Řidičák až do smrti? V Evropě se znovu řeší testy pro seniory nad 75 let. Může podobné pravidlo přijít i do Česka

Evropské papíry straší jedny, internetové diskuze druhé. Realita je ale jinde. Brusel dává státům do ruky nástroje, jak přísněji kontrolovat seniory za volantem, ale klíč drží výhradně český parlament. A české zákony už mezitím potichu převrátily život budoucím sedmdesátníkům.

Brusel rámuje pravidla, ale klíč drží Praha

Řadu lidí překvapí už první zjištění: v nové směrnici 2025/2205 nenajdete větu „v 75 letech povinný test, jinak konec“. Žádný bruselský zákaz řízení po pětasedmdesátce, žádný automatický „stop“. Unie dělá něco jiného a pro Česko to má zásadní důsledek.

Podle oficiálního shrnutí Evropského parlamentu z října 2025 mohou státy u řidičů od 65 let zkrátit platnost průkazů, přidat častější prohlídky, kurzy nebo sebehodnotící dotazníky. Nemusí ale zavést plošný test v 75 letech. Dostávají nástroje, ne povinnost je použít.

Dana Batulková slaví 68. narozeniny. Prošla si rozvodem, dům jí vyhořel až do základů. Dnes žije spokojeně s mladším partnerem

VIPživot.cz

4 h

Směrnice tak určuje rámec. Členský stát smí u řidičů 65+:

• zkrátit dobu platnosti řidičáku,
• využít lékařské kontroly a povinná školení
• nebo zavést oficiální sebehodnocení řidiče, případně tyto možnosti kombinovat.

Co z toho skutečně vstoupí v platnost, ale sepíše až každý národní parlament do vlastního zákona. Němec, Španěl a Čech tak mohou mít v sedmdesáti úplně jiné povinnosti, i když drží stejný evropský plastový průkaz. A právě tady se láme český příběh.

Ověřování ukazuje ještě jeden klíčový moment: povinné kontroly 75+ může zavést výhradně český parlament. Jen český zákon rozhodne, zda půjde o lékaře, jízdu s instruktorem nebo jejich kombinaci. Brusel českým seniorům v den pětasedmdesátin motor nevypne, míček leží v Praze. A české právo už mezitím tiše přepsalo pravidla po sedmdesátce výrazně víc, než si většina řidičů uvědomuje.

Sedmdesátka, ePosudek a drahá „zapomnětlivost“

Paradoxně tak dnes život českých seniorů víc než evropská směrnice mění domácí novela. Od 1. 1. 2026 půjde řidič na první povinnou lékařskou prohlídku až v 70 letech, ne v 65 jako dosud, a potom musí ke svému praktikovi každé dva roky podle zákona č. 236/2025 Sb..

Posudek už navíc nebude papír do peněženky. Bude běžet elektronicky jako ePosudek, lékař ho odešle rovnou do systému a policie i úřady si vše zkontrolují online. Řidič sice nic nenosí, ale bez platného záznamu v systému nesmí legálně řídit ani metr.

Změna dopadne na obrovskou skupinu lidí. Podle údajů, s nimiž pracuje ministerstvo dopravy a které cituje Český rozhlas, drží v Česku řidičské oprávnění asi 1,6 milionu lidí ve věku 65+ a „bezmála tři čtvrtě milionu“ řidičů má 70 a více let. Rozdíl mezi plastovou kartičkou a samotným řidičským oprávněním je přitom zásadní: kartičku můžete mít v peněžence, ale bez platného posudku ve skutečnosti řidičské oprávnění nemáte.

Proč se na seniory zaměřují politici i lékaři tak důkladně, když často jezdí méně než třicátníci? Německý statistický úřad Destatis uvádí, že řidiči 75+ nesou hlavní vinu za zhruba 76 % nehod se zraněním, což je znatelně vyšší podíl než u mladších věkových skupin. Data z roku 2023 zároveň potvrzují, že řidiči 65+ figurují jako hlavní viníci asi ve dvou třetinách takových nehod. I bez emotivních komentářů je tak zřejmé, proč se debata o testech seniorů pravidelně vrací i do Česka.

Český zákon už dnes nastavuje sankce tak, aby ignorování doktora bylo finanční i lidský nesmysl. Pokud řidič jezdí bez platného posudku, dopustí se samostatného přestupku a riskuje pokutu 5–10 tisíc korun a zákaz řízení na 6–12 měsíců ve správním řízení. Přitom běžná lékařská prohlídka pro řidiče stojí podle ceníků nemocnic a ordinací zhruba 500–800 korun. Policie tak při běžné kontrole snadno zjistí prošlý posudek a řidič může přijít na měsíce o volant kvůli částce, která odpovídá jedné větší rodinné večeři v restauraci.

