Po 100 000 km začínají problémy, ale ne u všech aut. TÜV žebříček 2026

Po 100 000 km začínají problémy, ale ne u všech aut. Německý TÜV zveřejnil nový žebříček spolehlivosti

Sto tisíc kilometrů na tachometru bývá v inzerátech psychologická hranice, za níž spousta kupujících přestane číst. Jenže německá data z letošního TÜV-Reportu ukazují, že tahle hranice říká méně, než jsme si mysleli.

i Foto: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

Nevím, jak to máte vy, ale pro mně osobně byla hranice 100 000 kilometrů u ojetiny vždy čímsi přelomovým. Jen několikrát za život se mi podařilo koupit ojeté auto s menším proběhem, než je právě oněch 100 000 km. A chápu zcela ty, kdož si dají limit například poloviční, 50 000 km. Takové auto je totiž mnohdy „jako nové”. Platí to však i o technice aut? Pojďme se na to nyní podívat společně.

Německý renomovaný časopis AutoBild každoročně zpracovává výsledky přibližně 9,5 milionu technických kontrol v Německu. Z letošního vydání sestavil zvláštní žebříček: zahrnul jen modely, jejichž průměrný nájezd při kontrole přesahuje 100 000 km. Nejde tedy o absolutní pořadí všech ojetin. Auto, které v tomto výběru chybí, nemusí být špatné, jen v daných ročnících prostě tolik nenaježděné. Výsledky ale přesto překvapí.

Vítěz je ten, kdo jezdí nejvíc

Mercedes třídy E generace W213 je v celém žebříčku unikát: přes hranici 100 000 km se dostane průměrně už ve věku čtyř až pěti let, tedy dřív než kdokoli jiný v tomto výběru. A přesto, nebo možná právě proto, dopadl nejlépe. Podíl závažných závad při technické kontrole je u něj 7,0 %, zatímco průměr srovnatelné věkové skupiny se pohybuje výrazně výš.

A co je fantastické: Druhá skončila Škoda Kodiaq se 8,7 % závad při průměrném nájezdu 110 000 km ve věku šesti až sedmi let, třetí Mercedes C W205 s 10,0 % při stejném stáří a 100 000 km na tachometru. U Mercedesu C se jako opakující se slabina ukazuje zavěšení a nápravnice.

Prémiové auto neznamená automaticky drahé problémy

Část kupujících se prémiovým značkám po vyšším nájezdu vyhýbá z obavy, že každá oprava bude bolestivá. Data ale ukazují jiný obrázek: Volvo XC60 má v kategorii šest až sedm let 10,3 % závažných závad, zatímco průměr té věkové skupiny je 13,6 %. Mercedes GLE a ML dosahují 10,4 % při průměrném nájezdu 116 000 km.

Což neznamená, že opravy budou levné, ale technická kondice těchto aut při kontrole je nadprůměrná, a to je jiná otázka než cena náhradních dílů. Volkswagen Touareg s průměrným nájezdem 120 000 km a 12,2 % závad sice vykazuje úniky oleje a problémy s osvětlením, přesto se drží pod průměrem své věkové skupiny.

Žebříček není pohádka bez kazů

Ani nejlepší modely v tomto výběru nejsou bez opakujících se slabin. U Volkswagenu Touran (11,4 % závad, 112 000 km) se vracejí světla a brzdové kotouče, u Mercedesu C zavěšení, u Touaregu úniky oleje. Audi A3 uzavírá první desítku s 12,3 % závad při průměrném nájezdu 114 000 km a typickými problémy v osvětlení a brzdách. Seat Ateca drží 11,1 % závad ve věku osmi až devíti let, Suzuki Vitara, jediný mimoevropský model v top 10, 11,4 % při 104 000 km.

Celkový obraz TÜV-Reportu 2026 přitom není nijak růžový: 21,5 % všech kontrolovaných aut mělo závažné nebo nebezpečné závady a zhruba 4 500 vozů bylo vyhodnoceno jako nezpůsobilých k provozu. Vítězové žebříčku tedy nevynikají tím, že jsou bezchybní. Vynikají tím, jak moc se liší od průměru. Je to dobře, nebo špatně? Toť otázka.

Česká ojetina má v průměru 146 000 km

Tato čísla nejsou jen německá záležitost. Podle dat Cebie se loni v Česku prodalo přibližně 683 000 ojetých osobních aut a průměrná hodnota na tachometru u prodávaných ojetin byla 146 000 km, tedy výrazně víc, než kde žebříček začíná.

Český vozový park patří k nejstarším v Evropě: průměrné stáří osobních aut je 16,2 roku oproti průměru EU 12,5 roku. Do Česka se loni dovezlo přes 148 000 ojetých aut a téměř polovina z nich byla starší deseti let. Německá data jsou přitom pro tuzemský trh přímo relevantní, auta deklarovaného německého původu tvoří téměř pětinu české inzertní nabídky ojetin.

Číslo na tachometru nestačí bez kontextu

Právě tady vstupuje do hry zásadní komplikace. Podle Cebie má dlouhodobě až třetina prověřovaných ojetin stočený tachometr, průměrné stočení se pohybuje okolo 100 000 až 115 000 km a kupující kvůli tomu přeplácejí až 11,8 miliardy korun ročně.

Jinými slovy: i kdyby byl model v žebříčku sebelepší, konkrétní kus může mít za sebou historii, kterou tachometr nezobrazuje. TÜV navíc měří technický stav při kontrole, ne to, kolikrát auto zůstalo stát na dálnici. ADAC, který sleduje silniční poruchy, připomíná, že u starších aut roste vliv údržby a zacházení s konkrétním kusem víc než u mladých vozů.

Hranice 100 000 km tedy není ortel, ale ani záchranná síť. Správná otázka při koupi ojetiny nezní kolik má nájezd, ale jak tento konkrétní model stárne, co jsou jeho typické slabiny a dá se ověřit, že tachometr ukazuje pravdu. Na první dvě otázky teď máme lepší odpovědi než dřív, na třetí si každý musí odpovědět sám, dřív než podepíše.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Michal Sztolár

Michal Sztolár je novinářem webu AutoŽivě.cz od dubna 2022. V předchozí více než dvacetileté praxi se věnoval zejména problematice dovozu ojetin a jejich vlivu na vozový park ČR, konstrukci automobilů a postupnému přechodu od funkčních a technicky precizních k řešením méně dokonalým, avšak splňujícím normativy EU. Aktuálně se specializuje na automotive jako výrobní obor, porovnávání užitné hodnoty starších a nových vozů stejně jako na aktuální problémy, spojené s nezvládnutým přechodem k elektromobilitě.

Zobrazit další články