Pamatujete řeč řidičů rukama? Tři prsty kdysi znamenaly omluvu, dnes už tomu mladší nerozumí

Mysleli jste, že vám řidič děkuje? Tohle gesto má ve staré řidičské řeči jiný význam. Jenže právě tady naráží minulost na dnešní provoz, předpisy ho neznají a mnoho lidí si ho vyloží po svém.

Nevinné gesto, které právo nezná

Tři prsty znamenají promiň. Ne poděkování, ne varování. Ve veřejně dostupném motoristickém textu Auto Trendy o omluvě mezi řidiči gesto vystupuje právě jako starší způsob, kterým řidič po nepříjemném manévru uzná chybu nebo se omluví.

České právo ho ale nevede. V redakci AutoŽivě jsme prošli aktuální zákon o silničním provozu i pravidla pro výstražná znamení a tříprsté gesto v nich nenajdete. Předpisy pracují se směrovými světly, upažením a výstražným světelným zařízením, ne s neformálním zvykem mezi řidiči.

Válka proti autům ve městech sílí: První stát EU nabízí přes 600 tisíc Kč, když 5 let neusednou za volant

AutoŽivě.cz

3 h

Právě proto gesto mate. Když se někdo po těsném zařazení ozve omluvně zvednutou rukou, druhý řidič sice může význam pochopit, ale stejně snadno si ho splete s něčím jiným. Zákon totiž staví na čitelných světlech a jasných znameních, zatímco podobné posunky žijí jen z toho, že si je dva lidé vyloží stejně.

Jenže jakmile víte, že jde o omluvu, narazíte na další problém, podobných gest bývalo víc a snadno se pletla.

Starý slovník se z výuky vytratil

Otevřená dlaň mění význam. V tradovaném řidičském slovníku spíš říká děkuji, zatímco tři prsty omlouvají nepříjemný manévr. Právě to dává člověku rychlý klíč pro dnešní silnici, dlaň míří k poděkování, tři prsty k přiznání, že jsem to přehnal.

Jenže oficiální výuka takový slovník nestaví. Ve veřejně dostupných českých materiálech pro autoškoly, které shrnuje BESIP, se řeší hlavně zákonné signály. Když jsem v AutoŽivě porovnal tahle pravidla s běžně tradovanými gesty, vyšel z toho prostý závěr, staré rozlišení funguje spíš jako zvyk než jako něco, co dnes všichni dostanou ve výuce.

Do stejné staré řeči patří i kachnička. Tohle neformální gesto, někdy popisované jako mluvící ruka, upozorňovalo na nerozsvícená nebo vadná světla. Smysl byl praktický a rychlý, jenže ani tohle znamení dnešní oficiální materiály nevedou jako standard, takže bez společné zkušenosti snadno vyšumí.

A tady začíná problém. Kdo smíchá gesta s blinkry a varovnými světly, přenese do provozu falešné očekávání. Podle aktuálních pravidel pro výstražná znamení váže zákon výstražné světelné zařízení na hrozící nebezpečí, zejména když řidič musí náhle snížit rychlost nebo zastavit, a stejně to učí i ukázkové testy Ministerstva dopravy. V AutoŽivě proto bereme stará gesta jen jako doplněk, ne jako jazyk, na který se dá spoléhat. A právě tady přichází české ale, silnice dnes nestojí na tom, že si řidiči rozumějí posunky.

Na silnici rozhodují světla, ne zvyky

Právní rámec mluví jasně. České předpisy řeší blinkry, znamení o změně směru jízdy paží a výstražná světla, ne tři prsty. Znamení o změně směru jízdy paží je oficiální ruční signál popsaný v předpisech, ne totéž co gesto tří prstů, a zákon o silničním provozu přesně popisuje, kdy řidič použije směrová světla a kdy paži.

Stejně přesně zákon vymezuje i druhou oblast. Výstražné světelné zařízení, lidově varovná světla, neslouží ke společenskému promiň ani díky, ale k upozornění na hrozící nebezpečí. Když jsme v AutoŽivě prošli také metodiku BESIP a zkušební testy Ministerstva dopravy, vyšel z toho stejný obrázek, tři prsty do oficiálního základu dnešní výuky nepatří.

Právě proto tenhle kód stojí jednou nohou v minulosti. Je dobré ho poznat, protože vám na silnici občas pomůže přečíst cizí úmysl, ale špatné je čekat, že ho každý použije i pochopí stejně. Tři prsty dnes nepředstavují tajný jazyk zkušených řidičů, spíš milý relikt, na který se spoléhá jen ten, kdo si plete zvyk s pravidlem.