Fiat, který chtěl konkurovat Mercedesu, skončil jako propadák. Ale dodnes drží jedno prvenství

Když se řekne Fiat, většina z nás si vybaví úspěšné malé vozy, jako je legendární pětistovka, ale také Panda nebo Uno. V 80. letech ale automobilka zkusila jít úplně jinou cestou. Chtěla mít v nabídce vlastní malý Mercedes zaměřený na střední a vyšší třídu zákazníků. A proto přišla s Fiatem Argenta. Jednalo se o manažerský sedan, který byl ale v zásadě jen přepracovanou verzí modelu 132. Záhy se ovšem ukázalo, že to nebyl správný tah.

Sedan, který už se narodil starý

Argenta vznikla v době, kdy evropský automobilový trh rychle přecházel na modernější, aerodynamičtější, a navíc i technicky vyspělejší sedany typu Mercedes E, BMW 5 nebo později i například Lancia Thema. Fiat ale udělal tu chybu, že kvůli vysokému rozpočtu na výrobu Argenty sáhl po kompromisu.

i

Její základ byl, jak už jsme zmínili, převzatý z Fiatu 132, což byl tehdy konstrukčně deset let starý model. ​Design byl v podobě Argenty jen více hranatý, získal novou masku, nárazníky a několik exteriérových detailů. Interiér se sice snažil jít do luxusnější podoby, ale jinak šlo v případě tohoto vozu stále o starší koncepci, navíc s podélným motorem a k tomu pohonem zadních kol. A to nebylo něco, z čeho by nároční zákazníci hýkali blahem.

Zákazníci Albertu jsou zklamaní: Na internetu už si nenakoupí, řetězec e-shop definitivně ruší

udalosti247.cz

3 h

Celkově velmi slabý konkurent

V případě motorů nabízela Argenta varianty 1.6, 2.0 se 122 koňmi a dieslový dva a půl litr s výkonem 72 koní. Následně se objevil i 90koňový turbodiesel, který následovaly výkonnější zážehové varianty včetně speciálních edic.​

Papírově vypadalo auto velmi rozumně, kdy bylo postavené na osvědčené platformě, přinášelo manažerský styl a k tomu relativně silné motorizace. Problém byl ale v tom, že už v době svého uvedení působila Argenta jako auto z předchozí éry. Přísně hranaté tvary, archaická technika a jízdní vlastnosti, které zaostávaly zejména na mokru a při vyšších rychlostech, to byla kombinace vlastností, která neměla šanci na stávajícím trhu konkurovat.​

Vysoké ambice, které ztroskotaly

Přitom Argenta měla velké ambice. Automobilka s ní chtěla zaplnit prostor nad oblíbenými menšími modely a oslovit náročnější zákazníky důstojným pohodlným sedanem vyšší třídy. Model chtěl konkurovat německým sedanům vysokým komfortem, prostorností kabiny a motory s pěkným výkonem, které si trh žádal. Navíc chtěl Fiat Argentou navázat na tradici větších Fiatů jako 125 nebo 132 a udržet značku v segmentu, kde se rozhoduje o image.​

iZdroj fotografie: Fiat

Zákazníci ale měli jiné priority. Očekávali podstatně modernější design, větší jízdní komfort, a především vyšší důraz na prestiž. Ale Argenta působila jen jako facelift staršího modelu a ne jako vysloveně nový model, který by byl schopen něčím doopravdy zaujmout. Prodeje proto zůstaly velmi slabé a vůz se tak nikdy nestal alternativou k Mercedesu, BMW ba ani k francouzským či švédským vyspělejším sedanům.

Přesto má Argenta jedno prvenství

I přes prodejní neúspěch zanechala Argenta v historii Fiatu jasnou stopu, na kterou se bohužel zapomnělo. Šlo například o jeden z prvních modelů, v němž se objevil na svou dobu velmi vyspělý brzdový systém, silnější turbodiesel, který pomohl značce lépe konkurovat v dlouhých dálničních trasách, a navíc řada technických a výbavových záležitostí, jež se později blýskly u úspěšné Lancie Thema a dalších modelů.​

Některé modely Argenty – a především ty lépe vybavené s výkonnějšími motory – dnes mají status poslední skutečně velké a důstojné zadokolky od Fiatu. Fiat Argenta tak zůstává příkladem auta, které mělo posunout značku výš, ale dopadlo jako obrovský komerční neúspěch. Přesto to není vůz, na který by se mělo jen tak zapomenout. Je zajímavý už jen tím, že ukázal výraznou disproporci mezi ambicemi firmy a realitou trhu.