Zakázat auta, to by bylo velice jednoduché a krátkozraké řešení. Za znečišťováním planety jsou totiž úplně jiné příčiny.
Mít svůj vlastní soukromý automobil je dnes samozřejmostí téměř pro každého člověka ve vyspělé části světa. Nedávno vyšel na jednom polském webu článek, který se zabýval tím, že by lidé neměli vlastnit auta, protože by to mělo pozitivní dopad na světové klima. A i u nás, na českých ekologických portálech, lze najít články psané v podobném duchu. Může nastat doba, kdy budou lidé o tento důkaz demokracie a svobody připraveni?
Logika v zákazu strojů, které produkují CO2, je. Jsou to auta?
Na takové téma se jistě hodí podívat se podrobněji. A zaspekulovat si, jestli by omezení soukromého vlastnictví aut pomohlo ekologii. Zda by zaručilo snížení produkce emisí CO2 a vyřešilo také otázku rostoucích cen paliva. Samozřejmě, že v aktuální době nic takového, jako oficiální zákaz aut v soukromém vlastnictví, nehrozí. Ale co kdyby?
Automobilismus, tak jak jej známe dnes, tady není odnepaměti, jak by se mohlo zdát. Do doby, Než Henry Ford přišel s pásovou výrobou, patřilo vlastnictví auta mezi výsady bohatých, až sériová produkce snížila náklady. A tím i prodejní ceny, natolik, že si auto mohli dovolit i lidé mimo společenskou smetánku a ekonomickou elitu. Takže jedno auto v ulici, to už tady bylo. Netřeba ale vzpomínat na první dekády minulého století.
Lidí je u nás stejně, aut víc. No a co?
Ani v dobách, které jsou poměrně nedávné, v osmdesátých letech 20. století, nebylo běžné, že by každá rodina vlastnila auto. Zcela nestandardní bylo, aby v rodině byly dva automobily či více, pokud člověk nebyl sběratel. Ale i jeden vůz už byl považován za nadstandard. Statistika mluví jasně, v roce 1985 byl počet obyvatel v české části ČSSR zhruba 10,3 milionu. A na těchto deset milionů lidí připadaly 2 miliony aut.
Dnes je při podobné lidnatosti, aktuálně žije v ČR cca 10,5 milionu obyvatel, počet aut u nás asi 6,4 milionu. Je obvyklé, že dnes autem jezdí člověk sám, tedy v počtu jedné osoby, bez spolujezdců. Což je, zcela objektivně, méně racionální, než kdyby jelo auto stejnou trasu v plné obsazenosti. Existují myšlenky zavánějící raným komunismem, že by člověk neměl jezdit sám a měl s sebou vždy někoho vozit.
Vozit spolujezdce je v pořádku. Pokud řidič chce, ne že musí
Souseda, paní od vedle, člověka, kterého potká na ulici. Nápad, který hraničí s odevzdáním soukromého majetku do služeb společného zájmu, a to už tady bylo. Všechno všem a nikdo neměl nic. Nařizovat někomu, aby bral do auta další osoby, je nepřípustné. A z druhé strany, už tady přece něco takového bylo, fungovalo, přirozeně a nenuceně. Jmenovalo se to autostop.
Stopaři stáli u krajnice s palcem nahoru a bylo obvyklé, že nečekali dlouho, vždy je někdo svezl. Kdyby dnes média nestrašila lidi a každý druhý čtenář bulváru a dezinformačních webů neměl potencionální smrt z vyděšení, určitě by bylo kolem silnic vidět stopařů víc. Samozřejmě, je zde určité bezpečnostní riziko, ale člověk se selským rozumem by měl poznat a rozhodnout, kdy a kde se na stop postaví a ke komu do auta sedne.
Sdílení aut může fungovat. Autostop také, to už víme
Nicméně, nařizovat soukromým vlastníkům aut, aby vozili cizí lidí, je nepřípustné, přirozenému postupu, autostopu, se není třeba nijak bránit. Naopak, ta myšlenka lze rozvinout natolik, že by šla udělat aplikace, která by registrovala prověřené řidiče. Prostě takový Uber zadarmo. Pokud už neexistuje, zde musí autor článku přiznat, že jako motoristický publicista a majitel několika aut stopem, na kole, vlakem či busem nejezdí a nemá představu o alternativní dopravě.
Zazní to i teď a pravděpodobně ještě několikrát níže v textu. Nové a alternativní cesty jsou v pořádku, ať jde o méně aut mezi lidmi, sdílení aut, půjčování či rozšíření elektromobility. Elektromobil ano. Ale pouze přirozenou cestou! Sdílení aut je normální například ve světě závodních automobilů. Nedává smysl, aby jeden člověk vlastnil jedno auto, existují skupiny, týmy, které mají dohromady jeden závodní speciál a dělí se o něj.
