Co všechno dokáže řidiči nabídnout Jeep Wrangler v provedení Sahara Overland? A je tento vůz vůbec vhodný k jízdám po silnici?
Konečně jsem dostal možnost otestovat čistokrevný offroad, který jsem si konkrétně vybral ze skladových vozů společnosti AutoPalace. Značka Jeep, jejíž název vznikl ze zkratky GP (v překladu průzkumný vůz pro vládní či armádní využití), pro mě byla vždycky synonymem pro odolné čtyřkolky stavěné primárně pro offroadové účely. Konkrétně model Wrangler se pod tímto označením vyrábí od roku 1986 (tzn. již 36 let) a je až neuvěřitelné, že si dodnes zachovává své tradiční charisma ve smyslu tvaru karosérie.
Hranatý krasavec
Zatímco pro někoho je Jeep Wrangler z vizuálního pohledu „hranatá krabice“, pro mě je to úžasný designérský odkaz, jenž dokázal skvěle udržet historickou identitu tohoto terénního borce. Zkrátka právě ty přísně hranaté tvary mi k Wrangleru dokonale pasují. V zásadě jediný vysloveně kulatý tvar, který na Wrangleru vidím, jsou jeho přední světlomety a moc bych se divil, kdyby od tohoto historického prvku výrobce někdy v budoucnu utekl.
Všimněte si, jak jsou přední světlomety doslova včleněné do masky – do toho velkého a nepřehlédnutelného grilu. Přední nárazník je doslova gigantický a krásně opticky navazuje na ohromné plachty blatníků, které jsou jaké? Samozřejmě hranaté. Víko motoru na sobě nese výrazné průduchy a je ke kapotě ukotvené pomocí zamykacích spon. Přední okno jako by revoltovalo proti trendu aerodynamičnosti, jeho sklon je přímo brutálně vysoký. A co si budeme povídat, tolik much, jež jsem na něj jen během jediné jízdy nalovil, to jsem u jiného vozu ještě nezažil.
Trezor na kolech
Z boku mi Jeep Wrangler okamžitě evokuje trezor. Bytelnou skříň, která musí nutně vydržet i hodně tvrdé zacházení. Všimněte si masivních pantů na dveřích, macatých klik, buclatých bočních zrcátek nebo takového detailu, jako je kryt víčka od nádrže. Tak výrazně silný kus kovu jsem na takovém místě u žádného auta ještě neviděl. Spokojený jsem rozhodně s nášlapy Wrangleru (nekloužou a jsou slušně hluboké). Bez nich by bylo nastupování totální hrůza. Mimochodem při nastupování fungují skvěle i interiérová madla, jež jsou umístěná na sloupcích oken.
Boční pohled na Wranglera má de facto duální charakter. Záleží na tom, jestli vozu necháte nandanou střechu, nebo ji demontujete. Sundat je možné část střechy čistě nad řidičem, nebo nad spolujezdcem, případně lze sejmout střechu komplet, čímž z vozu vznikne hodně odkrytý pick up. Má to ovšem tu nevýhodu, že když vás po cestě někde chytne déšť, nemáte možnost střechu nandat (do vozu ji nikam nenaložíte, maximálně dva přední poklopy uložíte do zavazadelníku). Když už bych byl odvážný a vyjel v létě někam na výlet bez střechy, asi bych s sebou pro takový případ vozil nepromokavou plachtu. V dešti bych zastavil, přikryl interiér a po dešti vyrazil dál.
Zadní pohled na Wranglera je také zajímavý, protože i zde nacházím ten velmi, řekněme, mechanický dojem. Panty dveří, masivnost kliky, panty vyklápěcího okna a jako bonbónek neodmyslitelný box na náhradní kolo. Páté dveře se neotvírají v kuse, ale nejprve otevřete nízké dveře a poté vyklopíte okno směrem nahoru. Pokud nakládáte malé věci (batůžek, taška, bedýnky s nákupem), často ani není třeba okno vyklápět. Na zadku Wrangleru oceňuji ještě podobu zadních světlometů (krásné malé hranaté „piškoty“) a také nízký nárazník, který dělá na svém středu prostor na box s rezervou. Pod ním sedí na levé straně pevné tažné oko. Drobný, ale zásadní prvek každého offroadu.
