V jakém autě na dlouhé cestě zaplatí řidič nejméně? Benzín, diesel nebo elektromobil, výsledek asi nikoho nepřekvapí, jde i o čas.
Je na dlouhé vzdálenosti výhodnější elektrické auto nebo automobil se spalovacím motorem? Otázka, která je alfou a omegou cestování. Základ toho, jestli mají nebo nemají elektromobily být považované za plnohodnotnou alternativu k naftovým a benzínovým autům. V redakci AutoŽivě vnímáme výhody elektromobilu do města. Já osobně nepotřebuji, aby mi rohlíky do obchodu vozila stará Avia s uchrchlaným dieselem. Ale co na dálnici?
Jejich revírem není dálnice, tam EV vozidla platí víc než TDI
Zajímavá je zkušenost motoristických novinářů Xataka, kteří vyjeli na dlouhou trasu v elektrických autech s jasným cílem. Prověřit, co je výhodné, co není. Cesta vedla z Berlína do Madridu, 2 500 kilometrů přes země, kde se mění ceny i profil dálnic. Zůstala ale jedna disciplína, držet tempo, neztrácet čas a vyhodnotit, co dává smysl. Výběr aut nebyl náhodný, Tesla Model Y Long Range RWD a Tesla Model 3. Obě ve verzi Long Range. Dvě karoserie, dvě aerodynamiky, dvě hmotnosti, ale jeden společný jmenovatel. Síť a software Tesly.
Na papíře to vypadalo snadno. Plánovač tras nutně upřednostní vlastní Superchargery, ale není slepý k okolnímu světu. Ukáže i cizí sítě. Pro tenhle test se nechali řidiči vést, bez hrdinství. Přesně tak, jak by to udělal řidič, který nechce experimentovat, ale dojet. Režim je brzy jasný. Zastávky v rytmu 200 až 300 kilometrů, což v evropském dálničním provozu odpovídá obvyklé vzdálenosti na jeden zátah. Realita u stojanu přináší první paradox, který není novinkou, ale v součtu dní se projevuje zřetelně. Několikrát je auto připravené dřív než člověk.
Rychlonabíječky fungují, ale člověk si za čas draze připlatí
Nabíjení doběhne v rámci kávy nebo dřív, než se vrátí řidič z toalety. To je detail, který se dobře vypráví, ale teprve bilance řekne, co to znamená pro peněženku i plán cesty. Když se porovnává elektřina s fosilními palivy, nejde o pocit, ale o metodiku. Referenční údaj pro benzín je spotřeba 7 litrů na 100 kilometrů, pro naftu 5,5 litru na 100 kilometrů. To jsou čísla, která se dají obhájit a neohýbají realitu ve prospěch ani jedné strany. Z jízdy napříč Evropou to vyšlo následovně. Po necelých 2 500 kilometrech a jízdě z velké části postavené na dobíjení rychlými Superchargery je rozdíl oproti naftě 53,62 €. Ovšem ve prospěch dieselu.
Přepočteno na naši měnu je to asi 1 370 kč. A když se to samé položí proti benzínu, naroste rozdíl na 136,61 €. Tedy asi 3 490 Kč. Kdo řeší v rámci cestování jen poměr čas a peníze, neřeší ujeté kilowatthodiny v excelu. Faktem zůstává, že na dlouhé dálniční přesuny se diesel pořád jeví výhodněji. Není to žádný výstřel od boku, ale výsledek dvou věcí, které jsou prostě dané. Infrastruktura je výkonná, ale za výkon se platí. Čím víc se člověk drží nejrychlejšího nabíjení, tím víc si kupuje i pohodlí a spolehlivost. A platí víc.
Na dlouhé cesty se elektromobily nehodí, jsou příliš nákladné
Pokud by se plán cesty postavil jinak, s nočním nabíjení? Ano, pokud pauza trvá tak dlouho, jako spánek, vyšla by ekonomika elektřiny o poznání příznivěji. Ale kdo chce jet tak, že vlastně nejede? Cena je tedy vyšší za elektřinu než za srovnatelnou potřebu fosilního paliva. A teď druhá půlka rovnice, čas. Podle zdroje se během výletu stalo mnohokrát, že auto bylo připravené rychle. Na počkání. I tak ale stále narážíme na fyziku nabíjení. To je důvod, proč v součtu vychází dálniční diesel lépe.
Plná nádrž, pět minut u stojanu, síť čerpacích stanic všude a žádná nutnost cokoliv plánovat. Na tom se nic nemění ani v době, kdy se stojany nabíječek objevují víc a víc, už dávno nejsou exotickým úkazem. Jaký vidím tedy vlastně výsledek celého zamyšlení? V komentářích pod článkem dejte vědět, co si myslíte vy. Moje pointa je, že jízda, která proběhla v reálných podmínkách, nepopírá elektrický potenciál. Ale jasně definuje, co dnes stojí čas na cestu. A že elektřina je vhodná spíše do města.