně, Kodiaqů jezdí po našich silnicích doslova mraky. A tím pádem je pro spoustu lidí tento vůz již řekněme designově fádní – prostě okoukaný. Ale RSko, to dokáže rozzářit obličej celé řady kolemjdoucích. Zvláště v téhle výrazně červené barvě, která vozu obrovsky sluší. K tomu ta černá maska a další externí komponenty (zrcátka, rámečky oken atd.), sportovní nárazník s „lízátky“ po stranách a samozřejmě ty „magické“ RS znáčky, které už roky závistivci kradou, aby jimi okrášlili své obyčejné Škodovky.

Dívám se na vůz znovu a znovu a líbí se mi de facto ze všech úhlů. Ta jednoduchá vkusnost, přehledné linie a dynamická vizualita – toho všeho je tu dost a dost. Navíc jako třešinka na dortu ještě ty chromové výrazné koncovky výfuků a pohledná 20palcová kola s červenými brzdiči. Opravdu moc pěkná designérská práce. A to není poslední model. V AAA Auto mi zapůjčili Kodiaqa z roku 2020, a to opravdu v perfektně udržovaném stavu. Původní majitel byl patrně pečlivka stejně jako já.  

Záď tohoto RSa je také velmi zdařilá. Vypadá masivně, široce a rozhodně sportovně. To dokreslují také aerodynamické prvky kolem okna pátých dveří a výrazné koncovky výfuků, přičemž skutečný výfuk je pouze v jedné z nich. Ta druhá v sobě ukrývá systém, který generuje tzv. umělý zvuk.

Příjemně prostorný interiér

Mrkneme se do interiéru? Odpovídá sportovnímu puncu, který obdivuji zvenčí vozidla? Odpověď je jednoduchá. Rozhodně ano. Ovšem když usednete do Kodiaqa, v první chvíli vás nadchne jeho prostornost. Tolik místa kolem ramenou, nohou i nad hlavou. A to nejen v přední části, kde to není až takové překvapení. Ale ono je to auto geniálně prostorné i v oblasti zadních sedadel. A to už tak běžné v SUV zase není. Já měřím 183 cm, ale naprosto komfortně by se tu svezl na dlouhé trasy i borec s výškou přes 190 cm a váhou 130 kilogramů. A to vůbec nepřeháním. To je holý fakt a naprosto klíčový benefit všech Kodiaqů.

Lehce sportovní sedačky a spousta odkládacích prostor

Sedadla jsou překvapivě pohodlná i přes svoji sportovní a velmi zdařilou vizualitu a také lehkou tuhost. A ta přední mají navíc velmi solidní boční vedení, což jsem v ostřejších zatáčkách ocenil. Sedačky jsou potažené kůží a alcantarou a výborně na nich působí červené prošívání. Přední sedadla jsou elektronicky polohovatelná a ta řidičova navíc umožňují si napolohování uložit až do tří pozic paměti. V případě, že vůz neřídíte čistě jen sami, ale střídáte se s kolegy či se členy své rodiny, to určitě dokážete ocenit.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě.cz

A pak tu máme další, tedy alespoň pro mne, velmi důležité plus. Tím je velmi pestrá a především objemná skvadra odkládacích ploch a přihrádek. Do dveří se vejdou i větší PET lahve s pitím. Ani se svačinou, peněženkou, mobilem, mokrými ubrousky, kapesníky a dalšími věcmi, které s sebou obvykle vozím, nemám problém, v interiéru je snadno uložím. V zásadě všechny úložné prostory ani nedokážu využít. A za to dávám palec nahoru.

Volant i ovládání klimatizace na výbornou

Volant vypadá skvěle i přes své na spodku lehce zploštělé tvarování, které naštěstí není příliš výrazné. V rukou sedí výborně, a navíc je až nečekaně citlivý na povely, které mu rukama udílím. Chválu si však zaslouží i multifunkční tlačítka s rychlou reakcí a intuitivní ovladatelností. Nejvíce mě v rámci nich baví samozřejmě otočný váleček pro úpravu hlasitosti sound systému. Tenhle ovladač je doslova bezkonkurenční. A stejný typ ovladače nacházím také na druhé straně volantu. Umožňuje mi pohyb mezi klíčovými ukazateli, které se mi zobrazují na displeji v kapličce za volantem (ujetá vzdálenost, dojezd, spotřeba atd.).  

