Kolik můžete jet „navíc“, než radar opravdu sepne? Zapomeňte na mýtickou +10, rozhoduje jediné číslo. Kdo ho nezná, zbytečně platí pokuty i body.
V českých pravidlech pro rok 2026 žádná „desítka zdarma“ neexistuje. V zákonech nikdy nebyla, v peněžence ale dokáže hodně bolet. Teprve když pochopíte, jak radary odečítají toleranci, uvidíte, kde končí bezpečná rezerva a kde začíná přestupek.
Tři kilometry za hodinu, které rozhodují o pokutě
Vypadá to nevinně: v padesátce projedete kolem radaru a pak vám přijde obálka za překročení „méně než 10 km/h“ v obci s pokutou až 1 500 Kč. V přestupkovém spise ale nevidíte číslo z tachometru, ale třeba 51 km/h. Co se cestou stalo?
Typický scénář vypadá takto. Radar naměří 54 km/h, úředník musí podle předpisů odečíst technickou odchylku 3 km/h, takže pracuje s hodnotou 51 km/h. A právě tahle prokazatelná rychlost po odečtu už podle aktuální tabulky přestupků BESIP padá v obci do pásma „méně než 10 km/h“, které lze řešit blokově do 1 500 Kč, ve správním 2 000 až 5 000 Kč.
Žádný český předpis přitom nezná žádnou „desítku zdarma“. Stát pracuje jen s technickou tolerancí měřidla. Český metrologický institut nastavil pro silniční radary největší dovolenou chybu na ±3 km/h do 100 km/h a ±3 % nad 100 km/h. Metodika Policie ČR pro měření rychlosti z listopadu 2025 policistům přímo nařizuje, aby tuto odchylku vždy odečetli od naměřené hodnoty.
Právně to funguje jednoduše: přestupek vzniká od +1 km/h nad limit právě až po odečtu tolerance. Ne od „plus deseti“, ne od toho, co ukazuje tachometr, ale od rychlosti, kterou po odečtu zapíše úřad.
V překladu do běžné jízdy:
- v padesátce radar naměří 53 km/h, po odečtu 3 km/h je to přesně 50 km/h, bez přestupku,
- stejný radar zachytí 54 km/h, po odečtu 51 km/h, úřad už řeší přestupek řidiče.
Stejný mechanismus platí i mimo obec. Do 100 km/h se pořád odečítají 3 km/h, nad stovkou už 3 % z naměřené rychlosti. Teprve z takto vypočtené, prokazatelné rychlosti se určuje, jestli systém vidí slušného řidiče, nebo hříšníka.
Přesto spousta řidičů pořád mluví o „desítce, kterou radary pouští“, místo o povinném odečtu 3 km/h nebo 3 %. Policie tuto metodu jasně popisuje ve svých oficiálních materiálech a soudy ji opakovaně potvrzují. V běžné řeči na pumpě ale tahle znalost téměř neexistuje, takže lidé nechávají budík „trochu výš“, než si ve skutečnosti mohou dovolit, a vůbec netuší, jak prudce může pár kilometrů navíc změnit výši pokuty i počet bodů.
Kdy už rychlost bolí jako zákaz řízení
Právě na těch pár kilometrech navíc se láme rozdíl mezi „jen rychleji“ a průšvihem, který umí rozbořit rodinný rozpočet i řidičský život. Rozdíl mezi +20 km/h a +40 km/h v obci vypadá na papíře jako číslo, v peněžence ale jako jiná planeta.
Podle oficiální tabulky přestupků BESIP znamená překročení rychlosti o 20 a více km/h v obci blokovou pokutu 2 500 až 3 500 Kč a 4 trestné body. Když se ovšem po odečtu tolerance dostanete na +40 km/h v obci, případ už míří do správního řízení, kde hrozí pokuta 7 000 až 25 000 Kč, šest bodů a zákaz řízení na 6 až 18 měsíců. Všechna tahle pásma se přitom vždy počítají z rychlosti po odečtu 3 km/h nebo 3 %.
Praxe vypadá drsně, ale logicky. V městské padesátce radar naměří 74 km/h. Policista musí odečíst 3 km/h, takže úřad pracuje s 71 km/h, tedy +21 km/h nad limitem. Podle BESIP už taková hodnota padá do pásma 20+ km/h v obci a přináší pokutu 2 500 až 3 500 Kč a 4 body.