A co říkáte kolům? Těm jednoduchým, ale krásným sedmipaprskovým osmnáctkám? Výborně k Wrangleru sedí, že? Není jim možné vůbec nic vytknout.
Hodně prostoru, málo přihrádek
Tak konečně nasedneme? Lépe řečeno vystoupáme do vozu? Levá noha na nášlap, pravá ruka chytá madlo, pravá noha pod volant a už sedím. Stačí chvilka cviku a jde to snadno – a snad dokonce i elegantně.
Po nasednutí na mě opět dýchne „hranatý duch“ celého vozu, a dokonce mám vzdáleně dojem, jako když jsem usedl do obrněného transportéru vylepšeného o americkou vizi pohodlí a prémiovosti. Sedačky jsou moc pěkné, kožené a fortelně prošité. Polohují se manuálně a chybí jim boční vedení, které by vás v terénu lépe drželo na jejich středu. V oblasti předních i zadních sedaček je velká hromada místa, to se musí nechat. Ve voze by klidně mohli jezdit čtyři obrovští vyhazovači najednou a nikdo z nich by si na nedostatek prostoru nemohl stěžovat.
Interiér je ovšem slabý v oblasti schránek a úložných prostorů. Kastlík před spolujezdcem je vysloveně maličký, ve dveřích vidím jen síťky namísto plastových přihrádek a v zásadě jediný prostorově neošizený box je ten na středové konzoli pod řidičovou pravačkou. Ačkoli, když budu trochu přísnější, tak i tento kastlík, byť dvoupatrový, není z největších. Holt toto není kára na dlouhé dálniční jízdy, ale především na vyřádění se v terénu, nebo na práci v podmínkách neupravených vozovek.
Multifunkce i pod volantem
Volant se mi tu moc líbí. Je to velké pohledné třírameno, které mi vyhovuje do rukou. Multifunkční tlačítka tu mají pěkné zpracování, jen reakce na jejich stisk přicházejí s relativně dlouhou prodlevou. Ale zase jsou jejich funkce elementárně jednoduché a přehledné. Co je zajímavé – v tomto Jeepu jsem se poprvé setkal s multifunkční anomálií. Ovládací tlačítka nejsou jen na vrchu volantu, ale i zespodu. Chvíli mi trvalo, než jsem objevil, že ovládání hlasitosti je vpravo pod volantem a posouvání stanic rádia nebo skladeb z médií vlevo. A když už hovoříme o volantu, musím konstatovat, že jeho citlivost je spíše průměrná než jakkoli úžasná.
Palubní deska je velice zvláštní pastvou pro mé oko. Celkově se mi líbí její masivnost a robustnost a vlastně je taková užitkově puristická. Rámečky ovládacích segmentů jsou kovové a místy dokonce připevněné záměrně viditelnými šrouby. Před spolujezdcem je nad kastlíkem k dispozici výrazné madlo, aby se daný pasažér mohl dobře držet, když řidič řádí v terénu.
Co mě doslova rozesmálo, je umístění ovladačů pro stahování oken. Vůz jsem na testování převzal se staženým oknem u řidiče, ale potřeboval jsem ho před jízdou zavřít. A hle, tlačítka jsem nenašel ani na dveřích, ani na jejich sloupku, a dokonce ani na středové konzoli. Po chvíli pátrání jsem je našel na spodku palubní desky hned pod ovladačem klimatizace. Velmi nečekaná pozice, na kterou se nezvyká úplně snadno. Klimatizace je snadno a dobře ovladatelná především díky otočným ovladačům, ale i díky moc pěkným kulatým průduchům ventilace, jež se dobře „štelují“.
