Reforma STK má ušetřit peníze, místo toho vyžene 2 miliony řidičů na zbytečnou cestu. ÖAMTC zuří

Vídeň začátkem července 2026 posunula ve výboru Národní rady novelu, která má zásadně prodloužit intervaly technických kontrol osobních aut a motocyklů. Dosavadní systém 3-2-1 (první kontrola po třech letech, druhá po dvou, pak každý rok) se má změnit na 4-2-2-2-1. Vláda to rámuje jako odbyrokratizování a finanční úlevu: podle její vlastní analýzy dopadů klesne počet kontrol z přibližně tří milionů na 1,71 milionu ročně. Jenže rakouský autoklub ÖAMTC spočítal, že dřív než kdokoli ušetří, bude muset zhruba dva miliony držitelů absolvovat cestu navíc, jen proto, aby si na oprávněném místě vyměnili fyzickou nálepku za novou. Reforma, která měla jednu návštěvu ušetřit, v mezifázi jednu novou vytváří.

Co přesně se mění a kolik to má ušetřit

Klíčový posun je v prvním a středním úseku životnosti auta. Nově registrované vozidlo pojede na první kontrolu až po čtyřech letech místo tří. Pak následují tři dvouleté intervaly a teprve od desátého roku stáří přichází každoroční kontrola, oproti dnešnímu šestému roku. Oficiální kalkulace v hodnocení dopadů (Wirkungsorientierte Folgenabschätzung) počítá s průměrnou cenou kontroly kolem 2 300 Kč a úsporou 6 900 Kč na držitele za deset let. Celkově má reforma ušetřit rakouským motoristům přibližně 890 milionů Kč ročně.

Mění se i logika termínu návštěvy. Dosud mohl řidič přijít na kontrolu až čtyři měsíce po vyznačeném datu; nově tato tolerance mizí a nahrazuje ji možnost přijít až čtyři měsíce předem. Kdo zmešká termín, bude v prodlení okamžitě.

Účinnost novely výbor 2. července 2026 posunul z původně plánovaného 1. října 2026 na 19. května 2027. Hlasování pléna Národní rady je na programu 6. července 2026.

Dva miliony zbytečných cest

Problém je v přechodovém ustanovení. Novela prodlužuje intervaly i u již registrovaných vozidel, nejen u nově přihlášených. Jenže na autě je nalepená stará nálepka s vyraženým měsícem příští kontroly, a ta se sama nepřepíše. Dokud řidič nezíská novou plaketu s novým termínem, platí datum na staré nálepce. Právní text je v tomto jednoznačný: stará nálepka zůstává v platnosti až do fyzické výměny.

Co to znamená v praxi:

• Držitel musí dojet k oprávněnému místu (stanice technické kontroly, autoservis s oprávněním).
• Nepotřebuje absolvovat samotnou technickou prohlídku, jde čistě o výměnu plakety a přepis termínu v centrální databázi.
• Za vydání náhradní nálepky smí oprávněné místo účtovat kromě ceny plakety až 250 Kč nákladového paušálu.

Bernhard Wiesinger z ÖAMTC odhaduje, že se to dotkne přibližně dvou milionů držitelů a vygeneruje kolem 590 milionů Kč zbytečných administrativních nákladů. Čísla pocházejí z interních propočtů autoklubu, nikoli ze státní analýzy, ale mechanismus, který je vyvolává, je přímo v textu zákona.

Proč chybí digitální řešení

Celý problém by odpadl, kdyby Rakousko zavedlo digitální nálepku současně s novými intervaly. Stačilo by změnit záznam v databázi a řidič by nemusel nikam jezdit. ÖAMTC na to upozorňuje opakovaně a mluví o „digitální nálepce“ jako o podmínce, bez které reforma nemůže přinést skutečnou úlevu.

V dohledaných oficiálních materiálech (ministerském návrhu, vysvětlující zprávě ani ve výborovém znění) ale digitální nálepka nefiguruje. Vláda důvod, proč ji nezařadila, v žádném z těchto dokumentů nerozvedla. Výsledek je paradoxní: stát chce snížit počet kontrol o 1,29 milionu ročně, ale v přechodovém období pošle dva miliony lidí na cestu, která s technickým stavem jejich auta nemá nic společného.

Alpské regiony: úspora na papíře, riziko v praxi

ÖAMTC přidává ještě jeden argument. Z dat rakouské databáze kontrol vyplývá, že auta v horských oblastech stárnou rychleji. Po pěti letech vykazuje alespoň jednu těžkou závadu zhruba 25 % vozidel v nížinách, ale 38 % v okrese Liezen. Po deseti letech je poměr 35 % ku 56 %. Příčinou je tvrdší zima, intenzivnější solení a rychlejší koroze brzd, výfuků a náprav.

Vládní vysvětlující zpráva negativní dopady na bezpečnost „neočekává“ a odkazuje na servisní intervaly výrobců, varovné systémy moderních aut a sezónní výměnu pneumatik. Rakouskou studii, která by přímo kvantifikovala vliv delších intervalů na nehodovost, ale v podkladech nenajdeme. Ani na jedné straně sporu.

Pro český kontext stojí za zmínku, že Česko už dnes funguje v režimu 4+2, tedy první kontrola po čtyřech letech a pak každé dva roky. Rakousko se novým modelem tomuto standardu přibližuje v první fázi, ale po desátém roce zůstává přísnější. Minimální požadavek směrnice EU 2014/45 je právě onen režim 4+2.

Reforma, která dává smysl, až po přechodu

Samotná myšlenka delších intervalů je racionální. Rakousko patřilo k zemím s nejčastějšími kontrolami v EU a posun k modelu 4-2-2-2-1 odpovídá evropskému trendu. Ekonomická logika funguje, v ustáleném stavu, kdy všechna auta jedou podle nového kalendáře. Politicky ji ale poškozuje právě to, co mělo být technickým detailem: analogová nálepka, kterou nikdo nepřevedl do digitální podoby. Dva miliony řidičů tak dostanou místo slíbené úlevy pozvánku na cestu, jejímž jediným účelem je výměna kousku plastu na čelním skle.