Elektrická auta nejsou pro každého a výrobci, kteří to včas pochopili, mají před konkurencí náskok. Změna jejich strategie je dokáže v budoucnu zachránit před úpadkem.
Elektromobilita byla ještě před pouhými pár lety prezentována jako jasná budoucnost v dopravě, přes kterou nejede vlak. Automobilky si této vize i přes velké výhrady rychle chopily a investovaly miliardy do vývoje elektrických aut. K tomu vlády celé řady evropských zemí slibovaly dotace, lidé elektrická vozidla začali nakupovat s očekáváním nízkých provozních nákladů a ekologického provozu, ale dnes už se karta začíná obracet. Největší světoví výrobci aut mění své původní plány, upravují strategie a konečně střízlivě reflektují to, co jim trh, technologie, a především masy zákazníků nahlas sdělují.
Boom, který značně přerostl uživatelskou realitu
Hlavně v posledních dvou letech se z elektromobilů stal módní trend, a nikoli nezaslouženě. Výrazně nižší emise, tichý provoz, okamžité zrychlení, absence běžných nákladů na servis jako u vozů se spalovacími motory – no nezní to jako skutečný automobil budoucnosti? Najednou ale přichází chvíle, kdy už nestačí jen nadšení z technologie, ale přichází realita v podobě tvrdých čísel. Prodeje elektromobilů nejdou tak rychle dopředu, jak se čekalo, ba právě naopak. Evropské hráče drtí čínská levnější konkurence a dokonce výhodnost provozu elektromobilů není zvláště pro některé řidiče tak úžasná, jak si původně mysleli.
Toyota a Hyundai jako ukázka rozumné diverzifikace
Několik velkých mezinárodních automobilek už také veřejně přehodnocuje své strategie. Místo toho, aby se kompletně a rychle přiklonily ke 100% elektromobilitě, začínají najednou uvažovat o delší době souběžného vývoje hybridů a spalovacích motorů a celkově o větším důrazu na reálné potřeby trhu. Takže logicky řeší, jak přinést cenově dostupnější elektromobily, ale na druhou stranu i jak dosáhnout snížení emisí jinými cestami. Je totiž nad slunce jasné, že kompletní přesun na čistě elektrický pohon není ani zdaleka univerzálním řešením pro všechny segmenty zákazníků.
Osobně mi připadá, že aktuálně nejlépe k situaci přistupuje Toyota a Hyundai, kdy obě automobilky vsázejí na diverzifikaci typu pohonu a vyvíjejí nové typy motorů i paliv, která by mohla nahradit klasickou naftu a benzín, a přitom by dokázaly snížit emise pod stanovené limity. K tomu ale stále pracují se zkvalitněním dispozic samotných elektro aut, které jsou zatím stále pod hranicí skutečných potřeb jejich uživatelů.
Řada nevýhod, které odrazují
Největšími nedostatky elektrik jsou v současné době náklady na jejich výrobu (především samotné baterie jsou drahé) a následně i prodej, respektive marketing. K tomu není ani zdaleka ideální infrastruktura. Ne všude je dostupné rychlé dobíjení, a to zejména mimo velká města nebo na úsecích mezi městy. Do celé problematiky vstupuje i reálný dojezd spolu s životností akumulátorů.
Zatímco v laboratorních podmínkách mohou baterie fungovat skvěle, v běžném provozu se reálný dojezd mění podle stylu jízdy (rapidně klesá při vyšších rychlostech například na dálnici), počasí, respektive venkovních teplot, a zatížení vozidla, případně využívání klimatizace apod. A životnost baterií, ačkoliv se postupem času jakkoli zlepšuje, je stále takovým nejistým faktorem, který odrazuje zákazníky od koupě starších elektro ojetin.
Příliš mnoho sporných otázek na straně uživatelů
V praxi to znamená, že řada motoristů zatím stále raději sáhne po klasickém spalovacím motoru, případně hybridu, protože je od koupě elektromobilu odrazuje řada otázek, na které nemají, nebo si neumí udělat jasnou odpověď. Co když nebudu jezdit tak často, aby se mi elektrické auto skutečně vyplatilo?
Kolik zaplatím za rok za nabíjení, nepůjde cena elektřiny zase rapidně nahoru? Jak se bude chovat auto v zimě, nebudu muset nabíjet auto dvakrát denně při trochu delším nájezdu? A co bude s vozem za 8 a více let? Nebude to neprodejná ojetina, které odepíše dramaticky snížená kapacita baterie?
Jsem pro elektriku, ale za určitých podmínek
Všechny tyto obavy jsou nejen přirozené, ale i opodstatněné. Vždyť třeba jen samotná výměna baterie může být dražší, než je reálná cena elektrického ojetého vozidla. A ceny energií létají nahoru a dolů rok od roku. A to všechno vede ke dvěma závěrům. Na jednu stranu je to výrazná opatrnost na straně výrobců aut a na druhou přece jen výrazně vyšší informovanost zákazníků než před lety, kteří začínají více kalkulovat, a to nejen v rámci nákupu elektrik, ale i jejich následného prodeje po letech provozu. A to je jedině dobře.
Kdybyste se mě zeptali, jestli bych si sám elektromobil pořídil, pak vám řeknu, že určitě ano, ale řešil bych přitom hned několik subjektivních faktorů. Předně mám tu výhodu, že bydlím v rodinném domě, a tak mám možnost vůz dobíjet z domácí sítě. To je šetrnější k baterii, a navíc je to i levnější řešení než nabíjení na stojanech. Ovšem v rámci domácího nabíjení tzv. přes noc bych pečlivě vybíral mezi vozy, které dokáží i doma nabíjet rychle. V rámci testování celé řady elektromobilů už jsem se setkal s tím, že některé modely uměly nabíjet ze sítě 13 km dojezdu za hodinu, ale třeba i jen 3 kilometry.
Dobře zvažte veškerá pro a proti
Další pro mě výhodný faktor je, že najezdím ročně více než 30 000 km, a tím pádem mám k dispozici relativně rychlou návratnost pořizovací ceny elektrického vozu. Pokud bych jezdil jen po městě, pak by právě z tohoto pohledu pro mě nedával elektrický vůz smysl. Ale jinak se mi samozřejmě líbí okamžitá akcelerace, tichost auta, nižší klasické servisní náklady a v neposlední řadě i to, že auto „nekouří“ z výfuku.
Ovšem to, co se mi zatím na elektromobilech stále nelíbí, když opomenu postupnou degradaci baterie, tak to je poměrně limitovaný dojezd a samozřejmě vysoká cena modelů, které by mi vyhovovaly. Rozhodně bych se nebál čínských vozů, které mi cenově dávají smysl bez ohledu na zemi jejich původu. Zkrátka, před koupí elektriky je třeba zvážit všechna pro a proti. Protože jinak můžete dojít k tomu, že se s elektrickým vozem budete trápit, a to nikdo z nás nechce.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9993
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4031