Infotainment
Infotainment vozu je jako vždy rozdělený na dva sektory. V kapličce pod volantem sleduji rychlost a otáčky na krásných analogových budících a mezi nimi je k dispozici displej zobrazující základní informace o jízdě a nastavení vozu včetně aktuálně zařazené redukce. Centrální dotykový sedmipalcový displej má tvar vzdáleně se blížící ke čtverci (což je dosti neobvyklé), má takovou jednodušší, ale pěknou grafiku a odezva na dotykové povely má drobné zpoždění. Ale jinak je jeho systém jednoduchý, přehledný a veškerá zobrazení pokládám za více než vyhovující (navigace, parkovací asistent atd.). Ve voze je k dispozici hned několik vstupů na 12V a USB, což mě potěšilo.
Zajímavý řadič a neodmyslitelná redukce
Řadič automatické převodovky je další vizuální unikát. Na jeho macaté kovové hlavici (se kterou se mimochodem řadí výborně) je obrázek Jeepu. Samotná převodovka je osmistupňová a i když nemá ten nejčistší chod, s nímž jsem se kdy setkal, nepracuje špatně. Vlastně mi její charakter k vozu (tomu drsňáckému trezoru na kolech) pasuje.
Vedle řadiče převodovky pak trčí ještě řadič redukce, což je právě v tomto autě naprosto fantastický pomocník. Správnou volbou redukce si v náročném terénu sáhnete na fenomenální schopnosti Jeepu Wrangler. Nicméně nejčastěji se bude pohybovat stejně jako já v režimu dvojkolky, nebo automatické čtyřkolky – na silnici nebo v lehčím terénu si s nimi vystačíte.
Vysoký zavazadelník
Jak se dostat do zavazadlového prostoru, už jsme si popsali. Ale ještě si musíme říci, jak na tom vlastně Wrangler je z pohledu jeho objemu. Kufr s 548 litry, to není špatná hodnota, ale opticky vypadá menší. On je totiž vyšší než hlubší. Každopádně, jak jsme si vyzkoušeli, se v něm dají převézt například čtyři šedesátikilové pytle s pšenicí, a to postavené na výšku. Přitom na výšce vozu po naložení této skoro čtvrt tuny to nebylo znát ani trochu. V kufru si nelze nevšimnou dvou velkých repráků značky Alpine, které spolu s další reprosoustavou ve voze hrají velmi dobře.
Ale zapomeňte na to, že byste si třeba na dálnici užili nějaká jemné hudební nuance, protože odhlučnění Jeepu Wrangler je dosti slabé. Ale nevidím v tom problém, tohle auto není dálniční maratónec, patří docela jinam. Kam? Na to se hned podíváme.
Tvrdší podvozek i brzda
Jeep Wrangler Sahara Ovlerland, který se mi dostal do rukou, má pod kapotou přeplňovaný dieslový čtyřválec s objemem 2 143 ccm. Měl jsem trochu obavu, jestli takto dimenzovaný motor nebude právě pro tento těžký vůz (2 158 kg pohotovostní váhy) příliš slabý, ale moje starosti byly zbytečné. Velký kus práce odvádí turbodmychadlo a vůz dokáže na silnici zrychlit z 0 na 100 km/h za 9,6 sekundy. Při tomhle zrychlení je třeba už trochu přemýšlet, než se rozhodnete předjíždět, ale žádná tragédie to zase není.
Podvozek je podstatně tvrdší, než jsem předpokládal, a vůz není za jízdy ani zdaleka tak houpavý jako třeba v případě Fordu Ranger Raptor. Ani karosérie se v tomto případě v zatáčkách nijak zásadně nenaklání. Na silnici mě na voze nic nerozčiluje, snad jen, že je třeba ho volantem více korigovat, než jsem zvyklý. Zkrátka je Wrangleru třeba více pomáhat, aby držel správnou stopu.
