Řidiče, kteří najedou ročně méně než 15 000 km, čeká nové nařízení. Zákon jim má přikázat používání asistenčních systémů

Nemohu nevzpomenout na doby studia. Statistika mne vždycky bavila. Suchá čísla přetavená v zajímavá fakta a souvislosti. A také schopnost dát do souvislosti zcela nesouvisející jevy. Někdy s určitou relevancí, jindy nikoli. Třeba rostoucí počet žáků přijatých na studia na církevní škole vzhledem k poklesu sledovanosti filmu Dívka na koštěti. V redakci AutoŽivě sledujeme statistiky. A svým zdánlivě pomateným příkladem chci říct jedno. Někdy jsou výsledky analýz smysluplné, jindy mohou zavánět zbytečností. Jak je na tom aktuální téma, posuďte sami.

Statistika nuda sice možná je, ale fakt má skvělé údaje

Téma nese jeden nepříjemný paradox. Právě ti, kdo jezdí méně, mají větší sklon vypínat v autě systémy, které jim mají pomáhat. Současně se ocitají uprostřed veřejné debaty o tom, zda by taková praxe neměla být přímo zakázaná v oficiálních pravidlech. Nejde o situaci u nás, tohle mám ze zdrojů ve Skotsku. Tam, a obecně v rámci Spojeného království, se totiž znovu otevírá otázka, zda do Highway Code, tedy britských pravidel silničního provozu, nepřidat výslovný zákaz vypínání „život zachraňujících“ asistenčních funkcí. Naráží to na čerstvá data z Road Safety Report, podle níž 33 procent motoristů asistenční pomůcky ve voze vypíná.

iZdroj fotografie: Škoda

Jenže tím to nekončí, protože stejná zpráva zároveň ukazuje, že pouze zhruba čtvrtina motoristů je ochotná při jízdě aktivně využívat prvky jako tempomat nebo varování před kolizí. Přestože právě tyto funkce mají potenciál snížit riziko nehody nebo jí úplně zabránit. Průzkum přitom nestál na dojmech, ale na datech. Zapojeno bylo 2 000 řidičů a detailní pohled na jejich chování leccos osvětluje. Nejčastěji používanou pomůckou jsou podle výsledků upozornění, že řidiči právě překročili rychlostní limit. Tedy pokud je vozidlo takovou funkcí vybaveno.

Vyplatí se brzdit motorem, nebo vyřadit na neutrál? Vyzkoušeno a rozhodnuto. Mýtus definitivně vyvrácen

AUTOZIVE.cz

4 h

Kdo jezdí málo, asistenty v autě vypíná či nepoužívá, a naopak

Pravidelné používání tohoto bezpečnostního prvku deklaruje 28 procent řidičů. U tempomatu se ke „stálému“ zapínání „přiznává“ 27 procent motoristů. Na druhou stranu je zde 34 procent těch, kteří tempomat v autě mají a říkají, že jej nevyužívají vůbec. Pro autory průzkumu je znepokojivé i to, jak málo lidé používají varování před čelní srážkou. Tedy asistent, jenž monitoruje dění před vozidlem a včas upozorní na hrozící náraz. Pravidelně jej používá jen 23 procent těch, kdo jej ve výbavě mají. Že v tom hrají roli demografické rozdíly, je nasnadě.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Čísla to potvrzují s nepřehlédnutelnou jasností. Řidiči ve věku 17 až 34 let sahají po asistenčních systémech přibližně dvakrát častěji než někdo, komu je 70 a více. Míra využítí těchto pomocníků je vyšší i u mužů než u žen. A do třetice, zásadní je i nájezd. Ti, kdo ročně ujedou alespoň přes 15 000 kilometrů nebo více, jsou s těmito technologiemi prokazatelně mnohem více „v kontaktu“. To dává smysl. Když je auto pracovním nástrojem a člověk tráví na dálnici a okreskách hodiny denně, tempomat nebo varování před překročením rychlosti se zkrátka hodí.

Mladí řidiči asistenčním systémům věří a používají je

Šetří pozornost i únavu. Naproti tomu řidič, který se sveze jen občas, jednou týdně do obchodu a dvakrát měsíčně po městském okruhu, často nemá motivaci si pomocníky „osahat“. Naučit se jim rozumět a přijmout je za své. Tím spíše, pokud mu do řízení „mluví“ pípáním, vibracemi nebo jemným tlakem do volantu. Tak co, prázdná statistika? Neřekl bych. Stačí se na to podívat optikou řidičů, které výsledky popisují. Když to vezmu od konce, tak nejméně asistenty využívají ženy nad 70 let, které najedou minimální počet kilometrů za rok. Bez urážky, právě ty by ale měly využívat všechno, co jim auto nabízí. Nejsem šovinista.

iZdroj fotografie: Škoda

Ale když si představím svoji babičku, myslím, že autonomní systém od čínského start-upu řídí lépe než ona. A to říkám jako kritik autonomního řízení. Jakákoli debata o asistentech by ale neměla zakrýt to, co platí nad rámec. Asistenční systémy jsou jen pomocníci, kteří doplňují dobré řízení. Nikdy je nenahradí! Jestli by chtěli ve Skotsku nařídit používání asistentů zákonem, nevím. Nevím, jestli je to dobrý nápad, jestli je to vůbec v rámci demokracie. Ale těm, kteří jezdí málo, bych určitě jakoukoli asistenci co nejvíce doporučil.