Zákon vám přezutí nenařizuje, ale pojišťovna se při likvidaci nehody neptá na zákon, ptá se na příčinu. A to je zásadní rozdíl.
Přelomu března a dubna si řada řidičů říká, že ještě pár týdnů počká. Zimní pneumatiky přece nejsou zakázané, vzorek je dobrý a jezdí se opatrně. Jenže právě v tomto okamžiku, kdy se asfalt otepluje a zimní pneu ztrácejí svůj jediný smysl, začíná být odklad nejdražším rozhodnutím celé sezony. Ne kvůli pokutě, ale kvůli tomu, co se stane při likvidaci škody.
Zimní pneumatika v teple brzdí jako jiné auto
Německý autoklub ADAC provedl testy, jejichž výsledky jsou přímočaré: na suché vozovce v létě auto na letních pneumatikách v kritickém místě již stojí, zatímco stejné auto na zimních je v tom okamžiku ještě přibližně na 37 km/h. V nejhorším naměřeném scénáři činil rozdíl brzdné dráhy až 16 metrů. Přitom platí, že čím vyšší teplota a čím hlubší vzorek zimní pneumatiky, tím horší výsledky, měkká gumová směs určená pro chlad se na teplém asfaltu chová jako guma přehřátá, ztrácí tvar a přilnavost. Šestnáct metrů není abstraktní číslo: je to délka dvou osobních aut za sebou, vzdálenost, která rozhoduje o tom, zda k nárazu dojde nebo nedojde.
Argument jezdím pomalu a po městě tuto fyziku nemění, pouze snižuje pravděpodobnost, že se situace nastane. Pokud nastane, brzdná dráha bude delší bez ohledu na záměry řidiče.
Pojišťovna nezkoumá zákon, ale příčinnou souvislost
České předpisy ukládají povinnost zimních pneumatik od 1. listopadu do 31. března, a to pouze tehdy, je-li na vozovce sníh, led nebo námraza, případně lze-li takové podmínky očekávat. Jakmile tato podmínka odpadne, zákon letní obutí výslovně nepřikazuje. Jenže pojišťovna při likvidaci škody neposuzuje, zda řidič porušil zákon, posuzuje, zda technický stav vozidla přispěl ke vzniku nebo rozsahu škody.
Allianz má v pojistných podmínkách pro havarijní pojištění klauzuli, podle níž může pojistitel snížit plnění, pokud porušení povinnosti mělo podstatný vliv na vznik pojistné události nebo zvětšení jejích následků. Generali Česká pojišťovna pracuje s obdobným mechanismem: při porušení povinností může plnění snížit nebo odmítnout, pokud porušení podstatně ovlivnilo vznik či rozsah škody. Jiří Moravec z UNIQA, manažer oddělení likvidace škod na motorových vozidlech, to formuluje přesně: ke krácení plnění by pojišťovna přistoupila pouze tehdy, pokud by byla prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávně zvolenými pneumatikami.
Jenže. To už je pověstné „pojišťovácké slovíčkaření”. A jestli si myslíte, že speciálně v tomto oboru nad jakoukoli jen trochu renomovanou pojišťovnou vyhrajete, vyvedu vás z omylu. Nevyhrajete. Jsou v tom mimořádně dobří, mají na to metodiky a opravdové profesionály slova, nad nimiž nemáte šanci za běžných okolností vyhrát. Klíčové slovo je prokázána, ale při nehodě na suchém asfaltu v dubnu, kde auto na zimních pneumatikách nestihlo zastavit, je tato příčinná souvislost prokazatelná poměrně snadno.
Regres přijde i tehdy, když pojišťovna zaplatila
Mnoho řidičů si myslí, že povinné ručení je bezpečná záchranná síť: pojišťovna zaplatí škodu třetí osobě a věc je uzavřena. Zákon č. 30/2024 Sb. v § 29 ale dává pojistiteli právo na náhradu toho, co za pojištěného plnil, pokud prokáže, že příčinou vzniku újmy byl technický stav vozidla neodpovídající požadavkům bezpečnosti provozu. Jinými slovy: pojišťovna škodu třetí straně uhradí, ale následně může celou částku vymáhat zpět po řidiči. Havarijní pojištění pak řeší škodu na vlastním autě, a právě tam je prostor pro krácení nebo odmítnutí plnění nejširší.
Tento scénář, pojišťovna zaplatí, pak vymáhá, je pro řidiče nejméně intuitivní a zároveň nejdražší. Povinné ručení v takovém případě nefunguje jako ochrana řidiče, ale jako přechodný úvěr, který musí vrátit.
Čtvrt milionu je dnes realistická škoda i při menší nehodě
Titulková částka 250 tisíc korun nepředstavuje katastrofický scénář, je to střízlivý odhad pro dnešní realitu oprav. Česká kancelář pojistitelů uvádí, že průměrná uhrazená majetková škoda z povinného ručení vzrostla v roce 2024 o 8,2 %, a to hlavně kvůli dražší práci v servisech, cenám náhradních dílů a modernizaci vozového parku. Americká asociace AAA zároveň zjistila, že opravy asistenčních systémů tvoří 37,6 % celkových nákladů po nehodě a výměna jediného senzoru může stát až 3 000 dolarů (přibližně 70 000 Kč). Moderní auto má těchto senzorů v nárazníku, zrcátkách a čelním skle několik. Zdánlivě běžný ťukanec na parkovišti nebo při couvání se tak může vyšplhat na částku, která před deseti lety odpovídala vážné havárii.
Pokud pojišťovna v takovém případě prokáže příčinnou souvislost s nevhodným obutím a plnění krátí nebo odmítne, nese celý účet řidič sám.
Dezén nestačí, záleží na teplotě a složení gumy
Časté přesvědčení zní: mám dobrý vzorek, takže jsem v pořádku. Zákon skutečně stanoví minimální hloubku dezénu zimní pneumatiky pro osobní auta na 4 mm, ale hloubka vzorku je jen jedna z proměnných. Zimní pneumatiky jsou vyrobeny z měkčí gumové směsi, která si zachovává pružnost při nízkých teplotách, a právě tato vlastnost se při vyšších teplotách obrací proti nim. Čím hlubší vzorek, tím více se guma při zahřátí deformuje a tím horší jsou výsledky brzdění. ADAC naměřil horší výsledky právě u pneumatik s větší hloubkou profilu, protože měkká směs se na teplém asfaltu chová nestabilně. Dezén tedy není zárukou bezpečnosti ani pojistné bezproblémovosti, je to jen jeden z parametrů, který likvidátor škody vezme v úvahu.
Zákonné minimum nestačí jako argument vůči pojišťovně, pokud technický znalec doloží, že pneumatika svými vlastnostmi přispěla k prodloužení brzdné dráhy. Přezutí není jen servisní rutina, která se dá odložit na příhodný víkend. Je to rozhodnutí o tom, kdo ponese náklady příští nehody, a s dnešními cenami oprav a jasně formulovanými pojistnými podmínkami je odpověď na tuto otázku čím dál méně nejistá.
A tento týden, kdy teploty poprvé v tomto roce vyšplhají (doufejme) i k 20 stupňům, je možná ideální doba zamyslet se nad tím, jestli by ty zimní gumy na autě přeci jen nezasloužily vyměnit. Co říkáte?