• v 70 letech: první povinná kontrola zdravotní způsobilosti,
• poté každé 2 roky: opakovaná prohlídka a nový ePosudek,
• bez platného posudku: vysoká pokuta a reálné riziko zákazu řízení.

Do toho vstupuje ještě jeden často přehlížený fakt. Téměř tři čtvrtě milionu řidičů 70+ dnes drží mobilitu celých rodin, hlavně na venkově. V obcích do 2 000 obyvatel tvoří cesty autem podle celostátního průzkumu dopravního chování přes 55 % všech přesunů. V praxi tak auto seniora často nevozí jen vnoučata na kroužky, ale zajišťuje i cestu k lékaři nebo do nejbližšího supermarketu. Případné testy 75+ tak automaticky neznamenají jen „mínus jednoho řidiče“, ale i zcela jinou podobu života v mnoha rodinách a vesnicích.

Jak to dělá Evropa a kam se může posunout Česko

Kdo si myslí, že přísnější režim pro řidiče 75+ je sci‑fi, stačí se podívat za hranice. Evropa už taková pravidla zná a používá, jen v různých variantách a intenzitě.

• Nizozemsko: po dovršení 75 let musí člověk při každém prodloužení řidičského průkazu na lékařskou prohlídku, zároveň se zkracuje doba platnosti.
• Španělsko: po 65 letech se platnost řidičáku skupiny B typicky zkracuje na pět let, nutné je zdravotní vyšetření ve schváleném centru.
• Itálie: řidič skupiny A nebo B obnovuje průkaz po sedmdesátce každé tři roky, po osmdesátce už každé dva roky.
• Švýcarsko: hranice je 75 let, od tohoto věku chodí řidiči na lékařskou kontrolu každé dva roky.
• Irsko: povinnou lékařskou zprávu musí řidič předkládat až od 75 let, mezi 70 a 75 lety ji nepotřebuje, pokud netrpí konkrétní diagnózou.

Ve srovnání s tím působí české nastavení zatím viditelně mírněji. Stát posune první povinnou prohlídku až na 70 let a dál drží dvouletý interval, aniž by zaváděl zvláštní hranici 75+. Mnoho českých řidičů proto čekalo, že s novou evropskou směrnicí přijde automaticky i domácí přitvrzení. Realita ale zatím ukazuje spíš opačný trend.

Zatímco evropský rámec dovoluje členským státům seniory po 65. roce kontrolovat častěji a v kratších intervalech, český zákon prohlídky naopak odsouvá k sedmdesátinám a teprve potom zavádí dvouletý rytmus. Z toho se dá číst, že česká politika aktuálně hledá kompromis mezi bezpečností a zachováním mobility, ne cestu k masovému odebírání řidičáků všem, kdo právě sfoukli pětasedmdesát svíček.

Pokud se v Česku vůbec objeví debata o „testech 75+“, dost možná nebude připomínat návrat do autoškoly, ale spíš měkčí model, který už roky doporučují německé instituce. Německý dopravní svaz DVR i TÜV‑Verband popisují takzvanou Rückmeldefahrt jako dobrovolnou jízdu s instruktorem. Odborník seniorovi dá zpětnou vazbu, poradí, kde se zlepšit, a výsledek nehlásí žádnému úřadu. V Německu politická scéna dlouhodobě odmítá plošné povinné zkoušky seniorů a právě tento „feedbackový“ přístup hledá rovnováhu mezi bezpečností a respektem k samostatnosti.

Současné české zákony vám tedy neslibují „řidičák až do smrti“. Po sedmdesátce vás pošlou pravidelně k lékaři a jakákoli vážnější diagnóza může řízení ukončit i mnohem dřív. Stejně tak vám ale žádný bruselský úředník automaticky nevezme licenci v den pětasedmdesátých narozenin, protože o případných kontrolách 75+ rozhodne výhradně český parlament. Budoucnost takového opatření tak bude záviset hlavně na tom, jak zodpovědně k vlastnímu zdraví přistoupí sami senioři a jakou cestu mezi benevolencí a bezpečností nakonec zvolí čeští politici, ne na mýtu o „bruselském zákazu řízení po pětasedmdesátce“, který už dnes neodpovídá tomu, co evropské dokumenty opravdu obsahují.