Ačkoli policie svoji akci dopředu masivně ohlašovala, a dokonce využila 20 000 návrhů od občanů na umístění radarů, stejně vydělala za 24 hodin balík peněz. Jsme tak nepoučitelní?
Nedávno uskutečněná akce české policie Speed Marathon dokázala, že co se rychlosti týče, jsme jako čeští řidiči zřejmě opravdu nepoučitelní. Ačkoli byla „měřicí“ akce nahlášena dlouho dopředu, a dokonce policie vyzvala občany k tomu, aby jí poslali svoje tipy na „nová měřená místa“, přesto za jeden jediný den „spadlo“ do policejních osidel 1 578 hříšníků s překročením rychlosti. 1 600 za jeden jediný den! Absurdní. Pojďme se na to podívat společně.
Češi udávali vždy, mění se jen reálie a skutková podstata
A úvodem se zastavíme ještě u onoho vcelku novátorského přístupu, a totiž že policie sama vyzve občany, aby jí „poradili“, kde má vlastně měřit. Zajímavé. S mottem „Pomáhat a chránit“ na dveřích svých automobilů by jeden u státem placené ozbrojené organizace čekal, že si s něčím takovým, jako je výběr lokace na umístění radaru, poradí sama. Jak vidno, možná poradí, ale pokud může využít „bezplatných“ služeb lidu, proč by je nevyužila. S jednou možná zajímavou poznámkou.
Neb komu jinému než policii by měl být znám jeden z našich typických národních rysů. Popravdě, nepíše se mi to snadno a je to jeden z důvodů, proč nejsem tak úplně pyšný na to, že mám v „občance“ českou národnost. Jsme totiž národem udavačů, práskačů a žalobníčků, nazývejme to, jak chceme. Jeden z nejkřiklavějších případů? Pražské gestapo za protektorátu v podstatě nemuselo nikdy nic „šetřit“. Naopak, muselo odmítat „občanská podání“. Která pak stačilo jen sebrat ze stolu, zajet na danou adresu a dotyčného/dotyčnou také „sebrat“. S důsledky nám všem známými.
A za dalšího fungování tohoto státu se nic nezměnilo. Státní bezpečnost, Veřejná bezpečnost a následně Policie ČR moc dobře ví, kolikrát jí v podstatě sebral práci ten který snaživý spoluobčan, který do protokolu „napráskal“ svého souseda, kamaráda, či dokonce někoho z rodiny. Ne, nepíše se to – a asi ani nečte – nijak lehce. Ale zkrátka to k nám patří, naše zdánlivě nekonečné hrbení zad již od dob Habsburků si na naší národní mentalitě vybralo svou daň.
Policie při „Speed Marathonu“ s tím možná počítala
Netuším, jestli právě s tímto naším národním rysem naše dopravní policie počítala, když vyzvala spoluobčany, aby jí dávali „tipy“, kde měřit při akce Speed Marathon konané minulý pátek, 19. dubna. Pravdou však zůstává, že úspěch se dostavil. Jak se píše přímo na webu naší policie, do akce bylo zapojeno 727 policistů, kteří během dne zkontrolovali téměř 4 700 vozidel. Přestože byla veřejnost předem informována o probíhající akci a stanovištích, policisté zaznamenali během 24 hodin celkem 2 166 dopravních přestupků.
Z nichž 1 578 případů bylo porušení stanovených rychlostních limitů. Celková částka za udělené pokuty činila 3 555 200 Kč. Jinými slovy. Za jeden jediný den při předem masivně ohlašované akci vybrala policie na pokutách přes tři a půl milionu (!!!). Dovedete si představit, kolik by policie vybrala (a kolik by denně mohla vybrat), kdyby akci nehlásila?! Jen když znásobíme 3,5 milionu 365, dojdeme k absurdní částce. 1 277 500 000 korun. Nezavolá ministr financí na „dopravku“?
Výsledek je tristní. Podobně jako morálka řidičů
Jsme nepoučitelní. Máme rádi rychlost, neděláme si nic z porušování předpisů a myslíme si, že máme vždy všechno pod kontrolou a právě ta naše rychlost je pro tento úsek optimální, ty přikázané jsou zbytečně přísné a svazující. A nás přece nebude nic a nikdo svazovat, máme demokracii. Nevím, jestli takto nebo nějak podobně uvažují ti, kdo donekonečna překračují povolené rychlosti. Co vím zcela jistě, že je to hloupé, zbytečné, nesmyslné. A co víc, drahé. V důsledku pro všechny z nás.