Rodinná auta mizí z českých silnic. MPV a kombi vytlačují dražší SUV, která Češi přesto dál kupují. Co za tím je a vyplatí se vám vůbec kupovat SUV?
Kdybych měl popsat jenom jednu jedinou ztrátu, která mě v posledních 20 letech v automobilové branži opravdu, ale opravdu hodně mrzela, byl by to nepochybně zánik kategorie MPV. Přitom ještě před pár lety stačilo zajet na jakékoli české sídliště a měli jste okamžitě jasno. Velkoprostorová rodinná auta (a kombi) tvořila základ nabídky pro rodiny i aktivní lidi. Proč tomu tak už není?
Volkswagen Touran, Sharan a jejich koncernoví příbuzní, Opel Meriva a Zafira, Ford B-Max, C‑Max, S‑Max a Galaxy či Renault Scénic a Espace. Přesně tahle auta byla dlouho první volbou pro ty, kdo chtěli hodně prostoru a rozumnou cenu.
Když českým parkovištím vládla MPV
Dnes jejich jména z ceníků mizí jedno po druhém. Výrobci tyto modely ukončují a místo nich nabízejí hlavně crossovery a SUV. V odborných analýzách se segment malých i větších MPV označuje jako „vymírající“.
Podobný ústup se přitom netýká jen MPV, ale i části klasických rodinných kombi a hatchbacků, které kdysi představovaly automatickou volbu. A místo nostalgie přichází tvrdá čísla, která ukazují, jak rychle se všechno změnilo.
Tvrdá čísla: pád MPV a nástup SUV
Nejde o pocit pár nadšenců, kteří vzpomínají na staré časy. Statistiky jsou neúprosné.
Prodeje kompaktních MPV se prudce propadly. U modelů jako Renault (Grand) Scénic šlo v jednom čtvrtletí o pokles zhruba o polovinu, u Espace byl pád ještě výraznější.
V Česku měly MPV v polovině minulého desetiletí podíl kolem 15 %. Dnes se ale trh přelévá k SUV, která už přesáhla polovinu nových registrací. Nabídka ojetých rodinných MPV se u typických modelů dokáže během jediného roku smrsknout o desítky procent.
Současně se posunula i představa ideálního rodinného auta. Lidé stále častěji dávají přednost:
- vyššímu posezu,
- lepšímu výhledu,
- snazšímu nastupování,
- subjektivnímu pocitu většího bezpečí.
A to i za cenu, že musí sáhnout hlouběji do kapsy. SUV tak začala ve velkém přebírat roli, kterou dříve hrála MPV, sedany i hatchbacky. Jenže právě u peněz se ukazuje, jak drahá tato proměna je.
SUV jako nová rodinná volba. Stejná technika, vyšší cena
SUV dnes v Evropě kralují. Jejich podíl na trhu se během několika let vyšplhal k polovině všech nových aut a podobný vývoj vidíme i v Česku, kde tato třída dlouhodobě dominuje novým registracím.
Velká část především menších a kompaktních SUV přitom často stojí na stejném technickém základu jako klasické hatchbacky. Rozdíl? Nabízejí vyšší karoserii a „offroadový“ vzhled.
To se jasně odráží v cenách. Příklad z českých ceníků:
Hatchback nižší střední třídy Hyundai i30 ve výbavě Comfort začíná zhruba na 430 tisících korun. Příbuzné SUV Tucson v obdobné výbavě startuje kolem 650 tisíc korun.
Jen za to, že auto stojí výš a vypadá robustněji tak kupující snadno zaplatí zhruba o dvě stě tisíc více. A právě tady se začíná lámat pomyslný chleba.
Cena vyššího posezu: hmotnost, emise a městské restrikce
Vyšší auto totiž neznamená jen vyšší cenu v ceníku. Platí se i za provoz.
SUV jsou v průměru těžší než srovnatelná osobní auta o dvě až tři stovky kilogramů. Kvůli tomu mají i vyšší spotřebu a podle mezinárodních analýz vyprodukují zhruba o pětinu více emisí CO₂ na kilometr.
Proto některá velká města zavádějí restriktivní kroky. Například výrazně zdražují parkovné pro těžší SUV a terénní vozy, aby je vytlačila z historických center a motivovala řidiče k úspornějším typům aut.
