Na naší planetě je několik míst s velmi vysokou koncentrací automobilů, na které však jejich výrobci nejsou nikterak pyšní. A navíc jich přibývá, což nevěští nic dobrého.
Zkusili jste se někdy sami sebe zeptat, co se děje s vyrobenými, ale neprodanými automobily? Zkrátka těmi, co se vyrobí mimo zakázkové knihy a objednávky a pak smutně čekají u dealerů na svoje případné zákazníky? A pokud se tito neobjeví, uběhne modelový rok a přijdou nové modely, jsou jednoho dne naloženy a odvezeny – kam vlastně? Proč se vlastně vyrábí automobily „na sklad“, když potom dlouhé měsíce a roky stojí pod širým nebem a chátrají? Pojďte se na to podívat s námi. Jedná se o jednu z největších ostud všech automobilek.
Hřbitovy automobilů, často žel zcela nových
Existenci „hřbitovů automobilů“ vám potvrdí každý odborník, věnující se problematice výroby automobilů. Je to jakási pomyslná černá tečka na krásném a bezstarostném světě nových automobilů, která denně vídáme v televizních reklamách většiny automobilek. Za tímto bez chybičky se tvářícím příběhem jsou ve skutečnosti skryty desítky dalších příběhů, jejichž obraz už tak pěkný není a jejichž publikování v prime timu na hlavních kanálech si opravdu výrobci nepřejí.
Moc by to totiž jejich pracně (a draze) budované image nepomohlo. Jaké příběhy to vlastně jsou? Shrnuli jsme je pro vás do následujícího přehledu:
Pět utajovaných hříchů výroby automobilů:
- značný dopad na ekologii při těžbě nerostů, potřebných k výrobě automobilů
- přesouvání výroby do stále levnějších a levnějších destinací
- automobily jsou sice čím dál modernější produkty, ale jejich „trvanlivost“ a dlouhověkost se rok od roku snižuje
- celková uhlíková stopa je u automobilů větší než ta, která je udávaná
- neprodané a nerecyklované automobily plní odstavné plochy po celém světě a škodí životnímu prostředí
Kdybychom tuto „hříšnou pětici“ brali bod po bodu a každému věnovali samostatný článek s detailním popisem dané problematiky, zabere nám to týden psaní a ještě nebudeme hotovi. Například přesouvání výroby stále více a více na východ je něco, co se evropskému uživateli evropských automobilů nečte zrovna dvakrát dobře. Pro výrobu některých komponentů je západní Evropa zkrátka již příliš drahá. Nás však bude zajímat bod poslední, věnující se „skladování“ vyrobených a neprodaných automobilů.
Proč se vlastně vyrábí automobily „na sklad“?
Otázka z titulku napadne každého, kdo se jen trochu zamyslí nad zdánlivě nesmyslným počínání automobilek. Těm autům, která po tisících a desetitisících stojí po různých plochách po celém světě totiž technicky nic není, často to jsou zcela stejné modely, jaké koupíte za drahé a vydřené peníze u vás v shoroomu na kraji města. Mnozí by si možná řekli „tak já si nějaké vezmu, když vy je tam necháváte chátrat“. Kupodivu, nevezmete. Nejenže jsou areály většinou hlídané, ale přihlásit takové auto by byl nadlidský úkol.
Proč se tedy vlastně vyrobí něco, o čem se téměř jistě ví, že se to neprodá? Důvodů je několik. Tím prvním bývá špatné naplánování výroby konkrétního modelu, kdy o něj zkrátka není takový zájem, jako se původně předpokládalo. Nebo chybí nějaký důležitý komponent k dokompletování vozu (aktuálně nejčastěji polovodičové čipy). Výroba automobilu je velmi složitý organismus s úzce propojenými dodavatelsko-odběratelskými vztahy, jejichž narušení může způsobit větší krizi, než vyrobení vozidel na sklad.
