Sen každého nadšeného konstruktéra. Obojživelná vozidla jsou dnes cenným reliktem

Obojživelná auta jsou velkou výzvou pro konstruktéry i dnes. Jak se s takovým úkolem vypořádávali v minulosti a co se nám zachovalo za obojživelná vozidla.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Většina řidičů si při vyslovení „obojživelné auto“ vybaví auto, které umí jezdit po silnici i po vodě. To je samozřejmě správná představa. Z historických odkazů máme i několik úspěšných pokusů, které svým způsobem fungovaly. Jejich vznik pak byl doprovázen chtěním jejich konstruktérů o vytvoření něčeho, co vlastně ani moc zapotřebí není. Pojďme si ukázat několik pokusů, které skutečně fungovaly.

Amphicar 770 1961 – 1968

Asi dnes jedno z nejznámějších obojživelných aut. Jeho autorem byl Němec Hans Trippel, který se za 2. světové války výrazně podílel i na konstrukci, dnes neméně známého, Schwimmwagenu. Měl tedy jisté zkušenosti s konstrukcí obojživelníku. Amphicar bohužel nepatřil ve své době mezi ty uctívané vozy. Postupem času se z něj stal cenný relikt minulosti, ale ve své podstatně příliš dobrý nebyl.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na silnici dosahoval 113 km/h a zrychlení z 0-100 km/h mu trvalo 42,9 s. To už i stihnete otočit kalendářem na další týden, než se dostanete na 100 km/h. Auto navíc mělo na obojživelné vcelku zásadní problémy. Hovoří se o netěsnostech, kterými vnikala voda dovnitř a i o špatném utěsnění motoru, který si v některých případech „cucl“ vody a zadřel se. Horší pak bylo po čase zjištění majitelů, že voda, která se dostala dovnitř vozu, tam i zůstala. Koroze tak probíhala zevnitř, a o to více byla nebezpečná.

Původní plán prodejů byl mířen hlavně do Ameriky, ale bylo možné jej koupit i v Evropě. Výrazného úspěchu se však nedočkal. Dnes jej můžete koupit od přibližně 19 000 Euro, ve stavu k renovaci. Pohánět vás každopádně bude čtyřválec z Triumphu o výkonu 28 kW. Čtyřstupňová převodovka pak posílala výkon na zadní nápravu, kde byla také společně s motorem uložena. K motoru pak byly připojeny dva lodní šrouby pro pohyb na vodě.

ZIL 29061 1973 – 1991

Dobře, ZIL není úplně standardní auto, jde spíše o nákladní vůz, který může nést libovolnou kabinu. Nicméně jde o funkční vozidlo, které sice na silnici nepotkáte, ale v terénu, tam kde neprojdete ani pěšky, byste ho chtít měli. ZIL 29061 byl původně vyvíjen pro oblasti Ruska, kde nejsou silnice, ale je potřeba se nějakým způsobem dopravovat. Jedna z informací tvrdí, že měl sloužit pro vyzvedávání ruských kosmonautů.

ZIL používá pro svůj pohyb bubny se šroubovicemi. Ty jsou vyrobeny z hliníkové slitiny, jsou duté a nazývají se Archimedes. Díky nim může ZIL jezdit po jakémkoliv povrchu. Dokonce je schopen i plavby. Jde ho tedy označit za obojživelníka. Dovolil bych si tvrdit, že na vodě bude dokonce lepší než výše zmíněný Amphicar. Díky svým bubnům se může pohybovat i do stran jako krab.

Nevýhodou ZILu je fakt, že pohyb na pevném podkladu nesvědčí jeho „kolům“, která se hodně opotřebovávají. Paradoxně nejsou levnou záležitostí. Pokud tedy pojedete přes Bajkal pro rohlíky, bude skvělý, ale po asfaltu s ním nejezděte. Taky pohyb vysokou rychlostí mu nebyl příliš vlastní. Na vodě dosáhl rychlosti 16 km/h, v bažinách pak 20 km/h a na sněhu dokonce 45 km/h.

Rinspeed Splash 2004

Švýcarsko není zrovna země, se kterou si spojíme automobily. Respektive výrobu automobilů. O to více překvapí konstruktér a designér ze Švýcarska, který vyrábí automobily, které umí jak plavat na vodě, tak se dokonce i potápět. Jmenuje se Rinspeed. Jeho historie sahá až do roku 1977. My se dnes podíváme na obojživelná auta, která tento výrobce udělal.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Rinspeed

Splash měl premiéru v roce 2004 v Ženevě. Sportovní karoserie v sobě ukrývala techniku, která dovolila rozjet Splash na asfaltu na 200 km/h a na vodě dokázal dosáhnout až 80 km/h. O pohon se stará přeplňovaný dvouválec o objemu 0,75 l spalující CNG a poskytujících 140 koní. Převodovka je šestistupňová manuální. 

Na vodě se pak ze zadní části vysune třílistý lodní šroub a z boků auta je možné vysunout ližiny, po kterých auto „klouže“ když je na vodě. Jediným problémem v případě Splashe je cena. Opravdu to není pro každého. Cenovka 1,4 milionů dolarů nepatří mezi běžně dosažitelné. Inu technologický pokrok něco stojí.

Co se nabízí ještě za možnosti?

Výše uvedené příklady nejsou jediné, které je možné pořídit. Máme tu historický Schwimmwagen, dále za zmínění stojí Gibbs Aquada, který na počátku 21. století oživil nabídku obojživelníků. Jednalo se o třímístný sportovní vůz, který měl pod kapotou zážehový vidlicový šestiválec Rover o objemu 2,5 l s výkonem 129 kW. Na souši to zvládl na 160 km/h a ve vodě uměl až 50 km/h.

Jaké další obojživelné vozidlo znáte?

Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského, Motor1

Diskuze Vstoupit do diskuze
138 lidí právě čte
Zobrazit další články
ArmádníZpravodaj.cz
ArmádníZpravodaj.cz
Kolik platí česká armáda za provoz stíhaček a vrtulníků? Zbytečně moc, ukazuje analýza. A to chce ještě více drahých strojů z USA
Události247.cz
Události247.cz
Co se děje se zajatými ukrajinskými dětmi? Čečenci je odvážejí na utajovaná místa
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Proč někdy ve dne můžeme vidět měsíc a jindy ne: Záhadný jev má několik podmínek
adbz.cz
adbz.cz
Kouzelná proměna minibusu v obytné auto v pouhých 4 minutách. Mladá dívka ji zvládla skoro sama