Elektromobilita prohrává, takže se to musí otočit. Kdo zvládá natankovat za tři minuty, bude muset čekat dvanáct, aby si „ekolog“ připadal lépe.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Vlastně je to hrozně jednoduché. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Anebo jinak. V redakci AutoŽivě často řešíme nabíjení elektromobilů. Dobu nabíjení. To, jak dlouho to trvá a jak se výrobci snaží proces urychlit. A přitom by stačilo něco jiného. Změnit měřítko, změnit úhel pohledu. Jak to myslím? Jednoduše. Stačí se zamyslet nad tím, co je měřítkem. Doba tankování auta se spalovacím motorem. A pokud je snaha, aby nabíjení elektromobilů trvalo stejně, je vlastně snadné toho dosáhnout. Nejde o recesi ani hloupý vtípek.
Je to relativní, ale srovnat čas dobíjení a tankování je snadné
Ale ne, tohle myslí vážně, nová ekologická myšlenka z amerického webu Electrek zní jasně. Místo aby se automobilky a státy snažily vyvíjet rychlejší nabíječky, měli bychom raději zpomalit benzínové pumpy. Ne, opravdu. Cílem prý má být zmenšit rozdíl mezi dobíjením elektromobilů a tankováním klasických aut, ovšem nikoli technickým pokrokem, ale prostým zpomalením těch druhých. A to tak, že by se automobil s konvenčním motorem zdržel u stojanu stejně dlouho jako řidič bateriového vozu. Pokud vám to připadá jako šílenství, nejste sami. Jenže v dnešní době, kdy se absurdní nápady často mění v regulační realitu, už máloco vypadá dost hloupě na to, aby se to nedostalo na stůl úředníků.
Základem podivné úvahy je staré oficiální nařízení americké agentury EPA z roku 1993, označené kódem 61 FR 33033. Tehdy stanovilo z bezpečnostních důvodů horní hranici průtoku paliva z čerpacích pistolí na 10 galonů za minutu, tedy zhruba 38 litrů. Pravidlo mělo bránit nadměrným výparům a chránit hadice, pistole i celou konstrukci stojanů. Jenže po téměř třiceti letech se má, dle autorů nového nápadu, tato norma „zmodernizovat“. Nikoli proto, aby byla účinnější či bezpečnější, ale protože by prý mohla „pomoci snížit emise“. Jak?
Stát u stojanu deset minut namísto chvilky, jak to je teď?
Jednoduše tím, že se tankování znepříjemní. Navrhuje se nový limit 3 galony za minutu, tedy asi 11 litrů, a to dělá zásadní rozdíl. Pokud teď tankuji do svého pick-upu s téměř stolitrovou nádrží do pěti minut, načekal bych se. Podle nového konceptu. Stát skoro deset minut u stojanu? A to ještě bez započtení čekání ve frontách, které by se nutně u pump tvořily. Když si k tomu přičtete čekání na volný stojan, může z tankování vzniknout půlhodinová „pauza“. Přesně to má být podle zastánců výhoda. Ti tvrdí, že když bude tankování stejně pomalé jako dobíjení, odpadne prý hlavní psychologická bariéra proti elektromobilitě.
Protože lidem konečně dojde, že i se spalovacím autem člověk může „v klidu počkat“. Stejně jako s elektromobilem. Tedy podobně dlouho, jen v jiném kontextu. Jenže celá tato filozofie je postavena na hlavu. Takové myšlení by se dalo shrnout do jediné věty. Když neumíme udělat elektromobil lepší, udělejme spalovací auto horší. Z ekonomického hlediska návrh odkazuje na další absurdní argumenty. Například ropný gigant BP se už v roce 2022 pochlubil, že jeho síť BP Pulse je „na prahu“ toho, aby se dobíjecí stanice pro elektromobily staly výnosnější než klasické čerpací stanice na fosilní paliva. Následně do této infrastruktury nalil miliardy a tvrdí, že investice se vyplácí.
Stačí zpomalit benzíny a diesely a EV auta mají vyhráno
Jenže zisk není primárně z elektřiny samotné, nýbrž z lidí. Když totiž řidič nabíjí čtvrt hodiny místo tří minut, má čas si v obchodě koupit kávu, bagetu, noviny, nebo dokonce nákup na doma. Tyto doplňkové prodeje tvoří podle analýz až 61,4 % zisků čerpacích stanic, přestože samotná paliva přinášejí značnou část tržeb. Proto by prý pomalejší pumpy měly být výhodné i pro provozovatele: lidé budou trávit víc času na čerpací stanici, utratí víc peněz, všichni budou spokojení a svět bude čistší. Ne, to není ironie, to je skutečně argumentace, kterou text používá.
Podle autorů by díky tomu „všichni vyhráli“. Lidé, kteří se rozhodnou zůstat u spalovacího motoru, by si prý jen museli zvyknout na delší tankování. A ti ostatní – údajně „rozumnější“ – by konečně pochopili, že rychlejší je jezdit na elektřinu a dobíjet přes noc doma. Tak snadné to je. Za cenu stovek miliard korun v poškozené infrastruktuře a milionů rozčilených motoristů. Jenže to přece nevadí, když výsledek „pomůže planetě“. Co si o tom myslíte vy? Budu moc rád za vaše komentáře dole pod článkem. Já mám jasno. Je to podle mě strašné, to už ani není vtipné.
Je to regulace ukrytá za poměrně fanatický nápad
Co je na celé té koncepci „fascinující“, je to, jak přesně vystihuje současný přístup aktivistické části společnosti k dopravě. Nikdo tu nehledá technologické řešení. Místo vývoje se sází na regulaci a místo podpory inovací na omezování těch, kteří ještě fungují. Omezení tankování je jen další krok. Co bude dál? Omezení průměrné rychlosti aut na 80 km/h, aby elektromobily s krátkým dojezdem stíhaly? Snad si toho nevšimne nějaký fanatik v Bruselu.