Do toho rostou ceny paliva, pojištění i servisních úkonů. Mnoho domácností tak musí mnohem pečlivěji zvažovat, jestli si může dlouhodobě dovolit provoz většího auta, nebo jestli není rozumnější zvolit úspornější vůz nižší třídy.
Střet touhy po pohodlí a image s tlakem na rozumné náklady je tak dnes při výběru auta ostřejší než kdy dřív, a do hry navíc vstupuje ještě jeden rozměr.
Bezpečí, image, nebo plýtvání? Hodnotový spor kolem SUV
Debata o velkých autech už dávno není jen o technice. Stává se z ní i hodnotový spor.
Zastánci velkých aut argumentují především:
- bezpečím,
- lepším výhledem,
- pohodlným nastupováním,
- větším prostorem pro rodinu a zavazadla.
Pro mnohé je větší vůz prostě logická volba pro rodinný život.
Kritici naopak upozorňují na vyšší hmotnost SUV, jejich nároky na prostor ve městech, horší přehlednost pro ostatní účastníky provozu a vyšší emise. Mezinárodní agentury připisují SUV významný podíl na růstu globálních emisí v posledních letech.
Výsledkem je situace, kdy totéž auto může jedna skupina vnímat jako rozumnou rodinnou volbu a druhá jako zbytečný symbol plýtvání. Malinko schizofrenie, podotknul bych. A právě tady se ukazuje, proč Čechy ústup tradičních typů aut zasahuje tak citelně.
Proč Čechy konec MPV bolí víc
Specifika českého trhu vysvětlují, proč máme k „rodinným krabicoidům“ tak silný vztah. Česko má jednu z nejvyšších motorizací v Evropě. Na jeden osobní vůz připadá v průměru zhruba 1,3 obyvatele a v registru je přes šest a půl milionu aut.
Současně ale, s ohledem na oblibu ojetin a nízkou kupní sílu (pánové Turek nebo Babiš prominou), patříme k zemím s nejstarším vozovým parkem, jehož průměrný věk přesahuje 16 let. Dlouhé roky proto hrála klíčovou roli praktická, univerzální auta. Třeba jako dnes již legendární Octavia Combi první generace, která dokonale ovládla trh. Dostupná, úsporná, spolehlivá, praktická. Značka ideál.
K ní se pak přidaly podobně laděné (a často větší) modely konkurence, od Volva V70 přes Citroen C5 Break, Ford Mondeo Turnier až třeba po Superb Combi III. generace. Ty všechny zvládly denní dojíždění, rodinnou dovolenou i víkend na chalupě. MPV k nim přidávala ještě jednu dimenzi. A sice schopnost odvézt často až 7 osob, stejně jako rošádou se sedadly změnit rodinné auto na pracovní dodávku. A opačně. Případně volit lůžkovou úpravu pro dva na víkend.
Přesto to ale nestačilo. Stále větší procento zákazníků začalo volit větší světlou výšku a schopnost poradit si s lehkým terénem. Což ale mimochodem tzv. oplastovaná a přizvednutá kombi (Audi Allroad, Octavia/Superb Scout, Subaru Outback nebo Mercedes E-Klasse Terrain) umí také.
V posledních letech tak i u nás prudce stoupl podíl SUV nad 40 % a do žebříčků nejprodávanějších aut se výrazně zapsaly modely typu Škoda Kamiq, Karoq nebo Kodiaq. A s tím přichází pro mnoho Čechů úplně nové dilema.
Závěr: Jak velké auto opravdu potřebujeme?
Právě proto dnes mnoho Čechů stojí před otázkou, jak velké auto skutečně potřebuje.
Statistiky ukazují, že značná část vozů není trvale plně využitá. Na počet obyvatel máme aut hodně a většina z nich denně vozí jen jednoho nebo dva lidi.
Při rozhodování o nové koupi tak kromě pohodlí a touhy „mít něco většího“ stále víc vstupuje do hry úvaha, jak auto reálně používáme:
- kolik kilometrů ročně najedu,
- jak často vezu plné auto lidí nebo věcí,
- zda mi větší vůz skutečně přinese přidanou hodnotu.
Éra klasických rodinných MPV možná skončila. Klíčová ale zůstává stejná otázka jako dřív: vybrat si auto podle toho, jak vypadá na parkovišti, nebo podle toho, jak skutečně žijeme a co opravdu potřebujeme každý den?
Zákony
|
PŘEČTENÍ: 9559
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 5884
