Jedna zkouška na celý život v Evropě nestačí? Nová pravidla vedou k častému prověřování řidičů. Některé státy chtějí jít ještě mnohem dál.
Představa, že jednou složená zkouška v autoškole platí do konce života bez jakéhokoli dalšího prověření, přestává v Evropě obstát. Evropská komise při představení modernizovaných pravidel připomněla číslo, které debatu rámuje: 19 940 mrtvých na silnicích EU za rok 2024.
Směrnice sama o sobě neposílá řidiče zpátky do autoškoly. Zavádí ale systematičtější kontrolu způsobilosti při vydání i obnově průkazu a otevírá dveře národním úpravám, které jdou výrazně dál. A některé státy už těmi dveřmi procházejí.
Co přesně schválila Evropská unie
Finální kompromis mezi Evropským parlamentem a Radou EU stanoví pro běžné osobní řidiče (skupina B) patnáctiletou platnost průkazu. Při každém vydání a obnově musí řidič projít minimálně takzvaným self-assessmentem, tedy sebehodnocením zdravotní a mentální způsobilosti. Členské státy si mohou zvolit přísnější variantu: povinnou lékařskou prohlídku, psychologické posouzení nebo kombinaci obojího.
Důležitý detail: směrnice vstoupila v platnost loni v listopadu, ale členské státy mají na transpozici do národního práva čtyři roky. Žádný řidič v EU tedy zatím nepocítí okamžitou změnu. Jde o rámec, který teprve nastaví pravidla hry v každé zemi zvlášť. Nicméně, čtyři roky uběhnou jako voda.
Od tvrdšího návrhu ke kompromisu a zpět
Cesta k finální podobě směrnice nebyla přímočará. V prosinci 2023 prosadil dopravní výbor Evropského parlamentu výrazně přísnější pozici: povinné zdravotní kontroly při každém vydání i obnově průkazu, bez výjimky. Během vyjednávání s Radou se požadavek změkčil na self-assessment coby minimální standard.
Jenže národní parlamenty debatu posouvají dál. Francouzské Národní shromáždění eviduje od 18. března 2025 mezistranický návrh zákona, který počítá s povinnou lékařskou kontrolou při každé obnově průkazu a po dosažení 70 let s kontrolou každých pět let. Pokud lékař vydá negativní posudek, stát může obnovu odmítnout nebo oprávnění pozastavit. Řidič se může odvolat, ale do vyřešení legálně neřídí.
Francie není osamocená. Finsko, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko i Dánsko už dnes pracují s věkově navázanými obnovami a lékařskými kontrolami. V některých z těchto zemí se u starších řidičů používají i praktické jízdní testy.
Popravdě, přikláněl bych se k tomuto i u nás, všemi deseti.
Česko jde zatím opačným směrem
Zatímco část Evropy zpřísňuje, Česká republika totiž od 1. ledna 2026 naopak posouvá první povinnou zdravotní prohlídku seniorů z 65 na 70 let. Podle Ministerstva dopravy je v registrech přes 790 tisíc řidičů a řidiček starších sedmdesáti let. Plošné periodické přezkoušení pro běžné držitele skupiny B se v Česku neprojednává.
To neznamená, že by český systém neznal mechanismy průběžného prověřování. Řidičák na zkoušku pro sedmnáctileté počítá s povinným psychologickým pohovorem a školením po závažném prohřešku v prvních dvou letech.
A bodový systém funguje jako průběžný filtr: k 31. prosinci 2025 evidovalo ministerstvo 36 305 řidičů s plným počtem dvanácti bodů, tedy 0,51 procenta ze všech 6,9 milionu držitelů oprávnění skupiny B. Vybodovaný řidič ovšem není totéž co řidič, který by neprošel periodickou zkouškou. Takovou statistiku stát nevede. Škoda, co myslíte?
Funguje to vůbec? Data překvapí
Intuitivní předpoklad zní: přísnější kontroly znamenají méně nehod. Evropská komise ale ve vlastním přehledu k prověřování starších řidičů konstatuje, že důkazy jsou nejednoznačné. Srovnání Finska, které pravidelné kontroly má, a Švédska, které je nemá, jasné snížení nehodovosti díky tomuto programu nepotvrdilo.
Co data naopak potvrzují, je nízká sebereflexe řidičů. Český průzkum ministerstva dopravy z roku 2025 ukazuje, že řidiči o vlastních chybách vědí, ale omlouvají je tím, že mají situaci pod kontrolou. Třetina respondentů přiznává telefonování za jízdy. Rychlost a nedodržení bezpečné vzdálenosti patří k nejčastěji přiznávaným prohřeškům, přičemž jen nedodržení odstupu stálo v roce 2024 za 4 469 nehodami.
Výzkum nebezpečných situací při změně jízdního pruhu pak jmenuje konkrétní chyby, které se u zkušených řidičů kumulují: méně časté používání zpětného zrcátka, vynechávání blinkru, chybějící kontrola přes rameno, špatný odhad vzdálenosti a rychlosti vozidel v sousedním pruhu. Nejde o nedostatek znalostí. Jde o návyky, které se po letech za volantem zhoršují.
Co to znamená pro běžného řidiče
Nejdůležitější posun je podle nás mentální, ne administrativní. Nikdo v EU dnes neschválil plošnou novou teorii a jízdu každých pět let pro všechny. Ale princip, že stát může a bude způsobilost řidiče systematicky prověřovat i po prvním získání průkazu, je už zakotvený v evropském právu. Národní parlamenty, jako ten francouzský, ukazují, kam se debata může posunout.
Pro českého řidiče se v nejbližších měsících nic nemění. Ale až Česko začne zavádět novou směrnici, otázka „jak přísný self-assessment?“ se stane velmi konkrétní. A odpověď na ni rozhodne, jestli obnova průkazu zůstane formalitou, nebo se promění v reálný filtr. Jak to vidíte vy, mimochodem?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9318
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13451
