Nejde o jednu novou past. Španělsko míchá malé radary u svodidel s dohledem ze vzduchu a ten nejdražší omyl řidiči dělají ještě před první reakcí.
Radar ve Španělsku nemusí stát před vámi, klidně může viset nad vámi. Právě tady vzniká největší zmatek kolem „nových neviditelných radarů“: řidiči často smíchají malý přístroj u krajnice s dohledem z vrtulníku a pak hledají hrozbu úplně jinde.
Největší omyl začíná u jednoho kilometru
Ve hře jsou dvě různé technologie. Tamní dopravní autorita DGT používá Velolaser, tedy malý mobilní radar u silnice, který může stát na stativu, ve voze i na svodidle. Vedle něj podle DGT létá Pegasus, tedy radarový dohled z vrtulníku, zhruba 300 až 700 metrů nad silnicí a asi kilometr od kontrolovaného auta, takže řidič často neuvidí zařízení ani hlídku.
Asi kilometr ale nepatří malé krabičce u krajnice. Když jsem v AutoŽivě porovnal oficiální popisy obou systémů, vyšel z toho stejný závěr: parametr „asi kilometr“ patří Pegasu ve vzduchu, ne Velolaseru u svodidel. Právě tenhle detail konkurence i část řidičů nejčastěji smíchá do jedné senzační věty, a tím celý problém spíš zamlží.
Slovo nové proto kulhá. Velolaser slouží už od roku 2018 a DGT v letech 2025 a 2026 hlavně zahušťovala síť, když podle DGT spustila 24 nových radarů, podle DGT dalších 17 a podle DGT ještě 33. Jakmile odpadne mýtus o novém zázračném radaru, zbude praktičtější otázka: co z toho jde vůbec čekat.
Navigace vidí jen to, co se nehýbe
To nejviditelnější paradoxně patří k nejpředvídatelnějšímu. DGT vede radar fijo, tedy pevný radar, i radar de tramo, tedy úsekové měření, v aktualizovaném seznamu DGT. U nových radarů to DGT popisuje přímo: úřad je označuje na silnici, zveřejňuje na webu a předává jejich polohy navigačním službám.
Mediální zkratka tu řidiče mate víc než samotná technika. Když jsem v AutoŽivě srovnal veřejný seznam pevných a úsekových bodů s materiálem DGT o typech radarů, vyšel z toho jednoduchý dopad: navigace umí předvídat pevný bod, ale neumí slíbit, kde zrovna stojí mobilní měření nebo odkud sleduje provoz vzduch. Řidič pak často hlídá špatné místo.
Právě proto lidé házejí všechno neviditelné do jednoho pytle jako „nové radary“. Jenže pevný bod a úsekové měření vytvářejí veřejně čitelnou mapu, zatímco pohyblivá kontrola ji v konkrétní chvíli rozbije. Zmatek tak nevyrábí jedna tajná krabička, ale rozdíl mezi tím, co navigace zná, a tím, co se během dne přesune.
Vzdušný dohled navíc netvoří kulisu. Ve velikonoční operaci DGT úřad nasadil 9 vrtulníků a 39 dronů jako součást širší kontroly s více než 8 500 technickými prostředky. V AutoŽivě z toho vychází střízlivý závěr: pocit tiché pasti nepřehání, jen nevzniká z jednoho nového přístroje, ale z vrstvení dohledu ze země i ze vzduchu. A právě to vysvětluje, proč nejdůležitější moment přichází až po průjezdu.
Pokuta přijde až ve chvíli, kdy je po všem
Radar často změří auto dřív, než řidič zaregistruje cokoli podezřelého. Podle DGT úřad nemusí přestupek zachycený zařízením pro záznam obrazu řešit na místě a oznámení pak posílá poštou nebo elektronicky. Popis procesu sankcí DGT dodává, že radar nejprve odešle snímky a data, která projdou technickým i procedurálním filtrem, a teprve potom úřad otevře správní spis.
Česká značka navíc nezaručí klid. DGT na stránce „Conducir en el extranjero“ počítá s doručením oznámení domů přes systém EUCARIS a rychlost zároveň spadá do evropské směrnice o přeshraničním vymáhání dopravních přestupků, platné od 30. prosince 2024. Když Evropská komise připomněla, že asi 40 % přeshraničních deliktů dosud zůstávalo bez postihu, vyslala tím českým řidičům jasný signál: spoléhat na hranice se nemusí vyplatit.
Verdikt je proto méně senzační a o to tvrdší. V AutoŽivě nám po projití oficiálních dat vychází, že skutečnou změnu nedělá jeden megaradar, ale směs starého Velolaseru, vrtulníku Pegasus a sítě 24 + 17 + 33 nových bodů z let 2025 a 2026. Ve Španělsku dnes nevyhrává „neviditelný radar“, ale systém, který řidiči bere poslední iluzi, že co nevidí, to ho neměří.
