Jak moc můžete šlapat na plyn, než vás radar skutečně vyfotí? Zde je jasný přehled tolerancí rychlostních kamer a radarů v Česku.
Jak moc můžete šlapat na plyn, než vás digitální špion s objektivem na stojanu nad silnicí vyfotí? Jinak řečeno, jaká je tolerance těchto elektronických udavačů? To je kapitola sama pro sebe. Kapitola, kterou za pár okamžiků pomyslně prolistujeme. Faktem je, že mnoho řidičů při zahlédnutí rychlostního radaru reflexivně zpomalí a nervózně se podívá na tachometr. Strach z pokuty funguje okamžitě. Rychlostní kamery jako strážkyně silničního pořádku jsou dnes všudypřítomné, staly se nedílnou součástí našich silnic.
Velký bratr je dnes všude, kamery jsou na každém kroku a měří
Ať už se nám to líbí, nebo ne, jsou tady a hlídají. Ale jak vlastně fungují a jak moc musíme překročit rychlost, aby se spustil nepříjemný blesk? Otázka, která trápí nejednoho řidiče. Tolerance rychlostních kamer se liší v závislosti na zemi, regionu, ale i na konkrétním typu zařízení. Obecně se ale dá říct, že kamery mají určitou odchylku, jež se pohybuje v rozmezí několika kilometrů za hodinu. Například v Polsku údajně kamery začínají fotit až při překročení rychlosti o 10 km/h.
V zásadě by to znamenalo, že pokud jedete v obci, kde je povolená padesátka, kamera vás „cvakne“ při 60 km/h. Máte smůlu. Ale pokud jedete 55 km/h, můžete být v klidu. Tedy, teoreticky. Stačí přejet hranice zpět k nám do ČR a je to jinak. Žádná benevolence 10 km/h. Měření rychlosti v Česku pomocí radarů rozhodně není nudné. V praxi to vypadá tak, že na silnicích potkáte několik typů zařízení. Ta mají ovšem jediný cíl, zjistit, jestli jedete podle předpisů, nebo si z rychlostních limitů děláte trhací kalendář.
Ať už jde o stacionární radary, úsekové měření, nebo mobilní radary v policejních autech, záměr je vždy stejný. Zachytit vaši rychlost a případně vás „odměnit“ fotkou, která vám přijde domů i s pozdravem v podobě pokuty. Nebo se tohle všechno vyřeší hned na místě. Záleží na typu radaru a měření. Stacionární radary jsou takové ty klasické „budky“ u silnice, které většina řidičů zná a často před nimi brzdí na poslední chvíli. Tyto radary fungují na principu dopplerovského radaru – vysílají elektromagnetické vlny, které se odrazí od projíždějícího auta, a podle změny frekvence vlny spočítají rychlost.
Na nových dálnicích v ČR jsou desítky radarových kamer
Pokud překročíte povolený limit, radar vás vyfotí, a to včetně registrační značky. Moderní zařízení zvládnou rozpoznat i typ vozidla, takže výmluvy typu „to nebylo moje auto“ moc nefungují. Některé radary jsou vybavené infračerveným přísvitem, takže vás vyfotí i v noci nebo za špatného počasí. Úsekové měření je další specialita, která se v Česku rozmáhá čím dál víc. Funguje to jednoduše, na začátku a na konci úseku jsou kamery, které zaznamenají čas vašeho průjezdu. Systém pak spočítá průměrnou rychlost mezi těmito body.
Pokud je vyšší než povolená, opět následuje fotka a pokuta. Tady nestačí jen na chvíli zpomalit před kamerou, musíte jet pomalu celý úsek. Systém je téměř neomylný a neřeší, jestli jste zrychlili jen na pár vteřin, počítá se průměr. Policisté mají k dispozici jak klasické radary, tak moderní laserové měřiče. Laserové pistole jsou extrémně přesné a dokážou změřit rychlost konkrétního auta i v hustém provozu. Policista si vás jednoduše „zaměří“ a během vteřiny ví, jak rychle jedete.
Policie ČR může měřit mnoha způsoby, stacionárně i za jízdy
Výhodou pro policii je, že měření může probíhat za jízdy i za stání a často na místech, kde byste radar vůbec nečekali. Policisté mohou měřit i v civilních autech bez označení, takže nikdy nevíte, kde na vás číhá past. A jak je to s tou zmíněnou tolerancí? V Česku platí, že při měření rychlosti se odečítá tzv. technická tolerance měřicího zařízení. U rychlostí do 100 km/h se odečítá 3 km/h, u vyšších rychlostí pak 3 % z naměřené hodnoty. Takže když jedete v obci 53 km/h, po odečtení tolerance vám zůstane 50 km/h a pokuta vás pravděpodobně mine.
U vyšších rychlostí je to podobné, například při 110 km/h na dálnici se odečítají 3 %, což je 3,3 km/h, takže výsledná rychlost je 106,7 km/h. A co se děje po změření? Pokud vás radar zachytí, systém automaticky pořídí fotku, na které je jasně vidět registrační značka, čas, místo a naměřená rychlost. Tyto údaje se pak zpracují, a pokud je přestupek jasný, přijde vám domů výzva k uhrazení pokuty. Ještě bych zmínil proměřování systémů v autech.
Na tachometru můžete mít třeba 135 km/h a stále jedete legálně. Přesně tolik ukazuje v mém autě tachometr, když reálně jedu 130 km/h. Když měřím rychlost pomocí navigace, je tam odchylka 5 km/h. To vlastně znamená, že na tachometru mám 135 km/h, ale neporušuji reálně předpisy. Mohu jet tedy ještě rychleji, když jsem cca na rychlosti 138 km/h na tachometru, ve skutečnosti jedu 133 km/h. A to jsem stále v rámci tolerance. To není z mé strany návod k porušování pravidel, jen konstatování faktu. Navíc u každého auta je to jinak.