A pak tu máme skvadru ovládacích prvků, které jsou ideálně dostupné v průběhu jízdy, všechny bez rozdílu reagují rychle a přesně. Rozplývám se především nad řešením segmentu klimatizace s tlačítky a otočnými ovladači, kterou dotykovky v jiných vozech zatím nemají šanci jakkoli předběhnout. Ovládání klimatizace je na jedničku s hvězdičkou.  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě.cz

Velmi přívětivý infotainment i jízdní asistenti

Další zajímavou pasáží je infotainment vozu. Centrální displej na palubní desce nemá zrovna největší formát, ale nechybí mu pěkně zpracovaná grafika ani celkem rychlá odezva na dotyky. Ale především je na rozdíl od konkurenčních aut přehledný a já jsem neměl od prvního momentu tendenci se v něm jakkoli ztrácet. Chválím boční dotyková tlačítka, která fungují de facto jako zkratky k jednotlivým sekcím systému. Parkovací asistent je výborně zpracovaný a vůz se podle něj při couvání ovládá snadno a bezpečně. Ono tady všichni asistenti pracují skvěle. Počínaje hlídačem jízdních pruhů a hlídáním bezpečné vzdálenosti konče. Za volantem nesedí analogové „budíky“, ale rovněž displej, jehož vizuality lze měnit podle vlastních preferencí. Jeho přehlednost i grafika jsou rozhodně chvályhodné.  

Celkově je interiér Škody Kodiaq RS velmi pohledný a řadou vizuálních prvků dává najevo, že nesedíte v obyčejném Kodiaqu. Materiály jsou z větší části kvalitní, výborně zpracované a stejně tak i slícované. Jen ten rádoby karbonový dekor na palubce a vnitřních stranách dveří mi sem nějak nepasuje. A pak jsem našel v interiéru ještě jeden drobný nedostatek. Ani mi tak nevadí, že v rámci zadní části kabiny není možné si ovládat klimatizaci, ale nechápu, proč mají zadní cestující k dispozici jen 12V konektor a ne alespoň jednu či ještě lépe dvě zdířky USB (ideálně USB-C samozřejmě).  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě.cz

Zavazadelník s přehršlí praktických vychytávek

Zajímavou kapitolou je v případě tohoto SUV jeho zavazadelník. Nabízí objem solidních 530 litrů (po sklopení zadních sedaček 1 960 litrů), byť jsem čekal ještě podstatně více. Ale především je perfektně uživatelsky dotažený, a to v široké paletě různých prvků. Nechybí zde oka pro upevnění nákladu ani 12V nabíjecí zásuvka, ale navíc jsou po stranách zavazadelníků instalované závěsné konzole s otočnými háky na nákupní tašky. Zadní sedačky je možné sklopit pomocí ovládacích táhel v zavazadelníku, kdy vedle jednoho z nich sedí ještě ovladač pro vyklopení tažného zařízení.

Pro převoz menších věcí, které nechceme, aby nám lítaly po „kufru“, jsou k dispozici 3 menší odkládací plochy, které ale můžeme umístit pod spodní dekl zavazadelníku. A pak tu nacházím ještě jednu šikovnou drobnost a tou jsou zarážky na zavazadla, která jsou tvarově upravitelná a na spodní části zavazadelníku drží pomocí suchého zipu. Pokud budu chtít ve voze převážet delší předměty, jako jsou lyže nebo třeba rybářské pruty, nabízí se mi využít středový tunel mezi zadními sedačkami. Tohle je mimochodem záležitost, kterou bych osobně ocenil v každém voze. Škoda, že tento Kodiaq nemá ještě elektronické zavírání pátých dveří, to bych tu rozhodně uvítal.

Stabilní vůz, výborný podvozek

Ale dost bylo prohlídky RSového „medvěda“. Pojďme se v něm konečně projet. Citlivost volantu už jsem pozitivně kvitoval a stejně mohu hovořit o stabilitě vozu v zatáčkách, čemuž notně přispívá pohon 4×4. S nedotáčivostí jsem se zde vůbec nesetkal, a co mě překvapilo ještě více, tak že jsem za jízdy neregistroval ani žádné extra výrazné náklony karosérie. Přitom právě tento obvyklý neduh bych vzhledem k formátu vozu očekával.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě.cz

Podvozek je výjimečně dobře naladěný (máme tu mimochodem adaptivní tlumiče), ovšem z pohledu jeho komfortu směrem k četným nekvalitním silnicím na našem území. Během řízení jsem schopen vnímat povrch vozovky, což je fajn, ale ani ve sportovním režimu se nedostávám na tvrdost, kterou bych si tu ve výjimečných případech rád užil. Tohle je prostě jeden z faktorů, který nedefinuje našeho RSového Kodiaqa jako vysloveně sportovní záležitost. Ale ano, jinak při volbě režimu Sport ztuhne řízení a motor jde více do otáček tak, jak by to mělo být.

