1 litr nafty za 29,50 Kč: Stát platí rozdíl z vlastní kapsy. Malta jako jediná země v EU, kde se cena nemění, ať se děje cokoliv

Zatímco český řidič 22. dubna 2026 tankuje naftu v průměru za 42,87 Kč a benzín za 40,59 Kč, na maltských čerpacích stanicích svítí na cedulích stále totéž číslo jako před měsíci. Litr nafty za 1,21 eura, litr benzínu za 1,34 eura. Při referenčním kurzu ECB z 21. dubna 2026 to dělá cca 29,50 Kč za naftu a 32,60 Kč za benzín. Rozdíl oproti Česku? Zhruba 8 korun na litru benzínu a 13,50 koruny na litru nafty. Není to výsledek levnějšího ropného trhu ani nižších daní. Je to výsledek politického rozhodnutí: maltská vláda od konce roku 2021 absorbuje rozdíl mezi světovou cenou a cenou u stojanu ze státního rozpočtu.

Jak to funguje: fixní cena, pohyblivý účet

Mechanismus je překvapivě přímočarý. Vláda stanoví maloobchodní cenu a zavazuje se, že ji nezmění bez ohledu na to, co dělá ropa na světových trzích. Když vstupní náklady rostou, stát dorovnává rozdíl. Když klesají, teoreticky šetří, jenže v posledních letech ceny vstupů převážně rostly.

Maltská centrální banka popisuje systém jako politiku fixních cen energií, která od závěru roku 2021 chrání domácnosti i firmy před cenovými šoky. Součástí jsou i zajišťovací dohody na dovoz LNG a podle analytiků banky i podobné zajištění u pohonných hmot. Rozpočtová řeč ministra financí pro rok 2024 to říká bez obalu: stát nese nárůst cen za všechny, studenty, rodiče, zaměstnance, seniory i podnikatele. Žádné cílení na vybrané skupiny. Plošná dotace, plošný účet.

Čeští hokejisté porazili USA v prodloužení díky famózní sólové akci

SportyŽivě.cz

6 h

A ten účet není malý. Za tři roky od zavedení systému vláda vyčíslila kumulativní náklady na subvence energií, paliv a souvisejících komodit na téměř 931 milionů eur. Jen v rozpočtu na rok 2024 šlo o dalších 350 milionů. Přesnou částku vynaloženou výhradně na automobilová paliva maltský rozpočet nezveřejňuje, pracuje se souhrnným balíkem. Ale i tak: pro ostrovní stát s půl milionem obyvatel jde o masivní závazek.

Nejlevnější v EU? Skoro vždy

Podle dat Evropské komise z Weekly Oil Bulletin je Malta k 20. dubnu 2026 nejlevnější zemí EU u obou hlavních paliv. Za ní se u benzínu řadí Polsko (1,437 €/l), Bulharsko (1,468 €/l) a Kypr (1,535 €/l). U nafty je odstup ještě dramatičtější: druhé Rumunsko má 1,683 €/l, tedy o 47 eurocentů víc.

*České ceny přepočteny kurzem ECB z 21. 4. 2026 pro orientační srovnání.

Jedna nuance je ale důležitá. Malta nebyla automaticky nejlevnější v každém týdnu roku 2026. V lednu až polovině března ji v některých týdnech podbíhalo Bulharsko, kde ceny klesaly rychleji než jinde. Od konce března se Malta vrátila na absolutní první příčku a tam zůstává. Klíčový rozdíl: bulharské ceny se hýbou s trhem. Maltské ne.

Co za to Malta platí

Centrální banka Malty to ve své diskusní studii z roku 2025 pojmenovala otevřeně. Fixní ceny mají pozitivní efekt na HDP a inflaci: Malta díky nim prošla energetickou krizí 2022–2023 s jednou z nejnižších inflací v eurozóně. Sociální klid, předvídatelnost nákladů, žádné protesty u pump.

Jenže druhá strana rovnice je tvrdší:

• Vyšší veřejný dluh. Centrální banka odhaduje příspěvek subvencí k dluhu na 3 až 4 procentní body HDP.
• Slabší motivace šetřit. Když je nafta za 29 korun, nikdo nepřesedá na elektromobil ani neinvestuje do úspornějšího provozu.
• Pomalejší zelená transformace. Fixní ceny fosilních paliv podkopávají ekonomickou logiku přechodu na obnovitelné zdroje.
• Horší obchodní bilance. Malta dováží prakticky veškerou energii; levné ceny u stojanu znamenají vyšší spotřebu a vyšší dovozní účet.

Maltská vláda si toho je vědoma. V rozpočtu na rok 2026 sice potvrzuje pokračování cenové stability u elektřiny, vody, LPG i pohonných hmot, ale současně investuje do druhého elektrického propojení s Itálií, bateriových úložišť a přípravy offshore větrných parků. Levná fosilní současnost financuje drahou zelenou budoucnost. Otázka je, jak dlouho lze obojí dělat zároveň.

Brusel tlačí, Malta vyčkává

Evropská komise maltský systém neoznačuje za nelegální, ale rozhodně ho nepovažuje za žádoucí. V doporučení z června 2025 výslovně vyzvala Maltu, aby postupně ukončila subvence fosilních paliv včetně nouzových opatření na podporu energií. Kritizuje, že neexistuje plán útlumu před rokem 2030. Veřejně dohledatelný přímý postih, ať už formální řízení o státní podpoře, nebo sankce, se k 22. dubnu 2026 nepodařilo potvrdit. Tlak je zatím politický a fiskální, ne právní.

Mohl by podobný systém fungovat v Česku? Právně ho EU nezakazuje, maltský precedent je toho důkazem. Narazil by ale na tři bariéry: rozpočtový účet řádově v desítkách miliard korun ročně, rostoucí tlak Bruselu na útlum fosilních subvencí a rozpor s klimatickými závazky. Technicky představitelné, dlouhodobě fiskálně i politicky velmi nákladné.

Malta si nekupuje jen levnou naftu. Kupuje si sociální smír, nízkou inflaci a politickou stabilitu, ale účet posílá budoucím generacím. Až jednou subvence skončí, maltští řidiči zažijí cenový šok, jaký zbytek Evropy má dávno za sebou.