Klasická paliva nemusí pohánět všechno, není třeba je ale zabíjet elektřinou. Existuje řada výhodných alternativ a řešení.
Automobilový svět je plný překvapení a někdy se objeví technologie, která doslova převrátí zažité představy naruby. Právě teď se v Německu rodí motor, který nepotřebuje ani kapku benzínu, obejde se bez nafty, a dokonce v něm nenajdete ani baterii. Přesto dokáže pohánět auto, a přitom nevypouští do ovzduší žádné emise CO2. Už jsme o tom v redakci AutoŽivě psali. A přesto mě to stále udivuje. A to ve dvou rovinách. Když jsem se poprvé setkal s informací o tomto projektu, musel jsem si několikrát ověřit, jestli nejde o nějaký vtip nebo marketingový trik.
Amoniak si asi spojíte se zápachem, umí ale pohánět motor
Jenže realita je mnohem zajímavější, německá firma Liebherr totiž představila spalovací motor, který funguje na zcela jiném principu, než na jaký jsme zvyklí. A právě to je na celé věci fascinující. V době, kdy se automobilky předhánějí v elektrifikaci a většina diskusí se točí kolem baterií, nabíjecích stanic a dojezdu, přichází někdo, kdo ukazuje, že cesta k bezemisní dopravě může vést i jinudy. Jedna rovina je vůbec samotná podstata takového motoru. A druhá rovina, že je to alternativa, která může konkurovat elektromobilům, ale nikdo masově nejásá, nikde žádné hromadné oslavy. Liebherr sází na vodík, ale ne v podobě palivového článku, jak to známe třeba od Toyoty.
Místo toho využívá vodík přímo ve spalovacím motoru, který je navržený tak, aby byl maximálně efektivní a zároveň extrémně kompaktní. Značka asi není pro řadu lidí neznámá, každý si při vyslovení jejího jména hned představí ledničku, obecně chladící techniku. Nicméně společnost Liebherr se už roky věnuje výzkumu spalovacích motorů, které mohou jezdit na alternativní paliva, jako je vodík a amoniak. Na letošním veletrhu Bauma společnost poprvé veřejně představila koncept dvoupalivového motoru. Agregát funguje primárně na amoniak.
Jde o vodíkový pohon, amoniak slouží jako nosič, prostředník
Amoniak slouží jako nosič vodíku, ten je vyrobený elektrolýzou z obnovitelných zdrojů. Proč amoniak? Ve srovnání s čistým vodíkem se amoniak snáze skladuje a přepravuje, to je jasná výhoda pro použití v odlehlých oblastech. Amoniak je jistě jedním z preferovaných zdrojů energie pro dovoz, například ze zemí s dostatkem slunečního svitu nebo větru. Měl by být. Já to chápu tak, že pokud je obtížné pracovat s vodíkem, tak je tady amoniak jako „prostředník“. Proč ne. Amoniak vyžaduje pro využitelné spalování výrazně vyšší teploty než běžné palivo, a to cca 650 stupňů Celsia. Ve srovnání s benzínem, u něj je teplota vznícení něco mezi 200 a 400 stupni Celsia.
Nafta se vznítí při teplotě okolo 220 až 300 stupňů Celsia. To znamená, že při použití ve spalovacích motorech může být pro počáteční zapálení nebo nepřetržitý provoz nutné přidání dalších paliv. K tomu může být vhodná třeba nafta. Čili návrat k fosilním palivům? Ne nutně, posloužit může i vodík, který by se dal v malém množství extrahovat přímo z amoniaku pomocí katalyzátoru. Co to znamená „ekologickou matematikou“? Jednoduše to, že v takové konfiguraci by motor pracoval bez emisí CO2.
Společnost Liebherr vystavovala model motoru na svém hlavním stánku v atriu mnichovského výstaviště. Být tam osobně, vysekl bych jim hlubokou poklonu. Znamená to podle mého názoru záchranu spalovacích motorů. Amoniak by šel použít podle dostupných informací zejména u těžkých strojů. Nebavíme se o malých osobních autech. Ale i tak. Představovalo by to obrovskou úlevu životnímu prostředí. Takže by na klasická spalovací auta „zbylo více místa“. A to za ten výzkum podle mě stojí.