Ostré brzdy a příjemná převodovka

Líbí se mi brzdová soustava založená na větších brzdových kotoučích (340 mm vpředu a 310 mm vzadu), který zvládá krátkou brzdnou dráhu i přes vysokou hmotnost tohoto SUV. Brzy fungují nejen rychle a ostře, ale také přesně a nemají tendenci ani při dlouhém brzdění vadnout. 

Automatická DSG převodovka je zde 7stupňová a musím říct, že za mě funguje doslova příkladně. Rozhodně adekvátně zvoleným režimům. Řadič je pravda většího formátu, ale do ruky padne jako ulitý. Před ním sedí tlačítko pro volbu jízdních módů, vypnutí kontroly trakce a elektronická brzda – prostě nacházím je na vysloveně ideálním místě. Extra je tu k dispozici i samostatné tlačítko pro režim Offroad, což je vlastně praktický bonus. Pořád tu máme SUVéčko s vyšším podvozkem, které lze i přes nižší profil pneumatik zužitkovat v lehčím, až dokonce středně těžkém terénu. A to je samozřejmě „voda na mlejn“ pro české chataře, chalupáře a fanoušky outdoorových aktivit.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro autoŽivě.cz

Parádní výkon, ale neoslňující zvuková kulisa

Samotný motor je dvoulitrový vznětový čtyřválec biturbo s výkonem 240 koní a maximálním krouťákem moc pěkných 500 Nm. Motorizace zvládá hmotnost vozidla 1,9 tuny naprosto s přehledem a nejvyšší zrychlení je tu pro vaši představu z 0 na 100 km/h možné dosáhnout za 6,9 vteřiny. Zrychlení je rozhodně působivé, zábavné, ale nedělá z tohoto auta skutečnou sportovní raketu. To zase ne.

Co je zajímavé, tak zvuková kulisa tohoto RSka. Protože nedosahuje také zvukové „nálože“, jak by si výrobce představoval, udělil vozu navíc ještě umělý zvuk, který se vypíná pouze v režimu Eco. No a to si konstruktéři za mě klidně mohli odpustit. Ten zvuk nepůsobí nijak zázračně libozvučně a to, že je umělý, poznáte během prvních pár vteřin.

Spotřeba mi vzala dech, pořizovací cena už ale ne

Další milé překvapení pro mě byla spotřeba tohoto modelu Kodiaqa. Čekal jsem, že se v kombinaci budu rozhodně pohybovat přes 10 litrů na 100 km, ale ejhle, naměřil jsem podstatně méně. Konkrétně jsem se dostal pod 8,5 litru. Ovšem po okreskách ve správném režimu a s jemnější nohou na plynu se lze dostat i pod 7,5. A to jsou na RSko přece hodně příjemná čísla.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě.cz

Pokud by to na vás však bylo přece jen moc, museli byste namísto RS verze zvolit klasický dieselový dvoulitr, kde si sáhnete na spotřebu dokonce až o 2 litry nižší. A samozřejmě i pořizovací cena bude pak někde jinde. Zatímco RSko vás vyjde nové na cca 1 250 000 Kč, 2,0 TDi pořídíte (samozřejmě dle výbavy) i pod 1,1 milionu korun. Ale to zase není až tak dramatický rozdíl, co říkáte?

Vůz do rodiny i pro reprezentace chtivého manažera

Z celkového pohledu je RSový Kodiaq výborná volba. Vůz má beze sporu zajímavé charisma a současně působí tak nějak poctivě a zdařile. Jeho sportovní potenciál je rozhodně zábavný, i když není vycizelovaný do reálně sportovního vozu. Ovladatelnost je vynikající, chování auta v zatáčkách je překvapivě dobře zvládnuté a k tomu ta pěkná spotřeba a prostornost.

Tohle je vůz jako dělaný pro českou rodinu, jejíž řekněme starší představitelé rádi řídí, chtějí se lehce odlišit, a přitom samozřejmě nemají hluboko do kapsy. Anebo pro cílevědomého manažera či úspěšného řemeslníka, který dokáže využít kapacitu zavazadelníku a tažného zařízení. Škoda Kodiaq RS patří mezi mé favority, které bych si rád pořídil adekvátně svým potřebám.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě.cz

Tento vůz s rokem výroby 2020 a nájezdem necelých 60 000 km v moc pěkném stavu mi na test zapůjčila společnost AAA Auto, za což jí samozřejmě děkuji. A pokud by vás zajímalo, jaká je cena této ojetiny, tak konkrétně 920 000 korun.

Škoda Kodiaq 2.0 TDi RS přehledně:  

Galerie