Věc bezpečnosti a ochrany techniky auta je zajištěna. Když se dostává na řadu otázka spotřeby, je to diskutabilní.
Jízda ucpaným městem není nic příjemného. Sám o tom vím své, „rekord“ hodina a půl z jednoho konce Prahy na druhý v páteční špičce je něco, na co bych rád zapomněl. Nicméně nejde jen o čas. Jde i o bezpečnost, ochranu techniky, spotřebu. V redakci AutoŽivě často řešíme tipy a triky, jak se o auta starat. Ano, dá se to, i když člověk poskakuje přes zacpané město. Důležitá je volba auta. Zažil jsem už hodně, myšleno řízení aut. A třeba jet zácpami s manuálem v Subaru STI se spojkou tvrdou jak beton? Nic moc. A to mám rád Subaru STI. Nebo Porsche 911 964?
Kolony ve velkých městech se dají přežít lépe s automatem
Opačný pocit. Manuál, spojka jak ve staré škodovce. Záběr na milimetru kdesi až nahoře. Mám rád Porsche 911, ale ne v ucpané Praze. Pokud to jde, přes město jezdím s automatem. Znamená to, že nemám šanci se spotřebou pracovat a vše je na řídicích jednotkách? Ne tak docela. V městských kolonách bývá zvykem nechat volič automatu v poloze D a nechat software převodovky volit nejvyšší možný stupeň kvůli úspoře paliva. Jenže právě v hustém provozu se to často obrátí proti pohodě i technice. Převodovka při popojíždění neustále pendluje mezi jedničkou a dvojkou.
Vzniká otravný cyklus „1–2–1“, který u každého jemného přidání plynu a následného povolení znamená další zásah do spojek. Další ohřev oleje, zejména u dvouspojkových skříní typu DSG, jejichž lamely pracují v takových režimech často blízko svých limitů. Co tedy dělat? Přepnout do sportovního režimu. Režim S to řeší elegantně a bez magie. Drží zvolený stupeň déle, dovolí motoru pracovat v pásmu, kde má víc dechu a okamžitě reaguje. A hlavně nevyvolává zbytečné přehazování tam a zpět při každém jemném pohybu pravé nohy.
Spotřeba naroste, ale stoupne pocit komfortu a bezpečí
Takže přirozeně ubývá přehřívání i opotřebení. Výsledek je znatelný i bez měrky v ruce. Rozjezdy jsou plynulejší, auto nepůsobí roztěkaně, nezaváhá, když se v pomalém proudu otevře krátké okno pro přejezd do vedlejšího pruhu. A při jízdě „na půl plynu“ nenutí řidiče dívat se víc do zrcátek než na auto před sebou, protože reakce na pedál je prostě bez prodlevy. Jistě, to je technika jízdy, styl, řekněme že komfort. Ale ne spotřeba. Druhá stránka téže mince je mapování plynu. V režimu S bývá pedál ostřejší, zmizí gumové zpoždění a auto s menším zdvihem boty udělá přesně to, co se od něj čeká.
Což je v městském slalomu mezi náklaďákem, tramvajovým pásem a rozkopanou krajnicí paradoxně víc o bezpečnosti než o sportu. Výrazněji se také projeví brzdění motorem, které udržuje tempo pod kontrolou bez toho, aby brzdy v každé vteřině dusily kinetiku. Při plynulém dojezdu ke koloně nebo ke světlu to znamená méně přehazování hmotnosti a klidnější auto, které si drží stabilitu i na rozbitějším povrchu. Efekt je vidět napříč technologiemi: klasické hydroměničové automaty běží v S hladce, a přitom rozhodněji. Dvouspojkové skříně méně přehřívají spojky, protože nepořádají neustálé mikrospínání při „lovu“ druhého stupně.
Manuál vyžaduje neustálou práci s řadicí pákou a spojkou
Variátory CVT v nízkých rychlostech přestanou působit zaraženě, protože software je nenechá dusit motor zbytečně nízko a necukají s plynulostí, pro kterou si je lidé kupují. V reálných scénářích to dává větší smysl, než by název Sport naznačoval. Při najíždění do křižovatky ze stání, když se proud konečně pohne o půl auta, S zůstane na jedničce a táhne bez přepnutí do dvojky. Takže se vůz nesnaží rozjet na vyšší kvalt, jen aby okamžitě musel zpátky. Při přeskoku do vedlejšího pruhu v rychlostech do třiceti není potřeba „budit“ převodovku kick-downem, protože reakce je okamžitá i bez podlahy.
A tam, kde je třeba jen krátký, predikovatelný impuls, nepřichází frustrující pauza, kterou zná každý, kdo se v módu D snažil vmáčknout do proudu aut těsně za autobusem. Otázka bezpečnosti a ochrany techniky zodpovězena. Konečně se dostává na řadu detailně otázka spotřeby a odpověď je upřímná. V S režimu se dá čekat nárůst spotřeby o 1 až 2 litry. Jenže to je podle mě v kontextu městského popojíždění skutečně malá daň za delší život převodovky a celkový klid za volantem.
Okamžité reakce znamenají méně „škubání“ soustavou a méně tepla v oleji i spojkách. Navíc, na rozdíl od dálničního tempa, kde S drží zbytečně vysoké otáčky, ve městě se motor naopak dostane do pracovního pásma rychle a bez dramatu. Takže i samotné vteřiny, kdy si motor bere víc paliva, nejsou nekonečné. Budu moc rád, pokud v komentářích pod článkem dáte vědět vaše zkušenosti s jízdou v kolonách. Jakou převodovku máte a jak ji používáte? Já se ve městě držím svého automatu. A manuál si nechám na okresky.
Jak jezdíte vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7192
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5666
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 11315