Kdo na stejném místě nechá budík vystoupat ještě o dvacet výš, riskuje naměřených 94 km/h, tedy po odečtu 91 km/h. To znamená +41 km/h nad limit a propad do kategorie 40+ km/h, kde už kromě měsíční mzdy ohrožuje i svůj řidičský průkaz. Rozdíl na tachometru je dvacet kilometrů, rozdíl v následcích může být pro rodinu propastný.
Stejná tolerance 3 km/h nebo 3 % platí jak pro měření hlídkou, tak pro automatický radar. Dopad na řidiče ale může být úplně jiný. Pokud přestupek zjistí policista na místě, řeší věc jako přestupek řidiče podle §125c, často blokově, zaplatíte a zároveň inkasujete body.
Jakmile rychlost zachytí automatický systém, obvykle nastupuje odpovědnost provozovatele vozidla podle §125f, bez ohledu na to, kdo seděl za volantem. Úřad pak majiteli auta pošle výzvu k uhrazení určené částky podle §125h. Pokud adresát zaplatí včas, úřad podle zákona věc odloží a už dál nehoní konkrétního řidiče, takže zároveň nepřidává body.
Typický obraz: úsekové měření ve vesnici pošle majiteli auta modrou obálku s určenou částkou. Když částku bez odvolání uhradí, případ zůstane jako přestupek provozovatele a karta řidiče je čistá, i když úsekovka odečetla jen povinné 3 km/h. Redakce AutoŽivě proto řidičům opakovaně připomíná, aby každou „výzvu k uhrazení určené částky“ četli velmi pozorně, protože právě v ní se často rozhoduje, jestli zaplatíte jen penězi, nebo i svými body.
Mýtus „+10“ a polský režim: proč v Česku nefungují
Na internetu se denně objevují sebevědomé rady ve stylu „jezdi +10, nic nehrozí“. Realita českých předpisů je ale úplně jinde. Přestupek vzniká už od +1 km/h nad limit po povinném odečtu tolerance a pásmo „méně než 10 km/h“ v obci může ve správním řízení znamenat pokutu 2 000 až 5 000 Kč.
Policie ve své metodice výslovně popisuje, že vždy nejprve odečte 3 km/h nebo 3 % a teprve pak porovná výsledek se značkou. Jakmile se takto spočítaná rychlost dostane nad limit, úředník už popisuje protiprávní jízdu. Mýtus „bezpečné desítky“ tak vytváří falešný pocit beztrestnosti právě těm, kdo se nejčastěji ocitají v horní hraně pokutových pásem.
Další chaos vzniká tím, že lidé míchají dohromady to, co ukazuje budík, skutečnou rychlost auta a rychlost po odečtu tolerance. Homologace tachometru podle předpisu UNECE R39 dovoluje, aby tachometr ukazoval víc než reálná rychlost, ale nikdy míň. Řidič se tedy nemůže bránit argumentem „na budíku jsem měl míň“.
Právně rozhoduje to, co prokáže stanovené měřidlo, a z toho technici odečtou právě 3 km/h nebo 3 %. Dokud člověk nechá na tachometru rozumnou rezervu pod značkou, tahle konstrukce hraje v jeho prospěch. Jakmile se ale spolehne na „+10 zdarma“, přenechá iniciativu radaru a úřadu.
Část českých mýtů má navíc kořeny v zahraničí, hlavně v Polsku. Tamní inspekce GITD v roce 2025 vysvětlila, že většina fotoradarů spouští snímek až při překročení limitu minimálně o 10 km/h a že historicky existovaly úseky, kde technici nastavili práh i kolem 20 až 25 km/h výš. Dřívější kritika polského Nejvyššího kontrolního úřadu mířila na místa s prahy +25 až +35 km/h, takže tam řidiči skutečně roky zažívali téměř „gumová“ pravidla.
V Česku ale radary nikdy nepracovaly s plošnou „desítkou zdarma“. Kopírují jen technickou odchylku nastavenou Českým metrologickým institutem a metodiku Policie ČR. Kdo si tedy do hlavy přiveze polský návyk „klidně +10, někdy i +20“, u nás jen zbytečně živí obecní i státní rozpočty.
Jako redaktor AutoŽivě proto považuji za nejdůležitější jediné číslo, které by si měl český řidič zapamatovat: technických 3 km/h do 100 km/h a 3 % nad 100 km/h. Všechno nad tím už stojí a padá na vaší osobní rezervě pod značkou, ne na legendách z diskuzí nebo zahraničních zvycích. Kdo začne jezdit podle reálné tolerance radarů, ne podle „polského režimu“, ten nepotřebuje štěstí, ale jen trochu disciplíny, aby mu pokuty a body zůstaly cizí.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2619
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8059