Kolínská Toyota zastavuje na měsíc výrobu
Aktuálně vidíme takovou situaci například u kolínské Toyoty, která od úterý 24. ledna 2023 zastavila na měsíc výrobu a s ní budou muset zastavit výrobu i mnozí její dodavatelé. Což v důsledku znamená tisíce zaměstnanců na nucených dovolených či překážkách v práci, stejně jako krizové scénáře v mnoha firmách. Hlavním důvodem jsou chybějící čipy, v Číně totiž došlo s ohledem na tamní covidovou situaci k lockdownům právě v regionech, kde se tyto čipy vyrábí. Ale nejsou to jenom čipy, chybí suroviny i další komponenty.
Proto se automobilky do poslední chvíle snaží nezastavit linky (i za cenu výroby na sklad), protože jejich zastavení spustí dominový efekt v úzce navázaných řetězcích, které je obtížné znovu navazovat a udržovat. Automotive dneška je vcelku drsný, „adrenalinový sport“, ve kterém se situace mění často ze dne na den. I kvůli kombinaci několika krizových faktorů v poměrně krátké době, z nichž některé se nečekaně vrací do hry (Covid v Číně). Proto je častokrát lepší vyrobit bez čipů a doufat, že je bude možné v krátké době dodatečně nainstalovat.
A pokud se tak nestane? V takovém případě auta čekají na svůj osud, a není třeba si nalhávat, že zůstávají stále nová. Nezůstávají. I půl roku pod širým nebem bez jakékoli údržby znamená, že uvést auta do původního stavu nebude úplně rychlé. A levné. Je možná škoda, že automobilky například neprodají tato auta „pod cenou“ potřebným, hospicům, rodinám s postiženými dětmi a podobně. Jenže prodat taková auta se slevou by pravděpodobně znamenalo, že nová by si již nikdo za plnou cenu nekoupil. Kapitalismus někdy dokáže být poměrně nekompromisní.
Polovodičová krize: jsme nuceni vyrábět na sklad
Pro příklad ostatně nemusíme chodit nijak daleko, výrobu na sklad a dodatečnou montáž čipů praktikovala Škoda Auto během jedné z polovodičových krizí v minulých měsících, odstavené Octavie bylo možné spatřit na vícero místech České republiky. V USA zase VW vykupoval od zákazníků dieselové TDI verze svých vozů v rámci aféry Dieselgate a dopředu věděl, že je defacto už nikdy nikomu neprodá. A zaplňoval s nimi odstavné plochy nejen v Kalifornii, jak je ukázáno i v přiloženém videu:
Jak to vidí AutoŽivě.cz
Problematika odstavených a pomalu chátrajících automobilů se po celém světě stává nemilou, pokud možno nekomunikovanou a spíš víceméně tajenou skutečností. Pochopitelně, nikdo se nechce chlubit, že si v 21. století nedokáže ani technicky, ani finančně, ani obchodně, zkrátka jakkoli poradit s moderními automobily, jimž v drtivé většině případů nic nechybí a jsou schopné provozu. Jen je zkrátka „výhodnější“ je neprodat vůbec.
Což popravdě není dnes, v době rozvírajících se nůžek mezi chudobou a bohatstvím nic, co by PR a reklamní oddělení jakékoli automobilky chtěly ukazovat. V těch „uzemněných“ autech jsou totiž ztracené miliony dolarů, které se na druhé straně musí někde dohnat. Ve všech těch rozesmátých a pozitivních reklamách by tedy muselo být napsáno, že v ceně nového automobilu jsou i další tři, které někde chátrají na poušti v Kalifornii… A to opravdu není nic k radosti ani k obdivu.
Nemluvě o ekologických rizicích, všechna ta auta pod sebe pomalu, zato dlouhodobě „něco“ upouští, byť jsou často bez náplní. A kdyby jednou došlo na podobné „skladování“ i elektromobilů, nikdo nechce domýšlet, kde by to mohlo skončit. Doufejme, že se najde důstojnější konec života automobilů, než na „volných“ plochách po celé zeměkouli. Není to hodno pokroku, kterému by 21. století mělo být přislíbeno.
Tušili jste, kde končí neprodané automobily?
Rady
|
PŘEČTENÍ: 118789
PŘEČTENÍ: 119724