Hodně neobvyklá je tu výrazná tvrdost brzdového pedálu, a pedál je navíc třeba hodně razantně sešlápnout, abyste dosáhli požadovaného brzdného efektu. Naopak tzv. turbodíra (tzn. reakce plynu na sešlápnutí plynového pedálu) je ve Wrangleru překvapivě malá, což mě hodně potěšilo.
Shrnuto podtrženo, na silnici je nutné s vozem trochu více pracovat než třeba u klasických SUV, ale neznamená to, že by se s ním po silnících jezdilo nějak nepříjemně. Charakter tohoto vozu dostanete pod kůži během několika málo dnů a pak si zvyknete stejně jako já. Můžete samozřejmě jezdit se zařazenou zadokolkou, nebo zvolíte režim automatické čtyřkolky, což pokládám za ideální.
Obratný grizzly v terénu
Kde je ale projev Jeepu Wrangler doslova fantastický, tak v terénu. Do něj tento vůz patří, pro něj byl stvořený. Stačí podle podmínek zvolit správnou redukci (rozdíl v písku, bahně, kamenech apod.) a budete se divit, co všechno a s jakým klidem dokáže vozidlo zvládnout. Světlá výška našeho Wrangleru je více než 25 cm a pokud by vás zajímalo, jak hlubokou vodou se dokáže toto auto brodit, tak až 60 centimetry vody! Škoda, že se mi v průběhu testování nepodařilo kromě bahna, kamenů a velkých kořenů vyzkoušet i vodní trať, byl by to určitě zážitek.
Ale otestoval jsem si také řízený sjezd a ten byl neskutečně plynulý a sebevědomý. Vůz má v sobě do terénu skryté hodně agility, ale v každém terénu je třeba jezdit s rozumem. Já jsem při jízdách terénem v případě Wrangleru vsadil spíše na klidnou konzistentní sílu jeho motoru než na nějakou nárazovou dynamiku. A byl jsem velmi spokojený. Co všechno vůz zvládl a s jakou nonšalancí, to byla přímo balada.
A ta spotřeba, to je také pohádka. Za celou dobu testování v kombinaci terénu, okresek i dálnice jsem naměřil spotřebu 9,2 litru nafty na 100 km. Přitom dlouhodobá spotřeba vozu ukazuje dokonce 8,9 litru. Také byste čekali podstatně více? I já.
Před koupí se zamyslete
Kdybych měl o koupi tohoto terénního grizzlyho uvažovat, musel bych vědět, že jeho schopnosti relevantně uplatním. Statek, bydlení v horách v hůře přístupných oblastech, aktivní myslivost, práce v lese – tam všude najde Jeep Wrangler svoje efektivní uplatnění. Ale koupit si ho pro běžné cestování po dálnicích či okreskách mi v tomto případě nedává dlouhodobě smysl.
Každopádně děkuji společnosti AutoPalace, že mi umožnila si Wranglera v rámci aktuální nabídky skladových vozů otestovat. Je to velmi zajímavý druh auta, který v terénu dokáže chlapské oči dokonale rozzářit.
Testovaný vůz Jeep Wrangler přehledně:
| Model | Sahara Overland |
| Motor | 2,2 CRD přeplňovaný čtyřválec |
| Objem | 2 143 ccm |
| Výkon | 147 kW / 200 koní |
| Max. kroutící moment | 450 Nm (při 2 000 ot.) |
| Zrychlení z 0 na 100 km/h | 9,6 s |
| Maximální rychlost | 180 km/h |
| Převodovka | automatická osmistupňová |
| Rozvor | 3 008 mm |
| Rozměry | 4 882 mm (délka) x 1 894 mm (šířka) x 1 838 mm (výška) |
| Světlá výška | 25 cm |
| Objem palivové nádrže | 81 l |
| Objem zavazadelníku | 548 litrů |
| Průměrná prověřená spotřeba | 9 l |
| V provozu od | 2019 |
| Nájezd | 90 500 km |
| Cena testovaného vozu | 1 139 900 Kč |
Galerie
Pořídili byste si ho?
PŘEČTENÍ: 29042
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 24861
