Má ho v autě skoro každý, ale používá ho jen velmi málo řidičů. A to je chyba. Jde o velmi chytrou funkci, která má velký vliv.
V každém autě je na tlačítkách pár symbolů, které člověk bere jako samozřejmost. A pak jeden, jenž se tváří nenápadně, ale v letních vedrech je to malý rozdíl mezi utrpením a snesitelnou cestou. Mluvím o ikoně auta se šipkou uvnitř. Tedy o recirkulaci. O tlačítku, které většina z nás má hned poblíž hlavních funkcí klimatizace. Často je někde u ovládání ofuku čelního skla. Jde o tlačítko, které v parnu prostě musí svítit, pro dobro posádky i samotného vozu.
V létě je horko, v zimě je zima, auto s tím ale umí pracovat
Smysl je jednoduchý, místo abyste do kabiny neustále natahovali spalující vzduch zvenčí, necháte klimu pracovat s tím, co už uvnitř je. Co tím chci říct? Je to jasné, ať se točí vzduch v kabině přes ventilaci, klimatizaci a filtr dokola. Tak, že chladíte médium, které je už jednou ochlazené, a tím šetříte čas, pot i peníze. Naopak v zimě je základní pravidlo recirkulaci vypnout, protože rozdíl tlaků a vlhkosti vám jinak začne malovat na okna mléčný závoj, ale k tomu se ještě dostanu. Pokud v extrémních horkách recirkulaci nepoužíváte, nutíte klimatizaci pracovat se žhavým vzduchem zvenčí.
Ten je teplotně daleko nad komfortní mezí, tím snižujete účinnost a zvyšujete nároky na výkon i spotřebu. Lepší je nechat interiér „otočit“ několikrát přes výměníky a dostat se k cílové teplotě rychleji. Čísla hovoří jasně. Ví se, že „agresivní“ způsob klimatizování navýší spotřebu i v dálničních rychlostech nejméně o 10 %. A v městských rychlostech dokonce o 20 %, mírná klimatizace se zapnutým vnitřním okruhem se vejde do 10 %. V dálničních rychlostech se nevyšplhá přes 5 %, to je rozdíl, který při letních cenách paliv a delších trasách prostě poznat je.
Chytrá funkce také pomáhá a brání před nepříjemnými pachy
Existuje ale jedno pravidlo pro auta, která se pekla dlouho na slunci. První minutu nebo dvě stáhnout okna a recirkulaci nechat vypnutou. Tak, aby se přehřátý vzduch z interiéru vyfoukl ven. Teprve potom recirkulaci zapnout a nechat systém pracovat efektivně. Není to žádná věda, jen chytré využití technologie. Když už ladíte „klimu“, vyplatí se držet i další „zdravotní“ hranici. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by neměl být větší než pět stupňů Celsia. Jinak si koledujete o solidní rýmu, bolavé dutiny nebo ztuhlou šíji. I když cesta samotná bude příjemně studená. Směr výdechů hraje překvapivě velkou roli.
Intuitivně si člověk nastaví proudění přímo do obličeje, jenže efektivnější je mířit výdechy nahoru, aby studený vzduch obíhal kabinu rovnoměrně a „padal“ přirozeně dolů. Abyste nevnímali sedačku jako mrazák, jinde v kabině tropy. Malý detail s velkým dopadem na to, jak rychle a rovnoměrně se interiér zchladí. A dává recirkulace smysl i mimo léto? Jakmile uvíznete v dopravní zácpě. Bez ohledu na kalendář a to, jestli je venku plus třicet nebo mínus třicet. To je správný čas tlačítko stisknout.
Není to žádná věda, jen stačí zmáčknout tlačítko a jet dál
Nasáváním vzduchu zvenčí byste si totiž do kabiny pouštěli i znečišťující látky a oxid uhelnatý z okolní dopravy. Případně méně nebezpečné, ale o to drsnější vůně typu hnojeného pole. Mluvil jsem o využití tlačítka v zimě. Dlouhodobě bych ho nepoužíval. Zejména pokud člověk nanese do kabiny třeba sníh, vlhkost. Ale pro rozmrazení skel je to efektivní pomůcka. Pustit klimatizaci naplno, zapnout recirkulaci, a pak ji zase za chvíli vypnout. Zpátky k létu a logice recirkulace. Přepnutí na vnitřní okruh vás netrápí žádným složitým nastavováním. Prostě „to zmáčknete“ a je to.