Zastavit supersport za mnoho milionů Kč na místě pro postižené, to je společensky nepřijatelné. Nebo je to vlastně všechno jinak?
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Parkování na vyhrazených místech pro osoby se zdravotním postižením je v Česku i v zahraničí téma, které dokáže rozproudit emoce nejen mezi motoristy, ale i mezi kolemjdoucími. Myslím tím, když na místě vyhrazeném pro postižené parkuje někdo, kdo tělesné postižení nemá. Když se na takovém místě objeví běžný hatchback nebo rodinné SUV, většina lidí to sice nese nelibě, ale málokdy to vyvolá větší rozruch. Spíš si toho ani nikdo nevšimne. Jenže pak se na modrém poli s piktogramem vozíčkáře zjeví něco, jako je Lamborghini. A je to najednou úplně jiná liga.
Parkovat na místě pro postižené mohou pouze postižení
Přesně to se stalo v jednom menším dánském městě. Tam se během běžného dne na parkovišti před obchodním centrem objevilo Lamborghini Huracán. Auto, jehož cena se pohybuje v řádech milionů korun, stálo přímo na místě vyhrazeném pro invalidy. Okamžitě se kolem vozu začali shromažďovat lidé, někteří vytahovali mobilní telefony a pořizovali fotografie, jiní jen nevěřícně kroutili hlavou. Všichni se shodli na tom, že takové chování je nejen neomluvitelné, ale i nepochopitelné. Vždyť kdo by čekal, že někdo, kdo si může dovolit supersport, bude ignorovat základní pravidla slušnosti a ohleduplnosti?
Přiznám se, že i já bych v takové situaci asi nevěřícně zíral. Lamborghini Huracán je samo o sobě magnetem na pozornost, jeho ostré linie, nízký profil a burácející motor nenechá nikoho chladným. Mě ne. Mám rád Lamborghini. Ale zaparkovat s takovým strojem na místě, které je určeno těm, kteří místo skutečně potřebují, to už je opravdu silná káva. Lidé na místě začali spekulovat, zda má řidič alespoň platné povolení k parkování na takovém místě. Nebo zda jde jen o dalšího arogantního majitele drahého auta, který si myslí, že pro něj pravidla neplatí. Někteří dokonce volali městskou policii, jiní se snažili najít majitele vozu a konfrontovat ho přímo.
Dav nemá rád, když bohatý člověk využívá nějaké výhody
A právě v tu chvíli přišlo překvapení, které nikdo nečekal. Na sociálních sítích se strhla bouře nevole. Lidi prý pobouřeně sdíleli fotky a majitele uráželi. Do té chvíle, než zareagoval svým komentářem. Přidal fotku průkazu ZTP a fotku svých dvou protéz. Takže vše bylo v pořádku. Nicméně přiznejme si, že většinou se vidí to, že člověk kartičku ZTP nemá. Zažil jsem to mnohokrát. Stejně jako jsem viděl auto, které mělo za oknem kartičku ZTP. Ale řídil ho člověk, který neměl krk a do postiženého měl hodně daleko.
Sarkasticky bych to tipoval tak na mentální postižení. S úctou ke všem postiženým. Chci tím říct, že tohle prostě není v pořádku. Jeden konkrétní případ s Lamborghini je spíše výjimkou. Jistě, kolikrát jsme už v duchu nadávali na „arogantní boháče“, kteří si myslí, že pro ně pravidla neplatí. Přitom jsme vůbec netušili, jaký je skutečný příběh za volantem. V tomto případě se ukázalo, že majitel Lamborghini neporušil žádné předpisy.
Výjimkou jsou, ale skutečně jde o jehlu v kupce sena
A navíc svým přístupem ukázal, že i lidé s hendikepem mohou být milovníky automobilů. A že jejich sny nejsou o nic méně hodnotné než sny kohokoliv jiného. Je to ale jehla v kupce sena. Přiznám se, že mě osobně tento příběh donutil zamyslet se nad tím, jak často jsme ochotni někoho odsoudit jen na základě značky auta. Nebo jeho vzhledu. A to aniž bychom znali celý příběh. A možná je to i výzva pro nás všechny, abychom byli v podobných situacích méně přísní a více otevření. Pokud bych měl z této situace vyvodit nějaké ponaučení, pak je to především to, že bychom měli být opatrní v rychlých soudech a snažit se pochopit motivace a příběhy ostatních.
Ať už jde o parkování na vyhrazených místech, nebo o cokoliv jiného, vždy je lepší nejprve zjistit fakta a teprve potom si udělat názor. Tento příběh s Lamborghini na místě pro invalidy je toho krásným příkladem. Nicméně, znovu opakuji, vím, že tohle je jen a jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. Pohrál jsem si s grafickými programy a vytvořil svou představu, jak by situace vypadala v Praze. Umím si ji hravě představit. I když častěji vídám na vyhrazeném parkovišti vozy s trojcípou hvězdou.