Škodovka není první automobilkou z Východu, se kterou spolupracoval Volkswagen

Po skončení druhé světové války zůstala fabrika v Loveči jediným bulharským podnikem, který vyráběl letadla (poté, co byla  v roce 1947 letecká továrna v Kazanlaku přestavěna na jinou výrobu). Souběžně s činností závodu probíhala odborná příprava leteckých inženýrů na polytechnice v Sofii, která trvala až do roku 1954.

Poté bylo rozhodnuto o ukončení výroby letadel v Bulharsku, v důsledku čehož bylo mnoho mladých specialistů, inženýrů, techniků a pracovníků obecně v závodě 14, kteří se rozhodli zasvětit svůj život letectví, v téměř beznadějné situaci. Mezi nimi byl také Dimitar Damjanov, který na počátku 50. let začal pracovat v Loveči jako letecký inženýr.

Počáteční restrukturalizace závodu po roce 1954 souvisela s krátkodobým zavedením zcela netypických výrob. Poté vedení bývalé letecké továrny ukázalo odvahu a vyšlo z krizové situace z vlastní iniciativy, která byla představena vyšším orgánům. Ta počítala s výrobou automobilů a motocyklů, pro kterou zde byl nezbytný technický potenciál a dostupnost vysoce kvalifikovaných odborníků.

Zdroj obrázku: Sandacite

Na konci padesátých let se v této atmosféře vysoké technické kultury a profesionality zrodila myšlenka vývoje bulharského automobilu a cílem byl případný rozvoj této prestižní a nadějné výroby, která by bývalé letecké továrně dala nový smysl.

Přípravné práce na vytvoření prvního prototypu začaly koncem roku 1958. Ve dvoře továrny se i dnes ještě nachází automobil Volkswagen, jehož motor a podvozek byly použity jako vzor. Proces předběžné přípravy zahrnuje také specialisty ze „závodu 12“ v Sofii, kterým se podařilo vyrobit naprosto pracovní kopii původního automobilu, který jim byl poskytnut (po roce 1956 se byla převeda výroba všech motorů pro bulharské automobily.

Tým ing. Damjanova se zabýval formováním karoserie, tvorba jednotlivých plechových dílů se prováděla ručně pomocí dřevěných kladiv na kožených polštářích naplněných pískem. Vzorem byl přitom dřevěný model rozřezaný na samostatné části, které poté sloužily jako šablony pro jednotlivé části karoserie.

Zdroj obrázku: Sandacite

V roce 1960 byl vůz „Balkan 1200“ dokončen právě včas, aby se mohl ukázat na mezinárodním veletrhu v Plovdivu, kde byl oficiálně představen. Měl výkon 34 koní. a nejvyšší rychlost 108 km/h.

Balkan 1200 však do sériové výroby nikdy nevstoupil. Oficiálním důvodem byly nedostatečné výrobní kapacity pro výrobu velkého množství dílů podvozku, motorů atd. Jako skutečný důvod se spíše jeví politická otázka, kdy spolupráce s kapitalistickým západním Německem nepřicházela v úvahu. V továrně v Loveči se nakonec vyráběly bulharské verze Moskvičů, Fiatů a později také Renaultů, to už je ale jiný příběh.

80 lidí právě čte
Zobrazit další články
Co si myslíte o článku?
4/5 (79%) 165 hlasů
Nahlásit chybu