Vše zdražuje a i vyšší cena nových aut může být ok
Proč ne, funguje to jak ekonomicky, tak i na společenské bázi. Parta nadšenců utratí méně peněz a navíc se společně věnuje reálnému hobby s reálnými lidmi, nejde o žádné tlachání na fejsu. Sdílení aut je jistě v pořádku, pokud se člověk chce dělit o auto s někým jiným. Je zcela v pořádku, pokud auta bude dražší, než jsou nyní a než byla v několika posledních letech.
Tak jako se zdražují služby, tak jako rostou ceny jídla v restauracích, může se stát, že vystřelí i ceny nových aut. V pořádku, je tady neviditelná ruka trhu jako optimální hybatel ekonomiky a ta ukáže, kdo si co koupí a za kolik. Nelze, aby byly protlačovány elektromobily na úkor spalovacích aut. Kdo chce auto na elektriku, ať si ho koupí, proč ne. Může to dávat smysl. Kdo ho nechce, ať dál jezdí na benzín či naftu.
Dávají elektromobily při ceně energií ještě smysl?
Paradoxem je, že zrovna u nás by elektromobilita mohla být dostupná, máme dvě jaderné elektrárny, které by zvládaly zásobovat za dostupné ceny nejenom domácnosti, ale i nabíječky. Díky součásti burzy energií stojí elektřina tolik, kolik stojí. A provozovat elektromobil může být výsadou jen omezené skupiny lidí. Drahá nová auta, drahá elektřina, to vše může mít za následek to, že se lidi budou více starat o ojetiny, které mají doma. Opět v pořádku.
Pokud si člověk nekoupí „nové“ auto jednou za tři roky, ale třeba za pět, deset let. Není zapotřebí, aby bylo produkováno tolik nových aut. Vlastnit auto dlouhodobě bylo opět v minulosti velmi běžné a normální, lidé svá auta udržovali a auta byla kvalitnější. S nižší výrobou nových aut klesne těžba drahých kovů, klesnou emise C02 nákladních lodí převážejících jak suroviny, tak hotová auta.
Auto by nemělo být jako krátkodobé spotřební zboží
Opět, vše může probíhat přirozenou cestou, stačí nechat věci plynout samovolně. Než aby stát nařizoval něco řidičům a omezoval jejich možnosti a práva, měl by bojovat za ekologii třeba vybudováním perfektně fungující infrastruktury. Autobusovou a železniční dopravou bez výpadků, výluk a zpoždění. Zde může fungovat to, že stát bude vlastnit společnosti zajišťující veřejnou dopravu. Když ne zdarma, tak za přijatelné ceny.
A tako skutečnost může motivovat lidi, aby namísto do auta sedli na vlak, tramvaj či trolejbus. Za dvacku se dostat rychle na druhou stranu Prahy je jistě pohodlnější a efektivnější než poskakovat hodinu v koloně. Pokud někdo musí (chce) jet sám autem, je to jeho volba. Přirozený výběr, opět tady zaznívá to slovo, je nejlepší cestou. Celá tato spekulace neřeší jeden zásadní fakt. A tím je existence politicko-obchodních zájmů určitých jednotlivců a skupin.
Každý by měl jezdit tím, čím chce a s kým chce
Když by skutečně měl někdo z kompetentních lidí z řad nejvyšších manažerů globálních společností či politických struktur či vlád zájem o snížení emisí CO2, začal by řešit lodní dopravu a nechal automobily v soukromé vlastnictví být. Auta mají totiž zanedbatelný podíl na znečišťování planety. A to se bavíme stále pouze o dopravě. Produkce škodlivých plynů z průmyslu, to je úplně jiná kategorie.
Zájem o to, aby Čína a USA omezily výrobu, neexistuje. Jakákoli myšlenka o tom, že by lidé neměli vlastnit auta, je tak pouze prostředkem k tomu, jak více běžným lidem utáhnout opasky, jak jím masivněji sáhnou osobní svobodu. Přinutit je ještě víc sklopit hlavu. Ke zlepšení ekologické a ekonomické situace není totiž potřeba zakazovat lidem vlastnit auta. Ryba totiž páchne od hlavy a v zájmu záchrany planety by se mělo začínat ne od běžných lidí, ale vlád, globálních gigantů a nadnárodních korporací.
PŘEČTENÍ: 255632
Rady
|
PŘEČTENÍ: 260676
PŘEČTENÍ: 258013
