Lidé nevědí, že to na autě mají, a přitom se na to dívají neustále, mají to přímo před sebou. Stačí si sednout za volant.
Tohle ví jen málokdo. Co znamenají černé tečky na skle auta. Někoho to může překvapit a věc může považovat za vadu nebo poškození skla. Ani jedno není pravda. Ale je pravda, že když se člověk zadívá na okenní skla auta, snadno si všimne drobného detailu. Detailu, který většina řidičů považuje buď za naprostou samozřejmost, za chybu, nebo ho dokonce přehlíží. Řeč je o černých tečkách, které lemují okraje čelního skla a často i ostatních oken.
Sklo není jen čirý kus výplně vpředu před řidičem
Na první pohled to vypadá jako nenápadná ozdoba. Možná dokonce jako pozůstatek výrobního procesu, který už reálně nemá žádný význam. Jenže právě v těchto drobnostech se skrývá fascinující svět technických řešení, která mají zásadní vliv na komfort, bezpečnost i životnost automobilových skel. Přiznám se, že i já jsem dlouho považoval tyhle tečky za něco, co tam prostě je, aniž bych se nad tím hlouběji zamýšlel. Až teprve při bližším zkoumání jsem zjistil, jak důmyslně jsou navržené a kolik funkcí ve skutečnosti plní. První, co člověka napadne, je otázka, proč jsou tečky právě černé a proč mají tak specifické rozmístění.
Odpověď je překvapivě jednoduchá – jde o takzvaný „fritový“ potisk, který se na sklo nanáší už při výrobě. Tento potisk není estetickou záležitostí. Ani nepovedeným nástřikem černé barvy. Je především technickým prvkem, který má za úkol chránit lepidlo, jímž je sklo připevněno ke karoserii, před škodlivým UV zářením. Pokud by tam tečky nebyly, sluneční paprsky by postupně rozkládaly lepidlo a mohlo by dojít k uvolnění skla. To je samozřejmě něco, co si žádný výrobce nemůže dovolit riskovat. Zajímavé je, že samotný okraj skla je většinou pokrytý souvislým černým pruhem, který tvoří základní ochrannou bariéru.
Je to technické řešení, nejde o nic vyloženě tajemného
Tečky pak vytvářejí jakýsi přechod mezi tímto pruhem a čirou částí skla. Tento přechod není náhodný. Jeho úkolem je minimalizovat teplotní rozdíly, které vznikají při zahřívání skla sluncem. Pokud by byl přechod příliš ostrý, mohlo by dojít k prasknutí skla v důsledku nerovnoměrné dilatace. Právě tečky zajišťují, že teplo se rozprostírá plynuleji a sklo je tak odolnější vůči teplotním šokům. Další funkce, která mě osobně překvapila, je zlepšení přilnavosti lepidla. Povrch skla v místě, kde jsou tečky, je totiž mírně zdrsněný, což umožňuje lepidlu lépe přilnout a vytvořit pevnější spoj. Nesouvisí to tedy s topením, jak by si někdo mohl mylně myslet.
To nejsou tečky, ale slabé dráty, obvykle vinuté. Topné drátky pro vyhřívání čelního skla? To je technologie, která má za úkol rychle odmrazit nebo odmlžit čelní sklo. A to aniž by bylo nutné spoléhat se pouze na proudění teplého vzduchu z ventilace. Do vrstev skla jsou integrovány velmi tenké, téměř neviditelné drátky, obvykle z wolframu nebo jiného vodivého materiálu. Když se aktivuje vyhřívání, těmito drátky prochází elektrický proud, který je zahřívá, a tím se zahřívá i sklo. Jsou téměř neviditelné. Já je ale vidím a vadí mi. Zaměřuji se zrakem na ně a takzvaně proostřuji. Proč jsou viditelné, i když jsou drátky extrémně tenké?
Jsou často tenké jak lidský vlas. Pod určitým úhlem pohledu, za specifických světelných podmínek nebo při pohledu na přímé světlo (např. slunce, protijedoucí auto v noci) je můžete vnímat jako jemné, rovnoběžné čáry. U některých lidí mohou být viditelnější než u jiných, a někteří řidiči si na ně stěžují, že je ruší. Nejedná se v případě teček ani o antény, jak to znají lidé třeba od Porsche. Tam jsou čáry napříč čelním sklem, a nejde o vyhřívání ani o nic jiného než příjem rádia. Tečky jsou prostě fritové tečky a funkci mají jedinou, tu, kterou jsme si vysvětlili.